Muse / Larry

F O U R T E E N

Vyšel jsme ven z budovy stále s foťákem v ruce a k mému překvapení tam doopravdy stál Harry. Opřený o auto kouřil cigaretu a když mě zahlédl kývl mi na pozdrav.

Chvíli jsem jen tak stál a rozmýšlel, zda za ním mám doopravdy jít. Harry mě však propaloval pohledem dost dlouho na to, abych si ujasnil, že na útěk už je opravdu pozdě.

Nakonec jsem si s povzdechnutím schoval foťák a rozešel se k němu a jelikož Harry ode mě ani na chvíli neodtrhl pohled, sklonil jsme raději ten svůj k zemi.

„Jestli mám již s tebou na večeři, tak si budeš muset sundat ten odporně dráhy oblek" řekl jsem jako první, když jsem k němu došel. Ruce jsem měl přitom založené na hrudi, aby si uvědomil, jak vážně tohle myslím.

Harry se ušklíbl.

„Zvláštní. Většinou mám ve zvyku si oblek sundávat až po večeři" řekl klidně, zrovna když dupl na odhozenou cigaretu špičkou svých bot.

„Blbečku" protočil jsem očima, i když mi to vlastně připadalo docela vtipné a dost podobné něčemu, co bych sám řekl.

Nečekal jsem, že někdo jako on dokáže udělat dvojsmyslný vtip.

„Dobře, zastavíme se v nějakém obchodě a já si koupím nějaké neformální oblečení" navrhl a já nakonec kývl, protože to byla momentálně nejvíc přijatelná nabídka.

Sedl jsem si do auta a už teď se mi nikam nechtělo. Harryho auto se přesně podobalo tomu, jenž vlastní můj otec. Možná, že to byla jiná značka, nebo dokonce i jiná barva, i tak jsem se v něm bal jakkoliv pohnout, abych něco nerozbil.

I přesto jsme si však zapnul pas a potichu jsme mohli vyjet.

Harry zastavil před menším obchodním centrem.

„Počkám v autě" oznámil jsem mu, když přišel k mým dveřím, které otevřel.

„To ne, jdeš se mnou" vytáhl mě za ruku ven a já nakonec svolil, z části taky proto, že nevím, co člověk jako on považuje za neformální oblečení.

„Tohle obvykle nenosím" řekl, když jsem mu donesl mnou vybrané oblečení.

Donesl jsem mu černé džíny a tričko stejné barvy a k tomu ještě boty značky Vans, které jsem doufal hned vymění za své italské polobotky.

„Tušil jsme to, ale můžeš alespoň dneska předstírat, že mas alespoň trochu styl?"

Usmál jsem se a když jsem viděl Harryho zařazeny obličej, jen jsem ho poplácal po tváři a trochu ho postrčil k pokladně.

Harry s malým úsměvem zaplatil za oblečení, které jsem mu vybral a potom se rozešel na záchodky, kde měl v plánu se převléct.

Čekal jsem venku a netrpělivě odpočítával vteřiny.

Zničehonic se otevřely dveře a z nich vyšel Harry. Měl na sobě tričko, které jak jsme zjistil jsme mu pravděpodobně vzal o číslo menší, protože teď obsahovalo jeho hubené, ale přesto vypracované tělo. Přes rameno měl přehozeny svůj oblek v obalu, který si ještě stihl koupit, aby se mu neponičil.
Ještě za chodu si prohrábl vlasy a vypadal přitom tak ikonicky, že se některým holkám zatajil dech.

Vím to jistojistě, protože i já sám sem měl na chvíli problém s dýcháním.

„Vypadáš-" začal jsem, když přišel až ke mne.

„Jak?" provokoval, poznal jsem to podle jeho zvednutého obočí a jisker, které měl v očích.

„Méně hrozně než předtím" dořekl jsme svoji větu s malým úšklebkem. Harry se upřímně zasmál a potom se semnou po boku rozešel zpátky k jeho autu.