Muse / Larry

N I N E T E E N

„Louisi, co se děje? Celý týden si nějaký rozrušený" zeptal se mě opatrně Niall při obědě. Liam už odešel na svou hodinu a my jsme tak zůstali sami u jídelního stolu. 

„Stalo se něco s Harrym?" vyhrkl hned. A já si při téhle dočista nevinné otázce vzpomněl na Harryho a na má poslední slova k němu. Můj žaludek se sevřel a srdce zaplavila provinilost. 

„Co by se s nim mělo stát? Je to pro mě pořad skoro cizí člověk" řekl jsem trochu ostřeji, aby pochopil, že se o něm teď opravdu bavit nechci. Už tak mi stačí, že ho uvidím zase o víkendu a já pořád ještě nevím, co mu řeknu, abych alespoň trochu zpravil, to co jsem mu řekl, nebo spíš způsob jakým jsem mu to řekl. 

„Jen je toho na mě docela dost. Potřeboval bych na chvíli upustit páru" vydechl jsem vyčerpaně a zajel si rukama do vlasů, které by už stoprocentně zasloužily umytí. 

„S tím ti mužů pomoct" řekl s úšklebkem a s tak divným tónem hlasu, že jsem si nemohl odpustit pomyslet na dvojsmysl, který se doslova nabízel.

„No, klidně. Ale nemyslím si, že by s tím Liam souhlasil" zaflirtoval jsem s ním tak přesvědčivě, až Niallovi od rozpaků zrudly uši. 

„Takhle jsem to nemyslel, blbečku" zasmál se nakonec a jemně mě bouchnul do ramena.

„Jeden kamarád pracuje v jednom fakt dobrým klubu. Propašoval by nás tam, i když jsme nezletilý"

„Nejsem si tím úplně jistý. Nevím, jestli mě dokážou opilí a zpocení lidi odreagovat." zaprotestoval jsem, protože jsem upřímně nechápal jeho nepřehlédnutelné nadšení. 

„Když budeš patřit mezi ně. Tak určitě" 

„Dobře. Tak půjdeme, ale jen na chvíli" svolil jsem nakonec s jednou podmínkou. I tak ale Niall působil spokojeně.

„Super! Bude to vážně sranda, uvidíš"

..

„Vážně džíny, dlouhé triko a džínová bunda? To je vážně to nejlepší?" zhodnotil Niall můj dnešní zjev hned jakmile vešel do dveří. Já si jen uraženě odfrkl. 

„Je to nejpohodlnější. Nebudu se strojit jak na ples. Jdu si tam odpočinout od problému, ne si další přivolat" zaklepal jsem si na hlavu prstem a tím jsem jen podtrhl to, jak moc si myslím, že je má myšlenka správná. 

„Tak dobře. Jdeme do ulic!" zařval Niall na celou ulici tak hlasitě, až se rozštěkal sousedův pes. Tiše jsem nad tím už teď zakňučel a pak raději pokračoval v cestě do klubu, přece jen Niall byl hodně natěšený a tak jeho krok byl tak stokrát rychlejší než obvykle. 

Došli jsme před bar, který alespoň zvenku působil přijatelně. Dostali jsme oba zelené pásky, čímž jsme se oba okamžitě stali právoplatnými návštěvníky a získali tak jednoduchou cestu jak se nelegálně dostat k alkoholu. 

„Dvakrát džus s vodkou, prosím" objednal nám Niall a vrazil barmanovi bankovku. Ten během pár minut připravil nápoj a položil ho na bar hned vedle nás.

„Je, Liam už je tady!" vyhrkl Niall a ukázal někam do davu odkud se pomalu vynořovala hlava jeho přítele. 

„Ahoj zlato" usmál se Liam a pak mu věnoval opravdu vášnivý polibek.

„Běžte se oblizovat někam jinam, buzny!" vykřikl černovlasý kluk kousek od nás. Niall s Liamem se od sebe zmateně odtrhli.

„Co jsi to řekl?" zeptal jsem se a snažil se svůj hlas udržet, co možná nejklidnější.

„Právě jsem řekl, že se mi z nich dělá zle!" 

„Odvolej to" můj hlas zvážněl a pohled se stal tak smrtícím, že jsem se divil, že ten kluk ještě žije.  Niall s Liamem poznali, že to není na dobré cestě. Liam mě chytl za rameno a něco mi pošeptal do ucha. Jenže já ho nevnímal. 

„Proč jako? Jsou odporní, takoví lidi si nic jiného nezaslouží"

„Louisi, nech to být" zkusil to tentokrát Niall, ale ani on ničemu nepomohl. 

„Doufám, že co nejdříve chcípnou, aby se tady ta jejich nemoc nešířila" vyplivl kluk a pro mě to už byla poslední kapka. 

„Tos posral" řekl jsem ještě předtím než jsme mu vrazil pěstí. Bil jsem se jako zvíře a nevnímal kolik ran už jsem schytal. Nevnímal jsem křičení Nialla a Liamové marné pokusy mě od toho kluka odstrčit. Ani pozdější houkání policejních sirén. 

Možná, že jsem se občas choval opravdu strašně k lidem. Ale měl jsme své zásady. Tohle byla jedna z nich:

Vždycky se postarám o ty, které miluji. 

Ta, kterou jsem se právě teď pokoušel dodržet.