Muse / Larry

T W E N T Y - S I X

„Jsi nervózní?" zeptal se Harry. Seděli jsme tentokrát v jeho autě, protože si nechtěl pokrčit oblek, což podle mě byl hrozně snobský důvod, ale nic jsem neřekl, místo toho jsem se díval na noční město a snažil potlačit veškerou nervozitu, která naplňovala mé tělo. Proto otázka, zda jsem nervózní, mi přišla momentálně jako ta úplně nejjasnější na celém světě.

„Děsně." Odpověděl jsem mu popravdě. Momentálně jsem neměl náladu na to, zachovávat si předtím jakoukoliv chladnou masku.

„Neboj se. Vím, že vyhraješ" snažil se mě uchlácholit. Jeho slova však neměla ani z poloviny tak velký účinek, jako jeho ruka, kterou pro uklidnění položil na mé stehno.

Jeho dotyk jsem cítil úplně všude na svém těle, i přestože ze se jeho ruka ani o centimetr nepohnula.

„Jak to že, to víš? Jak to že jsi si tak jistý" Zeptal jsem se jako malé dítě, které nutně potřebuje vědět odpověď na každou otázku.

„Vím to, protože jsi skvělý fotograf" na chvíli odtrhl svůj pohled od vozovky před nim a spojil pohled semnou.  A i když to bylo jen na par sekund, ten pohled podtrhl každé jeho slovo a dodal cele větě úplně jiný význam. Mnohem upřímnější.

„Nikdy si ode mně neviděl jedinou fotku" odfrkl jsem si. Nesnáším, když tohle říká, protože vím, ze to není ani trochu upřímně. Zastavili jsme na parkovišti u budovy, kde se mělo konat vyhlášení soutěže.

„Viděl" pověděl tiše a nezaujatě jakmile vypnul motor.

„Nikdy jsem ti žádnou neukázal- Ty ses mi Hrabal ve foťáku?" Vyhrkl jsme ze sebe dotčeně.

„To bych si nedovolil" začal se hned obhajovat jeho klidným a rozvážným hlasem.

„Tak jak tedy-"založil jsem si ruce na hrudi a s pevným výrazem čekal na jeho vysvětlení. Jestli se mi opravdu hrabal ve věcech, tak tento večer bude ještě zajímavý.

„Měl by sis vážit svých kamarádů, mají o tvoji kariéru opravdový zájem" přerušil mě s malým úsměvem a já se po téhle větě uklidnil. Spustil jsem své ruce podél těla a povolil obličej. Mé srdce pod jednou větou naprosto roztálo. Mám za přátele ty nejlepší lidi na světě.

„Niall?" Zeptal jsem se s úsměvem, protože mi přesně tohle na něj sedělo.

Když však Harry zakroutil hlavou, zarazil jsem se.

„Liam" řekl a já tomu chvíli nemohl ani uvěřit. Vážně by byl Liam něčeho takového schopný? Vždycky mi Liam tak trochu nahrazoval otce, protože je pořad hrozně starostlivý a milující, a nahrazoval mi ho tak často, až jsem občas zapomínal na to, že je to pořad ještě šílený puberťák, který dokáže pro kamaráda udělat úplně všechno.

„Takže, když jsi uplácel polovinu společnosti, tak si k tomu měl opravdický důvod?"

„No, pro tvé modré oči jsem to nedělal" zasmál se od srdce, a až po chvíli semnou spojil pohled. Jakmile viděl mé oči, přestal se jako na povel smát. Blíž se ke mně nahnul, položil mi jednu ruku na mou tvář a začal mě palcem jemně hladit.

„Teda alespoň ze začátku" zašeptal tak rozněžněle, že jsem úplně zapomněl, důvod proč jsem na něj chtěl být naštvaný.

Sakra, asi jsem v tom vážně až po uši.