Muse / Larry

T W E N T Y - F I V E

Nervózně jsem si protřel ruce a pak vyhlédl z okna. Vyčkával jsem na rodiče, kteří měli každou chvíli přijet z letiště.

„Ahoj Loui, zlatíčko moje" Pověděla mamka jemně a já poznal, že se na druhé straně usmívá.

„Ahoj mami, tak kde jste, už na vás čekám minimálně půl hodiny" zasmál jsem se a pro jistotu jsem se ještě jednou podíval ven z okna.

Její povzdech, který po mé větě následoval mi už teď řekl všechno důležité.

„Víš, Loui, v práci nastala komplikace a my-"

„Víš co, budu hádat, nepřijedete?" Bylo to tu zase. Mé tělo zaplavil znovu ten příšerný pocit.

„Je nám to strašně líto, moc nám tom záleží, ale-"

„Ale ne dostatečně na to, abyste přijeli "snažil jsem se držet své negativní pocity pod pokličkou, stejně jako vždy. Jenže to tentokrát bylo opravdu těžké. Tentokrát jsem opravdu chtěl, aby tady byli. Abych je viděl v hledišti, když budu nervózně stát na pódiu.

„Louisi-"

„Mami, já už nechci dělat, že mi to nevadí. Vadí mi a to strašně moc, protože jsem u vás až na posledním místě." Přestal jsem se ovládat a poprvé ji začal říkat, co si o tom opravdu myslím. Konečně jsem našel odvahu na to postavit se i jim. A šlo to ze mě všechno neuvěřitelnou rychlostí.

„Tak to není" snažila se mě uklidnit.

„Ale ano je. A ani nevíš kolikrát jsem si tohle jako malý vyčítal. Myslel jsem si, že pro vás nejsem dostatečně dobrý. Ale teď už vím, že to tak není, protože jsem se konečně našel v něčem, co mě dělá šťastným a co mi jde. Protože jsem konečně našel někoho, kdo mě má rád a u koho jsem na prvním místě, někoho na koho se vždycky mužů spolehnout!"

„Takže mami, já ti něco řeknu, jsem dost dobrý" svůj hlas jsem zmírnil a teď už mluvil pomalu, aby mi rozuměla každé slovo.

„Jsem dostatečně dobrý, pro to, aby jste se o mě zajímali. A jakmile jsi to uvědomíte i vy dva, bude už moct pozdě. Protože každou vteřinou, kterou se mnou odmítáte trávit, svého syna ztrácíte"

Hovor jsem zavěsil, dřív než mamka mohla říct ještě něco dalšího. A protože mi mobil od neustálého volání pořad bzučí, raději jsem ho vypnul.

,,Kurva" zasyčel jsem a mobil odhodil někam na stranu stolu. Frustrovaně jsem si zajel rukama do vlasů a začal za ně tahat, abych se alespoň nějak uklidnil.

To se však povedlo až malému záblesku světla, které jsem viděl skrz záclonu. Věděl jsem totiž, že Harry už je tady. Přesně jak slíbil.

Harry zaťukal. Poznal jsem to podle toho, jak jemně se klouby prstu střetli s dveřmi. A taky proto, ze všichni ostatní proste zvonili.

„To si vážně ani na svůj velký den nevezmeš košili?" Řekl místo pozdravu.

„Na svůj velký den, který mimochodem ani není mým velkým dnem, si raději vezmu, to co je mi pohodlné" ušklíbl jsem se, čímž jsem znovu mezi nás vnesl hravou náladu.

„A tím je džínová bunda a tričko?" Opřel se se založenýma rukama o rám dveří.

„Přesně tak "zasmál jsem se.

Harry se na mě usmál. Ale jeho úsměv byl úplně jiný, než kdy předtím. Díval se na mě a skenoval přitom každý centimetr mého obličeje. Ticho naplnilo tenhle moment.

Zastavil jsem svůj smích a změnil jej v lehký úsměv.

Harry si mě za mou paži přitáhl, co nejblíž ke svém tělu. Natolik blízko, že jsem mohl cítit tlukot jeho srdce jak probíjí skrze mě. Naklonil se, aby mě mohl jemně políbit. Spojil jsem mé ruce za jeho krkem a on ty mé vsunul pod bundu, aby mě lépe chytnul kolem pasu. Cítil jsem, že i tenhle polibek je jiný než všechny ostatní. Bylo v něm mnoho citu a nevyřčených slov.

A i když bych si to v tu chvíli nepřiznal, ten polibek ve mne něco podstatného změnil.

A zapůsobil i na mé oči, protože se na Harry od té chvíle už nedívaly nikdy stejně.