„Harry asi není moc věrný doprovod, co?" ozval se vedle mě hlas toho chlapa. Stejně nepříjemným a povýšeným tónem jako předtím.
Na chvíli jsem odtrhl pohled od stolu s pitím, kde jsem si vybíral něco na osvěžení, a podíval se za sebe, abych zjistil správnost jeho slov. Stál tam Harry a zrovna si povídal s nějakou postarší černovlasou ženou. I přestože však vypadal, že je do své konverzace s ní velmi zapáleny, podíval se mým směrem a věnoval mi úsměv, díky kterému jsem se cítil, že jsem i v téhle přeplněné místnosti pro něj jediný.
„Právě naopak. Jsem s nim naprosto spokojený" odbil jsem toho chlapa pár slovy a doufal jsem, že tak pochopí, že je ten poslední, s kým bych se tady chtěl bavit. Jenže očividně jsem na něj mluvil rusky, protože nechápal ani trochu, co jsem tím chtěl říct.
„Chtěl byste ukázat zbytek tohoto domu?" Zeptal se zase o něco blíž se ke mně. Normálně bych už po něm začal křičet a možná bych ho i udeřil, za to, co si to ke mně dovoluje, ale nemohl jsem tady udělat Harrymu scénu.
„Ne, rozhodne mi stačí tahle místnost" odstoupil jsme od něj snažíc se udržet alespoň malinko klidný výraz.
„Přece byste nekazil zábavu" naklonil se a hodil po mně pohled, který se pravděpodobně kdysi dávno dal považovat za flirtovní. Jenže teď se mi spíše opravdu protivil.
„Asi raději půjdu zpátky za svým doprovodem, všiml jsem si, že už mě nějakou chvíli hledá" oznámil jsem mu a dřív než stačil cokoliv odpovědět, tak jsem prostě odešel a nechal ho stát u baru.
I když si nejspíš myslel, že to byla jen záminka jak co nejrychleji zmizet, tak to byla opravdu pravda. Harry doopravdy už nějakou chvíli vyhledával můj pohled, proto jsem se za ním ihned s úsměvem rozešel.
„Vedeš si vážně skvěle, jsi milý a chytrý, přesně takový , jaký by měl můj doprovod být" zašeptal mi do ucha Harry a já se nad tím malinko pousmál.
Chtěl jsem mu říct o tom chlapovi a o tom, jaký z něho mám špatný pocit, že mě zval dal do domu, že nechci, aby mě znovu nechával samotného, ale nestihl jsem vyslovit ani poděkování za jeho slova a na Harryho už volala nějaká paní, za kterou se, hned potom, co ke mně špetl omluvu, rozešel.
Potichu jsem si nad tím povzdechl a na jeden lok vypil celou skleničku šampusu, nikomu tady očividně vůbec nevadilo, že nejsem plnoletý. Tady mohl kdokoliv naprosto cokoliv.
A tím cokoliv jsem myslel opravdu cokoliv. Muži v drahých oblecích si zde neomaleně dovolovali, to co by jsi každý přirovnal jen k nějakému trhanovi.
V místnosti jak kdyby neplatila žádná pravidla. Je sice možné, že všichni dodržovali etiku, ale zapomněli na slušně vychováni, kterému je učili rodiče.
A to jak moc si lidi v této společnosti dovolovali jsem poznal až, když jsem si odskočil na záchod.
To, že zapomněli všechna pravidla mi došlo, až když jsme si umýval ruce. Až když jsem uslyšel bouchnutí dveří. Hned potom, co jsem se pomalu otočil.
Až když jsem ucítil horké rty na těch mých tak jsem uvědomil, že jsem byl ve společnosti, kde si lidé proste vždycky vzali, co chtěli.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Moc se omlouvám za nepravidelnost vycházení kapitol. Bylo toho teď opravdu moc.
mimochodem!
Pořád probíhá předprodej na knihu Slunečnice, kde i vy můžete přispět na její vydání!
Byla bych moc ráda za jakoukoliv podporu ať už finanční a nebo ve formě sdílení!
S láskou Anna
https://pointa.cz/project/f775fad5-d45c-11eb-9b6c-4a5df0861c6d
ČTEŠ
Muse / Larry
Fanfiction,,Vy si mě fotíte?" ,,Možná" ,,Tak tím pádem, alespoň doufám, že ta fotka bude stát za to" Louis Tomlinson je středoškolák v maturitním ročníku s prořízlou pusou a se snem stát se jednou slavným fotografem. Žije sice v péči bohatých rodičů, ale té o...
