Harry zastavil před mým domem. Cesta trvala déle než by měla, protože jsem ho jednou špatně navedl, i tak ale nebyl naštvaný, za což jsem ho tak trochu obdivoval. Vypnul motor a chvíli jen mlčky seděl, pozoroval klidnou cestu před ním. Pak se na mě podíval a malinko se unaveně pousmál. Byl nejspíš opravdu unavený, bylo něco málo po půl třetí ráno a Harry vypadal, že šel rovnou z práce. Myšlenka, že i přesto všechno pro mě dojel, jen abych tam nemusel strávit noc, mě hřála u srdce a na rtech kouzlila nepatrný úsměv.
„Děkuji" zašeptal jsem potichu s pohledem upřeným do jeho zelených očí.
„To nic nebylo, stejně to mám kousek-"
„Nemyslím jen za ten odvoz, děkuji úplně za všechno. A omlouvám se, za to, jak jsem se k tobě choval" odepnul jsem si pás a sáhl po klice. Jenže něco hluboko uvnitř mě mi nedovolilo odejít.
Podíval jsem se na Harryho a pak se k němu naklonil, abych mu vtiskl jemný polibek na tvář, jako poděkování. Vypadal, že je mým činem opravdu překvapený, nemohl jsem se mu však divit, i já byl překvapený, že jsem to udělal. Nebyl jsem zvyklý dělat první krok.
Pomalu jsem se odtáhl, ale s Harryho tváří jsem se setkal jen na chvíli. Protože Harry hned využil situace a za zátylek si mě přitáhl k sobě a přilepil se na mé rty.
Překvapeně jsem do polibku vyjekl, když jsem však ucítil Harryho úsměv na tváři, uvolnil jsem se a nechal ať mi líbá rty. Nemyslel jsem na toho kluka, který mě urážel. Nemyslel jsem na to, co si o mně budou lidé myslet. Harryho rty pro můj mozek působily jako vypínač.
Zapletl jsem mu své ruce do vlasů a on svými rty sjel na můj krk.
„Vyzvednu tě v sobotu po workshopech, můžu?" Zamumlal do mého krku, věnoval mi ještě jeden motýlí polibek přímo pod ucho a potom se na mě podíval. Byl ke mně tak blízko, že jsem mohl cítit jeho kolínskou mísící se s kouřem z cigaret.
„Přijdeš v obleku?" Zeptal jsem se s úšklebkem a ze srandy mu z obleku smetl neviditelné smetí.
„Slibuji, že se obleču jako největší vandrák v okolí" řekl Harry a jeho smích se rozezněl autem.
„Tak tím pádem se budu těšit" pousmál jsem se a pak vystoupil z auta dřív, než se Harry stihl natáhnout pro další polibek.
Rozešel jsem se rychlou chůzí k domu, jen aby můj mozek nenapadlo se za ním ještě jednou otočit. Celou cestu jsem si myslel, že Harry už konečně odjede, abych se mé srdce mohlo zase rozbušit normální rychlostí, jenže zaskřípání gum se ozvalo až, když jsem zabouchl dveře.
From: Niall Payne
Prosím tě, řekni mi, že už jsi doma a v pořádku.
For: Niall Payne
Ano, jsem doma, zdravý a v pořádku.
From: Niall Payne
Takže Harry dorazil?
For: Niall Payne
Ano, doslova mě zachránil
From: Niall Payne
Hádám, že to nebylo poprvé a ani naposled
YOU ARE READING
Muse / Larry
Fanfiction,,Vy si mě fotíte?" ,,Možná" ,,Tak tím pádem, alespoň doufám, že ta fotka bude stát za to" Louis Tomlinson je středoškolák v maturitním ročníku s prořízlou pusou a se snem stát se jednou slavným fotografem. Žije sice v péči bohatých rodičů, ale té o...
