E P I L O G

900 88 0
                                    

„Louisi! Okamžitě si mě přestaň fotit!" zasmál se Harry a překryl svoji obří dlaní objektiv. Hned jsem se mu ale vyvlíkl a začal ho znovu fotit.

„Ale Harry! Chci mít na tento den nějaké vzpomínky" zamručel jsem, když mi po chvilce prostě foťák vzal. Snažil jsem se pro něj natáhnout, ale mohl jsem se snažit,jak moc jsem chtěl, nešlo to, byl tak milionkrát vyšší než já.

Harry, jako by mě snad vůbec neviděl, foťák dal až na nejvyšší bod tohoto sálu. Na obří skříň, na kterou bych v životě nedosáhl.

„Jenže poprvé za celou tu dobu jsme si konečně najali fotografa, hlavně proto, aby sis mohl odpočinout!"

„Jenže já mu nevěřím! Co když to zkazí?"" Odfrkl jsem si pohoršeně. Nevěřím mu. Co si sám neudělám, to jako bych neměl.

„Louisi!"okřikl mě se smíchem. Poslední dobou se smál často, byl jsem rád, že je šťastný.

„Jenom chci, abychom měli hezké fotky!"prskal jsem dál, jako nějaká kočka. Harry to vůbec nechápe!

„Louisi, zhluboka se nadechni, a opakuj po mně" Harry mě chytnul za ramena a otočil si mě směrem k němu. Nebylo mu to ale nic platné, stejně jsem se raději díval na skříň za ním, kde ležel můj foťák, než jemu do očí.

„Tohle není moje svatba" řekl Harry s náznakem smíchu v hlase.

„Tohle není moje svatba"mumlal jsem jako odpověď.

„Žení se Liam a Niall" Harry vzal můj obličej mezi prsty a otočil si moji tvář k sobě.

„Žení se Liam a Niall"

„já jsem tu jako host, ne jako fotograf" pokračoval dál Harry. A já se s každým jeho slovem víc a víc mračil.

„Ale já chtěl jenom pár fotek a navi-"začal jsem ihned protestovat. Udělal bych jenom pár dobrých fotek, abychom měli jistotu, i když to ten ňouma s foťákem zkazí.

„Louisi!" Okřikl mě Harry.

„já jsem tu jako host, ne jako fotograf" zamumlal jsem tak, že mi nešlo skoro vůbec rozumět. Harry se zasmál.

„Tak pojď, ty fotografe" řekl a dal mi malý polibek na moji mračící se tvář. Pusa jako kouzlo ihned zafungovala a mně se po tváři znovu rozlil úsměv.

••

„Chceš něco říct?" zašeptal mi Harry do ucha při obřadu.

„Hm?"vyzval jsem ho, co možná nejtišeji k tomu, aby pokračoval.

„Příští rok to budeme my" stiskl moji ruku pevně ve své dlani.

„Je tohle žádost o ruku?" Srdce mi bušilo jako splašené, opravdu se tohle dělo.

„Je tohle ano?" Zeptal se Harry v momentě, kdy byli dva moji nejlepší kamarádi prohlášení za manželé a sálem se rozezněl bouřlivý potlesk.

Otočil jsem se na Harryho, na člověka, který do mého života přišel naprosto nečekaně, na člověka, do kterého jsem zamiloval jako do nikoho jiného předtím, na prvního člověka, který mě konečně dal na první místo svých priorit.

A kývl jsem.

Muse / LarryWhere stories live. Discover now