„Jsem na tebe tolik pyšný" řekl Liam a pevně mě sevřel v objetí, ve kterém jsem se sice nemohl skoro nadechnout, ale i tak jsme si jej plnými doušky užíval.
„Jo, já vím, říkáš mi to už po čtvrté za tento večer" zasmál jsem se a jemně ho poplácal po tváři jako nějakého psa.
„A budu ti to říkat klidně ještě tisíckrát, protože je to pravda" možná, že jsem dělal, jak mi na tom nezáleží a že jsou mi všechny tyhle pochvaly jedno. Ale Liam věděl, že pod tím vším předstíráním, to pro mě znamená mnohem víc. Pamatoval jsem si každé slovo a melodii hlasu, když jsem ta slova slyšel, a potom, když jsem byl sám a mé tělo pohlcovala temnota, tak jsem si všechna ta slova v hlavě přehrával dokola a dokola.
„Díky" usmál jsem se, tak nějak jsem totiž věděl, že mu alespoň jedno díky dlužím.
„Není vůbec zač, vždyť-"
„Nemyslím za ta slova, tady i za ty. Ale hlavně za všechno" Liam se na mě nechápavě podíval, proto jsem začal vysvětlovat.
„Vím, o tom, že jsi dal Harrymu ty fotky" pověděl jsem tiše a dával velký důraz na to, aby v mém hlase šla slyšet veškerá vděčnost.
„Je to hrozná máčka, vůbec ti to neměl říkat. "
„I kdybych to nevěděl, tak i tak ti děkuji, za to, že jsi tu pro mě vždy byl. Vždycky jsi mě utěšoval. A nikdy se zbytečně neptal. Pokaždé sis ke mně sedl a potichu mi šeptal slova, která mě jako jediná dokázal uklidnit. Vždycky si mi pomáhal s úkoly, když to nikdo jiný nedělal. A hlavmě dělal mi modela, i přestože jsi byl naprosto příšerný model. Prostě ti fakt moc děkuji, úplně za všechno" dokončil jsem svůj dlouhý monolog a pak se podíval na Liama, kterému se v očích zaleskly slzy.
„Od toho bráchové přece jsou" usmál se nakonec.
..
„Harry?" Zeptal jsem se ho zrovna, když se bavil s dvěma postaršími pány. Vypadali opravdu vtipně s tím, jak se jejich saka skoro nedala dopnout a s vousy, které jim vedli až k prsům.
„Ano, Louisi?" otočil se na mě Harry hned, jakmile zaregistroval můj hlas. To jak se bez přemýšlení otočil a začal mi věnovat veškerou pozornost mě zahřálo na srdci.
„Rád bych už jel domu, a zajímá mě, jestli mám jet taxíkem a nebo teď někdy taky pojedeš"
„To je ale hloupá otázka. Zavezu tě, kamkoliv a kdykoliv budeš chtít" vzal moji ruku a věnoval mi na její hřbet jemný polibek.
„Dobře"
„Dneska jsi zazářil" řekl Harry jakmile jsme se posadili do jeho auta.
„Vážně?"
„Bezpochyby. Když jsi vešel na pódium, jako by se celá místnost doslova rozzářila." mé tváře nabraly barvy karmínu a já se raději podíval z okna, aby to Harry neviděl.
„Víš, Louisi, napadlo mě, jestli teda nejsi moc unavený, tak že jsem stáhl nějaký dobrý film a mohl bys, teda jestli bys chtěl jít ke mně a ten film si tam společně pustit" vymáčkl ze sebe alespoň trochu smysluplnou větu. Nevěřil jsem vlastním uším! Věčně sebevědomý Harry tu právě přede mnou stydlivě blábolí.
„Jde jen o film, že jo?" raději jsem to nechal být a raději se zeptal na otázku, která mě opravdu zajímala.
„Samozřejmě. Jsi teď velká hvězda, ani by mě nemohlo napadnout myslet na nějaké nemravnosti" usmál se na mě s tím svým úsměvem s ďolíčky.
„Dobře"
A tak jsem nakonec svolil. A v tu chvíli jsem si ani neuvědomoval, jak moc věcí se díky pár písmenkům změnilo.
Jedno jsem však věděl, pokud v ten večer vkročím do těch dveří, pravděpodobně Harry na oplátku nezvratně vkročí do mého srdce.
A můžu říct, že jsem do žádných dveří ještě nevkročil tak moc jistě.
ČTEŠ
Muse / Larry
Fanfikce,,Vy si mě fotíte?" ,,Možná" ,,Tak tím pádem, alespoň doufám, že ta fotka bude stát za to" Louis Tomlinson je středoškolák v maturitním ročníku s prořízlou pusou a se snem stát se jednou slavným fotografem. Žije sice v péči bohatých rodičů, ale té o...
