Muse / Larry

T W E N T Y - T W O

Dnes je poslední den workshopů, při kterých jsme měli šanci nafotit naše soutěžní fotky, podle kterých nás pak budou hodnotit. Byl jsem opravdu nervózní, věděl jsem sice, že v foťáku mám pár hezkých kousků, i tak se ale bojím, že by to na vítězství nemuselo stačit. 

Držel jsem pevně kliku dveřích, které mě oddělovaly od hlavní místnosti a přemýšlel jestli tam má ještě vůbec cenu chodit. Poprvé v životě jsem se totiž opravdu bál prohry. A byl to příšerný pocit, který svíral celé tělo a nutil mé ruce se nekontrolovatelně třást. 

„Vypadá to, že váháš" zasmál se za mnou povědomý mužský hlas. Otočil jsem se po hlase, jen abych měl možnost nahlédnout do čokoládových očí, které jsem již oproti hlas ihned rozpoznal. 

„Zayne? Co ty tady děláš?" usmál jsem se a on mi úsměv ihned oplatil. Měl na sobě oblek, ve kterém jsem ještě nikdy neviděl a jeho vlasy byly mnohem upravenější než, kdy jindy. 

„Jsem tady jen na skok se šéfem."

„Ale, vidíš, ani jsem se tě vlastně nezeptal, co děláš za práci" plácl jsme se do čela, protože jsme si ani neuvědomil, že na něco tak základního vůbec nepřišla řeč. 

„Dělám asistenta. Mám na starosti šéfův denní program" podzvedl složku, u které jsem jen matně postřehl pár napsaných časů. Upřímně bych ho na takovou práci nikdy netypoval. Teda já bych ho netypoval na žádnou práci, myslel jsem si, že ještě studuje. 

„To zní docela namáhavě. Pro koho tohle děláš?" poznámku o tom, že to mimo to, zní i neuvěřitelně nudně jsem si pro tentokrát raději nechal pro sebe. 

„Toho určitě znáš. Je tady hlavní sponzor, pracuji pro Ha-"

„Zayne?" ozval se Harryho hlas a tím i když možná nechtěně skočil do Zaynovi věty, i tak jí ale více méně sám nevědomky dokončil.  Zayn se hned jako na povel otočil. I mně to po chvilce nedalo a musel jsem se na něj otočit. Chtěl jsem, alespoň na chvíli vidět jeho tvář a dodat si tím potřebnou odvahu. Harry se zrovna rozešel směrem k nám a čím více si všímal nás dvou spolu, tím více se jeho obličej měnil.

„Budu už muset jít. Musíme se zase někdy domluvit na nějaké té večeři." jemně jsem kývl, aby Zayn věděl, že ho neignoruji, ale i tak jsem si spíše všímal Harryho, který stál blízko vedle mě a propaloval Zayna pohledem. 

„Určitě, ahoj" potvrdil jsem mu a pak se už chtěl s nově nabitým klidem rozejít do místnosti. Jenže Zayn si mě ještě na poslední chvíli přitáhl do pevného objetí. Chvíli jsem sice jen zarytě stál a divil se jeho gestu, které jsem vůbec nečekal, ale nakonec jsem přeci jen obmotal ruce kolem jeho krku. 

Vyrušilo nás až Harryho hrané odkašlání. Odtáhl jsem se od Zayna a podíval se na Harryho, který právě nasadil čistě profesionální výraz, který jsem u něj viděl opravdu jen párkrát. Nikdy však ne v mé blízkosti. 

„Chtěl jste něco, pane Stylesi?" zeptal se Zayn zničehonic profesionálně. Harry semnou spojil pohled, který se ihned stál natolik intenzivním, že jsem chvilkami nevěřil, že mám srdce pořád ještě v hrudi. 

„Ano, jak dlouho se zde ještě můžu zdržet?" 

Zayn se ihned zahleděl do svých papíru a následovně i na své hodinky. 

„Přesně minutu a půl" 

„Skvělé" zamumlal dřív než si mě přitáhl k sobě a pak se mi přilepil na rty. Bylo mi jedno, že nás každý může vidět. Byl mi jedno Zayn, který se na tohle všechno byl nucen dívat. A taky mi bylo jedno, že tohle všechno Harry nejspíš dělá jen a pouze ze žárlivosti. Vychutnával jsem si ten moment, který nám byl dopřán. 

A byl to ten nejlepší, minutu a půl dlouhý, polibek.

------------------------------------------------------------------

Ahoooj!

Chtěla bych vám bohužel oznámit, že od této chvíle budou kapitoly vycházet pouze v pondělí, protože to už teď vůbec nestíhám se školou. Snad to chápete. 

Zároveň bych v tomto oznámení chtěla poděkovat všem, kteří se mnou stále jsou a kteří si knihu čtou i přes mé nepravidelné vydávání kapitol.

Děkuji moc za veškerou podporu!

S láskou 

Anna