Vyšel jsem z auta a ihned mě oslepil blesk fotoaparátů a já nad tou náhlou změnou světla musel křečovitě zavřít oči.
„V klidu. Tohle nejsou důležité fotky, nemusíš na nich být tolik vidět, ty přijdou až za chvíli. Tady máš brýle, aby ten blesk nebyl tak agresivní, skloň hlavu, nemusíš se bát, povedu tě" zašeptal mi v blízkosti mého ucha a pak mi do jedné ruky vtiskl sluneční brýle.
Neváhal jsem ani chvíli a nasadil si je na oči, ucítil jsme Harryho ruku na té mé a proto jsem se ho pevně chytnul a se skloněnou hlavou jsem se nechal vést.
„Tak jo, teď potřebuji, aby sis sundal brýle a zvednul svoji hlavu, aby jsi lidem ukázal, to jak moc ti to dneska sluší, je to možné?" zastavil se zničehonic Harry a znovu mi začal šeptat do ucha.
Jemně jsem přikývl a pak mu podal zpátky jeho brýle. Zvednul jsem hlavu a hned na mě zaútočilo několik blesků, které ale z nějakého důvodu byly příjemnější než ty minulé.
Harry si mě za pas přitáhl blíž a něco nesrozumitelného mi zašeptal do ucha, chtěl jsem se zeptat, co říkal, ale když se hned po jeho pohybu ozvalo několik fotoaparátů, uvědomil jsem si, že to dělal jen pro dobrou fotku.
„Pane Tomlinsone na nás, prosím!" „Polibte se!" „Pane Stylesi!" „Harry!"
Všude bylo tolik lidí, kteří po nás chtěli tolik věcí, že jsem za chvíli přestal úplně vnímat a dělal jen to, co udělal Harry.
„Odkud ti lidi znali moje jméno?"
„Ti lidi vyhrabali můj domácí úkol z první třídy, je pro ně naprostá brnkačka vyhledat tvé jméno" řekl Harry těsně předtím než jsme vstoupili přímo do středu dění.
Blesky foťáků byly vyměněny za příjemné světlo, které vycházelo z obrovského lustru jenž nám všem visel nad hlavami. Lidi ve smokingách se pohybovali v pomalém skoro až znuděném tempu a mluvili hlasem tak rozvážným a tichým, že kdybych chtěl někoho na druhé straně místnosti pomluvit, pravděpodobně by slyšel každé mé slovo.
Pomalu jsme se rozešli k našemu stolu, který byl zahalený velkým bílým ubrusem a když jsem zahlédl své jméno na cedulce u jednoho z míst, ušklíbl jsem se nad tím, jak snobská ta akce je.
Louis William Tomlinson
Tak už mi hodně dlouho nikdo neřekl. Naposledy mamka, když jsem omylem poničil její drahé šaty, která měla připravené už měsíce na jednu velmi důležitou událost.
„Edward?" pousmál jsem se, když jsem uviděl jeho cedulku a tím i jeho prostřední jméno a trochu jsem ho žďuchl loktem do žeber.
„Přestaň se mi smát" zasmál se i Harry a od číšníka nám oběma vzal skleničku šampaňského.
„Nebo co?" řekl jsem pevným hlasem a provokativně jsem pozvedl obočí.
Vypadal jsme jako jiný člověk. S tím smokingem, drahým šampaňským a se sebevědomým flirtováním s mužem.
„Nebo tě zničím" zašeptal mi do ucha a já mu chtěl ihned něco odpovědět, ale vyrušil nás hluboký hlas.
„Dobrý den, pane Stylesi, moc rád vás tady dnes vidím" Harry se ode mě rychle odtáhl a otočil se na toho, komu ten hlas patřil.
„Dobrý den, jsem moc rád za vaše pozvání" i přes jeho profesionální hlas jsem zaslechl, jak moc se chce chlapovi před ním zalíbit.
Ucítil jsem v sobě pohled, kterého si očividně všiml i Harry, proto mě vzal za bok a více si mě k sobě přitáhl.
„A tohle je Louis Tomlinson, můj doprovod" představil mě.
„Očividně neděláte dobrá rozhodnutí jen v byznyse" potřásl si semnou rukou a já už jen z toho stisku poznal, že tenhle člověk nevěstí nic dobrého.
A když jsem se po chvilce podíval do jeho očí rozhodl jsem se, že dneska se od toho člověka budu držet, co možná nejdál.
——————————————————————
Chci vám jen nenápadně připomenout, že zítra začíná předprodej na vydání knihy Slunečnice, na kterou budete moct přispět i vy!
Budu moc ráda za jakoukoliv vaši podporu ať už finanční a nebo za sdílení.
S láskou
Vaše Anna
ČTEŠ
Muse / Larry
Fanfiction,,Vy si mě fotíte?" ,,Možná" ,,Tak tím pádem, alespoň doufám, že ta fotka bude stát za to" Louis Tomlinson je středoškolák v maturitním ročníku s prořízlou pusou a se snem stát se jednou slavným fotografem. Žije sice v péči bohatých rodičů, ale té o...
