Muse / Larry

T W E N T Y - T H R E E

Vyšel jsem ven před budovu a rozhlédl se po okolí, nikde jsem ale Harryho neviděl.

Harry měl očividně zpoždění, což bylo pro něj dost netypické, i přes tento jasný fakt jsem si prostě sedl na lavičku a s hlavou opřenou o dlaně jsem jej vyhlížel. Neměl jsem v tuto chvíli nic lepšího na práci. 

„Ale copak, Styles se na tebe vybodl?" Prohodil rádoby ledabyle ten Ital, a přitom si zapaloval cigaretu.

Měl jsem chuť mu něco říct, pěkně od plic, tentokrát něco, kde bych se Harry zastal, jenže jen co to on dořekl, tak na parkoviště vjela motorka, která zastavila přímo přede mnou. 

Muž na motorce si sundal helmu a jsem ihned poznal, že je to Harry. Chtě nechtě jsem se nad tím pohledem musel usmát. 

„Jdeš?" Usmál se zatímco mi podal druhou helmu, jen s tichým poděkováním jsem si jí nasadil. 

„Ahoj," na chvíli jsem se odmlčel „promiň, zapomněl jsem, jak se jmenuješ" promluvil jsem se sladkým úsměvem na toho kluka a pak jsem si jedním ladným pohybem sedl za Harryho a obmotal jsem ruce kolem jeho pasu.

Harry se s úsměvem rozjel a já tak na něj natiskl své tělo jak jen jsem mohl. Na motorce jsem jel už nespočetkrát, proto jsem si moc dobře uvědomoval, že se k němu tisknu z jiného důvodu než ze strachu, že bych spadl. Nikdy bych to však nahlas nepřiznal. 

Zanedlouho Harry zastavil u krásně modrého jezera.

„Přijel jsi na motorce" konstatoval jsem hned, jak jsem si sundal helmu, byla to má první možnost s ním mluvit, tak aby mě slyšel, proto jsem toho patřičně využil. 

„Ano, všiml jsem si totiž, jak ti není příjemné mé auto. A já chci, aby jsi se cítil skvěle" řekl ledabyle. Mně však tohle jeho malé gesto nemálo potěšilo. Staral se o mě a o mé pocity. To člověka, přece vždycky potěší.

A jelikož jsem takovou starost nezažil už hodně dlouho, když nepočítám Nialla a Liama, potěšilo mě to o to víc. 

„To je od tebe-" na chvíli jsem se odmlčel, jen proto, abych si ho mohl celého prohlédnout.

„Nečekané" dořekl jsem s úšklebkem.

„Takže jdeme plavat nebo?" zeptal jsem se zatímco jsem si sundával svou bundu.

„Myslel jsem, že se spíš půjdeme jen tak projít okolo" zasmál se a pak ukázal na cestičku, která vedla kolem jezera.

„Jezero je od toho, aby se v něm plavalo"

„Ne, když je venku kolem dvaceti stupňů" usmál se Harry s rukama založenýma na hrudi.

„Otužování ti nic neříká?" zeptal jsem se a pak si přetáhl tričko přes hlavu.

„Do té vody nevlezeš" řekl Harry, tentokrát však už o něco pevnějším hlasem. Já si však jen stáhl kalhoty, snažíc se nemyslíc na zimu, kterou jsem cítil už teď po celém mém těle.

„Zkus mě zastavit" pokrčil jsem rameny a dál couval, dokud jsem neucítil ledovou vodu, jak mi jemně oblízla kotníky.

„Louisi, nepokoušej mě" pousmál se šibalským úsměvem.

„Ale, snad si nedostal strach" pronesl jsem provokativně, když už voda dosahovala polovinu lýtek.

Viděl jsem jej, jak se na mě s úsměvem dívá a vypadal, že nad něčím dost usilovně váhá.

Nakonec se však jen zasmál, rozhlédl se kolem a když uviděl, že tam nikdo není, tak si přetáhl tričko přes hlavu.

„Však počkej, ty ještě uvidíš" řekl, když si sundal i úzké džíny, které jsem mu kdysi vybral. V ten moment jsem byl opravdu rád, za chladnou vodu, protože jsem tak alespoň mohl odůvodnit má rudá líčka. 

Rozeběhl se za mnou pravděpodobně s těmi nejhoršími úmysly, vyděšené jsem vykřikl a dal se na útěk dál do jezera a nevnímal, jak studená voda je. 

Protože za nedlouho se kolem mého pasu objevily Harryho ruce, které stačili k tomu, aby zahřály cele mé tělo.