Muse / Larry

F O U R

,,Mohl ses obléct trochu slušněji" podotkl Niall, když mě uviděl. Nechápal jsem, co mu vadí. Takhle se přeci oblékám úplně pořád.

I když, když jsem viděl Niallovu košili, opravdu jsem zaváhal jestli roztrhané kalhoty a obnošená džínová bunda byla správná volba pro dnešní den.

,,Taky jsem mohl zůstat doma"

,,Loui! Jsi to ty? Byvávala bych tě vůbec nepoznala, jak si vyrostl!" ozvala se Niallova mamka ode dveří. Nahodil jsem jeden z mých oslnivých úsměvů a rozešel se směrem k ní.

Užasle si mě prohlížela, jako by mě neviděla roky. Nechtěl jsem její výraz ani trochu vyměnit za jiný a tak jsem ji raději nepřipomenul skutečnost, že jsme se viděli ani ne před týdnem.

,,Zdravím, Mauro" nechal jsem se od ní vtáhnout do krátkého objetí. Stiskla mě tak pevně, že jsem skoro zapomněl na všechno, co tak pevně svíralo mou hlavou a nutilo jí bolet při každém sebemenším pohybu.

Maura ještě více otevřela dveře a tím mi dovolila vstoupit do vnitra domu, který jsem měl opravdu moc rád. Byl o tolik jiný než ten náš.

Dýchal z něj domov. Fotky rodiny po celé desetiletí dokazovaly přítomnost každého člena domácnosti.

,,Kdo vůbec slaví?" šeptl jsem směrem k Niallovi, protože jsem si uvědomil, že ani nevím, komu mám popřát.

,,Můj bratr" šeptl nazpět, protože už jsme byli skoro v centru dění. Byl jsem mu za to vděčný, protože bych byl opravdu nerad, kdyby někdo další věděl, že ani nevím, čí oslava se to vlastně pořádá.

,,Ahoj Gregu, všechno nejlepší" přátelsky jsem jej objal a obdařil ho úsměvem, který mi on oplatil. V tyhle chvíle, když se na mě upřímně usmíval, se opravdu podobal Niallovi.

,,Díky, Louisi, jsem rád, že jsi přišel." sice jsem se ještě pořád usmíval, ale oči jsem měl zabodnuté do foťáku, kde jsem si vše nastavoval na zdejší světlo.

Nikdo nic nenamítal, naopak byli rádi, že jsme většinu jejich sešlostí nějak zdokumentoval.

A pro mě byla každá možnost k focení dobrá.

,,Mimochodem bych ti chtěl někoho představit- Tohle je Harry Styles, můj opravdu dobrý kamarád"

,,Vlastní polovinu firem ve městě" šeptla mi dost hlasitě do ucha Maura. A já jsem si už teď představoval, jakou asi bude mít povahu.

,,ale Mauro, vždyť víte, že se tím nerad představuji." zasmál se a já si uvědomil, že mé uši už tenhle smích někdy zaznamenaly.

,,Peníze nedělají člověka" řekl už o něco klidněji. S jeho posledními slovy jsem se na něj konečně odvrátil pohled od displeje a podíval se na toho, kdo mi byl představovaný. Byl to ten kluk z kavárny.

Tak proto si myslel, že jeho fotky prodám do novin. Je to velký pan podnikatel! Teď mi jeho chování přišlo ještě egoističtější.

Když se můj pohled střetl s jeho, znovu si mě dlouze prohlédl, úplně stejně jako v té kavárně. Malinko se pousmál a pak ke mně natáhl ruku.

,,Ale my se přece už tak trochu známe"

,,Louis Tomlinson" představil jsem se a snažil si nevšímat faktu, že jeho ruka doslova pohltila tu mou.

,,Vy se znáte?" zeptal se nechápavě Niall.

,,Louis si mě vyfotil v kavárně." odpověděl ledabyle. Plnou pozornost pořád totiž věnoval mně. Bez jakéhokoliv ostychu si mě prohlížel a přitom stále držel mou ruku. Když jsem si to uvědomil jsou ruku jsme opět stáhl zpátky k mému tělu.

,,Doteď jsem ty fotky neviděl, mimochodem"

,,Asi nestály za nic" pokrčil jsem nad tím rameny a mé rty se neubránily úšklebku.

,,O tom dost pochybuji"