Plameny zkázy ✔

DVACÁTÁTŘETÍ

Elfky se zrovna dohadovaly o programu na nadcházející oslavu přicházející zimy - Lenou - když dovnitř vešel Tael. Pokynul jejich směrem, načeš se Terra zářivě zazubila a mrkla na něj. Zatvářil se dost rozpačitě a raději se vydal ke mně.

Stála jsem u krbu a ohřívala si natažené ruce směrem k plamenům. Fascinovaly mě. Ta barva a nezkrotnost se zdáli tak uhrančivé.

„Už jsem myslel, že se mnou dokonce života nepromluvíš," ozval se za mnou a stanul po mém boku. Ruce jsem stáhla od plamenů dolů.

„Neříkám, že jsem to neměla v plánu." Hodila jsem po něm očkem a pousmála se. 

Předklonil se ke mně, nevinně, tak, aby nás elfky nemohly poslouchat. „Má nabídka pořád platí. Uteč se mnou," zašeptal a nejistě se po mých společnicích koutkem oka podíval. Jeho prsty nepatrně přejely po hřbetu těch mých.

„Proto tady nejsi," špitla jsem rázně a sepjala ruce před sebou. Ozval se stiskl kliky. „Hlavně neudělej žádnou pitomost," prohodila jsem směrem k němu a otočila se ke dveřím. Zmateně zamrkal a otevřel pusu, aby se mě zeptal, o co jde, ale již to nestihl.

Dvoukřídlé dveře do přijímacího salónku se znovu otevřely a pro tentokrát v nich nestál nikdo jiný, než samotný král Feramu. Mou žádost, aby se oblékl více patřičně, vzal doslova. Dnes na sobě neměl nic, co by mě dovádělo k šílenství a k neuváženým rozhodnutí. Vlasy si sčesal elegantně dozadu. Rohy měl pro tentokrát bez šperků, aby tak vynikla jeho černá koruna z propletených kovových šlahounů s ostrými trny. Do svého levého propíchnutého ucha si vsadil černé náušnice v podobě vlnky, nejspíše inspirované plazícím se hadem. Místo průsvitné košile si na sebe oblékl slušivý ebenově tmavý dublet s načechranými rukávy a zlatým vyšíváním hodným krále. U sebe měl opasek s mečem, který tak často nosil. Kožené kalhoty vystřídaly plátěné se šněrováním ze stran a kožené vázané boty nahradily střevíce. Nakráčel si sem jako král, ale já jen stěží potlačovala smích.

„Oh, ten co tady dělá?!" vyštěkla Terra a Anita ji hned praštila pěstí do ramene a něco zasyčela. Poté se na mě ale také otočila.

„Má pravdu. Co tady dělá tenhle? Tvého bývalého snoubence chápu, ale on?" Ukázala na něj prstem a ošklivě se zamračila. Tael sebou po slovech bývalého snoubence ublíženě trhl.

„Pozvala jsem ho," vysvětlila jsem jednoduše. Tael po mně hodil zklamaným pohledem a Ardela jím přímo zabíjel. „Také do toho má co mluvit. To jeho země má jít za chvíli do války a to on má druhou část moci," dodala jsem a s povzdechem se posadila do nedalekého křesla.

„Má královno," pronesl dodatečně a uctivě se uklonil. Pozoroval mě se svým provokativním křivým úsměvem, jako by mi upomínal na předchozí noc. Zakoulela jsem nad tím očima. Tael se posadil po mém pravém boku a nepřestával krále Feramu nenávistně pozoroval. Možná, že nebyl nejlepší nápad pozvat je do stejné místnosti ve stejný čas.

„Varuji tě, že pokud se budeš chovat jako idiot, nechám tě vyvést ven," pohrozila jsem a natáhla se po číši vína. Tael měl nesouhlas vepsaný v obličeji, nevyjádřil ho však nahlas.

„Zde Vás upozorním, že jako idiot se nechovám nikdy," zareagoval okamžitě a usadil se do křesla naproti mně. Elfky křesla umístily do kruhu tak, abychom na sebe všichni viděli.

„Tak to ať při nás stojí všichni jednorožci," zasténala Terra a rozvalila se do křesla po mé levici a vytáhla si provokativně z pouzdra dýku, se kterou si začala pohrávat. Anita se usadila vedle ní nejblíže k Ardelovi. Jedno křeslo přebývalo. Myslely si, že přijde i Zerel s Gerlem? Možná v to jen doufaly. Musely vědět, že je Ardel poslal pryč.