Muse / Larry

E I G H T

Otevřel jsem schránku a vyndal z ní všechny dopisy.

Všechny, které byli adresovány rodičům jsem položil do už narvané skříňky, kam jejich dopisy pravidelně odkládám.

Co mě ale zarazilo bylo, když jsem na jedné z mých obálek objevilo razítko známé společnosti.

Drahý pane Tomlinson,
Gratulujeme, byl jste vybrán do mezinárodní soutěže Photographer.
Další informace Vám zašleme na Váš e-mail tři týdny před začátkem soutěže.
Přeji hodně úspěchů
Společnost Art Academy

Mé srdce se rychle rozbušilo. Měl jsem jedinečnou možnost! Vzali mě někam, kam je sakra těžké se dostat! I tak jsem tam ale musel zavolat a říct jim, že jsem tam žádné fotky neposílal. Museli se splést. A já nechci být někdo, kdo by někomu talentovanému vzal jeho místo.

,,Dobrý den, tady Louis Tomlinson"

,,Ano! Moc vám gratulujeme" hlas paní na druhé straně zněl tak nadšeně až jsem se nad tím musel uchechtnout.

„Ale já žádné fotky neposílal"

„Jenže náš sponzor se za vás zaručil. A velmi jasně nám vysvětlil, jak moc talentovaný jste. A my talentované lidi rádi přivítáme"

,,Váš sponzor?" zeptal jsem se jí nechápavě. Kdo by se za mě proboha zaručil?

„Ano"

„Kdo je Váš sponzor?"

„Oh, vy to nevíte? Je to Harry Styles"

„Aha. Tak já vám děkuji. Neshledanou"

Vztek doslova lomcoval s mým tělem.

Rozeběhl jsem do koupelny. Kde naštěstí leželo ještě stále neoprané prádlo.

Chvíli jsem šmátral v občas docela páchnoucím oblečení, než jsme našel mé špinavé kalhoty.

Z nich jsem vyndal pokrčenou vizitku a minimálně třikrát si přečetl adresu, než jsem si konečně uvědomil, kam teď musím jít.

..

,,Dobry den, kde najdu kancelář Harryho Stylese?" tahle budova byla obrovská a bez pomoci bych se zde dozajista ztratil. Obrátil jsem se proto na hnědovlasou mladou dívku, která seděla na místě recepční.

,,V nejvyšším patře. Teď tam ale nemůžete pan Styles si nepřeje být rušen" usmála se tak falešně až jsem to nevydržel a přímo před ní, nad tím protočil oči.

,,Víte co, mně je docela u prdele, co si pan Styles přeje a co ne"

Naštvaně jsem se rozešel k výtahu a nevšímal si pokřikování té sekretářky.

V nejvyšším patře jsem si všiml zlatého jména na jedny z dveří.

Bez klepání jsem vrazil do dveří.

Harry ihned chtěl něco namítat, když však zvedl své oči a všiml, žr před nim stojí má maličkost, jeho obličej se mnohem více uvolnil.

„Ahoj Louisi, jsem rád, že jsi se zastavil-"

„Co to má znamenat?" Vykřikl jsme na něj a hodil po něm papír, který došel poštou.

„Vybrali tě do známe soutěže. Gratuluji" poblahopřál mi aniž by se na zmíněný papír podíval.

„Nehlásil jsem se"

„Třeba se k tvým fotkám dostali nějak jinak." pronesl jakoby nic.

„Nedělej ze sebe debila! Já vím, že jsi mě tam dostal ty"

„Skvěle, že to víš. Alespoň už máme tohle z krku. Chceš něco k pití? Kávu, čaj, džus?"

„Co si o sobě vůbec myslíš? Že jsi bohatý a tak můžeš jakkoliv zasahovat do lidských životu?" naprosto jsem ignoroval jeho otázku ohledně pití, a to i přesto, že jsem měl v krku sucho od toho neustálého řvaní.

„Chtěl jsme ti jen pomoct"

„Dokázal bych to sám, jasný?" Vyjekl jsme zničehonic tak zoufale až se na mě Harry překvapivě podíval.

„Možná ne dnes, nebo zítra, ale jednou ano. A dokázal bych to bez jakékoliv pomoci. Sám, jen kvůli svému talentu" najednou mi ze všeho bylo na zvracení. Točila hlava a nejraději bych se posadil, ale nechci s touhle kanceláři mít cokoliv společného.

„Dokážeš si vůbec představit, co si o mně musí myslet?Panebože, jak moc si vlastně myslíš ty, že jsem neschopný?"

„Právě naopak. Myslím si o tobě jenom to dobré" usmál se na mě, tak přesvědčivě až jsem na chvíli zapomněl na to, proč jsem tak naštvaný.

Naštěstí jsem se z tohoto transu dost rychle probral.

„Prostě to nějak zruš. A nejlépe jim postrkej další peníze, aby na mě zapomněli" řekl jsem než jsem naštvaně rozrazil dveře a odešel pryč.