„Líbí se ti tady?" zeptal se Harry, potom co se mlčky napil svého espressa.
„Moc, jak si to tady objevil?" navázal jsem konverzaci dál. Když už jsem ho jednou donutil, aby vypnul ten telefon přece ho teď nemůžu teď ignorovat.
„Už jsem to přeci říkal, měli tady jako jediní internet" usmál se a jeho v úsměvu se jako by mihly vzpomínky.
„Jsi neskutečně prolhaný" protočil jsem očima s úsměvem. Nechápu, proč mi prostě neřekne pravdu. Je mi jedno jestli tady chodil se svými úlovky na hodinový hotel, nebo tančil za prachy u tyče, která tady třeba kdysi byla, ale chci, aby byl ke mně alespoň v něčem upřímný.
„Mluvím pravdu. Když jsem začínal, neměl jsem peníze na kancelář, na funkční internet a občas v zimě ani na to, abych si zatopil. Takže jsem tady celý den seděl a pracoval, přitom třeba vypil jen jednu sklenku vody a Berta byla tak hodná, že mě tu i přesto nechala"
Tímhle mi vzal veškerá slova. Najednou jsem mu věřil každé slovo, které mi řekl. A cítil jsem se opravdu blbě za to, že jsem mu nevěřil, když mi říkal pravdu.
Můj typický úšklebek se mi vytratil z tváře a tak jsem na něm jen visel překvapeným pohledem a nic neříkal.
„Co se na mě tak díváš?" zeptal se s hlavou jemně natočenou na stranu. Vlasy mu při tomhle gestu spadly do obličeje, a tak kdybych se teď necítil opravdu blbě, už bych si jeho obličej dávno vyfotil.
„Já jen nečekal, že-" začal jsem, ale Harry mě ihned svým klidným a rozvážným hlasem přerušil:
„Nečekal jsi, že jsem něco musel pro své postavení udělat?"
Chvilku bylo ticho. Věděl jsem, že má naprostou pravdu. Myslel jsem, že vyrůstal v bohaté rodině, od malička nemusel hnout prstem a nakonec jen převzal úspěšnou firmu po svých rodičích.
Prostě mi tak připadal a já nedělal vůbec nic pro to, aby jsem tenhle hrozný názor na něj změnil.
„Promiň" vylétlo mi zničehonic ze rtů. A to, jak moc upřímně jsme tuhle omluvu myslel mě vyděsilo možná víc než by mělo.
„V pořádku, nejsi první ani poslední, kdo si myslí, že mám bohaté rodiče, které mi všechno zařídili"
Harryho obličej se za tuhle konverzaci skoro nezměnil, i tak jsem ale viděl, že ho mrzí, že patřím mezi zrovna tenhle typ lidí.
Chtěl jsem ještě něco říct, čím bych zachránil tuto trapnou situaci, ale naštěstí to zachránila Berta, která nám donesla jídlo.
Vonělo to opravdu skvěle a já se tak po trochu zmateném popřáním dobré chutě do toho ihned pustil.
Během jídla se naštěstí alespoň nějaká konverzace rozjela. Harry se mě ptal na spoustu věcí ohledně focení a já mu s radostí odpovídal. Cítil jsem totiž, že o to má na rozdíl ode všech opravdový zájem.
„Chtěl jsem ti poděkovat" začal jsem potichu, když Harry zastavil u mého domu, vypnul motor a mlčky se podíval na mě.
To, co jsem se chystal udělat mi nebylo ani trochu příjemné, ale věděl jsem, že mu to dlužím.
Na chvíli jsem odložil všechny zásady a výhrady, jen proto, abych mu poděkoval za tu příležitost, kterou mi dal, za to, že po dlouhé době dělám něco, co má opravdu smysl a co mě naplňuje, že díky němu jsem zase po dlouhé době viděl své rodiče, díky němu, že mají zase důvod být na mě pyšní.
„Za co?" pousměje se na mě a tím mě popožene k dalšímu mluvení. Mě však tohle ještě více rozhodilo.
A já jsem v tu chvíli naprosto zpanikařil.
„Za tu večeři byla opravdu skvělá" vysypal jsem ze sebe nakonec a snažil se znít, co nejpřirozeněji.
„Nemáš zač" řekl Harry a pak mi věnoval jemný polibek na hřbet ruky.
أنت تقرأ
Muse / Larry
قصص الهواة,,Vy si mě fotíte?" ,,Možná" ,,Tak tím pádem, alespoň doufám, že ta fotka bude stát za to" Louis Tomlinson je středoškolák v maturitním ročníku s prořízlou pusou a se snem stát se jednou slavným fotografem. Žije sice v péči bohatých rodičů, ale té o...
