Muse / Larry

F O U R T Y - O N E

„Zbláznil jste se?" Vyjeknu, když od sebe ve vteřině toho chlapa odstrčím.

„Ale no ták, Harry se o tom nedozví" usměje se a chce se ke mně znovu naklonit. 

„To je mi jedno. Nechci s vámi nic mít" řekl jsem ještě stále poměrně klidným hlasem, i když jsem chtěl křičet. Tak moc jsem chtěl toho chlapa udeřit třeba i s myšlenkou, že by mu to vlastně vůbec neublížilo. Jenže ovládal jsem se, jen kvůli Harrymu. 

„O co ti jde? O peníze? Nabídnu ti jich kolik jen budeš chtít, když mě teď poslechneš" jeho ruce se znovu objevily na mém pase a mně se chtělo zvracet jenom z toho, že se jeho tělo dotklo toho mého.

„Jste normální? Nejsem jako všichni ostatní. Má sebeúcta je pro mě dražší než všechny vaše peníze" prudce jsem sundal jeho ruce z mého pasu. 

„Přestaň dělat z toho takové haló. Není to žádná velká věc, nebudeš první ani poslední" usmál se, znovu mi položil ruce na boky, tentokrát byl však jeho stisk mnohem pevnější. 

„Nechte mě být!" řekl jsem důrazně a snažil jsem se ho odstrčit. Chlap mě začal líbat na krku a to byl jako signál pro é oči, aby se v nich začaly ronit slzy. 

„Okamžitě mě pusťte!" bouchl jsem do něj a tím ho konečně od sebe odstrčil. Snažil jsem se utéct pryč, jenže on mě pořád pronásledoval. Panika naplňovala mé tělo. Hrozně moc jsem se bál.

„Vy jedno nechutné prase! Děla se mi z vás zle! Je mi z vás úplně na blití! To, že máte peníze, neznamená, že vládnete celému světu, rozumíte?! V reálném světě to neznamená vůbec nic! Všechny peníze jsou úplně jedno, když se neumíte chovat jako člověk!" křičel jsem na něj jako smyslů zbavený, nehledíc na to, že už jsme byli zase zpátky mezi lidmi. Upírali na nás jejich pohledy, jenže mně to bylo jedno.  

„Louisi, můžeš na chvíli?" uslyšel jsem za sebou Harryho hlas. 

„Ale Harry-"

„Pojď prosím na chvíli ven" řekl tentokrát už více naléhavěji, proto jsem taky svolil a opravdu s ním vyšel na prostornou zahradu, kde nikdo nebyl.  

„Harry, on se mě-" spustil jsem hned, co se na mě Harry otočil a vypadal, že mi chce něco říct. 

„Žádal jsem tě o jeden jediný večer" řekl Harry a věnoval mi přitom pohled jak kdyby mě za něco káral. 

„Jen o jeden večer, kdy alespoň na chvíli zatneš zuby a přestaneš se chovat jako rozmazlené dítě" jeho slova mě zabolela jako otrávený šíp. 

„Harry, ten chlap, on udělal-"

„Ten chlap je jedním z nejbohatších mužů planety, muže si dělat naprosto, co chce"

Může si dělat naprosto, co chce 

Tahle slova mnou otřásly. Nikdy jsem totiž nečekal, že je vypustí z úst zrovna Harry. 

„Takže ony přece jen peníze hýbou světem, co?" Řekl jsem nevěřícně se slzami v očích. Nechtěl jsem před ním brečet, vážně ne, jenže pořád jsem byl jenom puberťák, který neumí ovládat své emoce. 

„Nehraj tady tuhle pohádku, Louisi. Sám víš, že peníze jsou v tomhle světě opravdu to nejdůležitější" 

Tohle nemohl být můj Harry. Nemohl jsem se přece tak naivně zamilovat do někoho takového. Nemohl jsem přece líbat rty, které vypustily do světa něco podobného. 

„Možná pro tebe, nebo pro ostatní lidi v tomhle sále. Ale pro mě rozhodně ne"

„Spletl jsem se v tobě, když jsem si myslel, že jsi jiný" pronesl jsem směrem k němu. Hlas se mi zlomil sice už někdy uprostřed té věty, ale to mi bylo jedno. Potřeboval to ode mě slyšet. Nebo spíš já jsem potřeboval mu to říct. 

„Louisi-" nevím, co mi chtěl říct. Jestli se chtěl omluvit a nebo mi ještě něco dalšího vyčíst. Nechtěl jsem to slyšet a tak jsem ho prostě přerušil.

„Běžte se vycpat, pane Stylesi" řekl jsem a se slzami v očích a malou úklonou jsem prostě odešel. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

ahoj, ahoj.

Chci jen připomenout předprodej na knihu Slunečnice, který bude probíhat u jen pouhých devět dní! 

Byla bych moc ráda za jakoukoliv podporu, protože, když se daná částka nevybere, tak bohužel kniha Slunečnice nebude moct vyjít. 

předem děkuji za jakoukoliv podporu!

s láskou Anna 

https://pointa.cz/project/f775fad5-d45c-11eb-9b6c-4a5df0861c6d