Plameny zkázy ✔

TŘCÁTÁTŘETÍ

Následujícího rána po těžké noci, kterou mi Ardel pomohl přežít, jsem se probudila v jeho teplém náručí. Nepustil mě po celou noc, kdy jsem konečně v poklidu spala. Cítila jsem se o mnoho lépe, než při dvou odvykacích dnech, ale stále to nebylo perfektní.

Když se mě ptal, jak se cítím, řekla jsem pouze, že je mi dobře. Jen na to kývl hlavou. Nemluvil o tom, že jsme spolu zůstali po celou noc. Neřekl k tomu tématu ani slovo, stejně tak jako ke dni naší svatby, kdy jsem použila ohnivou moc a sežehla celý prostor cely. Bylo to tak ale nejlepší. Neměla jsem chuť o tom mluvit. Nepochybovala jsem ale o tom, že už o tom ví celý hrad.

Ardel mi stanovil odvykací program a ujistil mě, že to půjde mnohem rychleji a efektivněji, než jsem to plánovala já. Chtělo to jen týden, nanejvýš čtrnáct dní, a budu moct existovat bez svých závislostí. Vysvětlil mi, jak kouzelné jablko funguje. Stačilo za něčí pomoci každý den snižovat dávku, až nakonec nebude potřeba žádná. Tímto způsobem se dalo zbavit i závislosti na vínu. Řešením bylo právě ono jablko. To vynahrazovalo potřebu napít se alkoholu. Vše šlo poté ruku v ruce. Jen tělo bude chvíli vyčerpané, než se začne vracet zpět do normálu.

Anita s Terrou mi následující týden byly společností a zábavou, mezitím co Ardel běhal z jedné schůze a porady na druhou a snažil se řešit nadcházející střet s Konečným kontinentem. 

Měli jsme několik měsíců příprav navíc. Flotila nepřátel měla problémy s bouřemi, které je sužovaly na Severním oceánu, proto nemohla ještě vyplout, což nepřátelům hatilo plány. Všichni se radovali a oslavovali své Temné bohy. K čemu jim to ale bylo, když válka nakonec stejně bude? Konečný kontinent na západu si jistě moc dobře uvědomoval, jakou převahu nad námi měli. I přesto mi nešlo do hlavy, proč tolik trvají na tom se na Zeras dostat ještě během zimy. Oceány byly touto dobou smrtelným nebezpečím, nepočítaje zimu, jež brala životy stejně účinně jako ostří meče. Tyto teorie jsem ale ponechala mužům a ženám za dveřmi poradenských místností v krvavém hradu.

Elfky mi ukazovaly všemožné triky s jejich iluzivní magií a dokonce mi i na mé požádání dokázaly vyobrazit zmenšený Neumírající palác. Jednou tam byly. Znaly ho a neměly sebe menší problém ho ztvárnit. Při pohledu na něj se mi svíralo srdce, ale usmívala jsem se. Domov... Kdysi to můj domov. Před nedávnem to byl Feram. A nyní jsem nevěděla, kde ho vůbec mám.

Ardel ke mně do komnat chodil každý den po večeři, jak stanovil. Vždy mi přinesl menší kus jablka, než předchozí večer a pozorně sledoval, jak ho jím.

Zajímal se o to, jestli se cítím lépe. Chtěl vědět, jak jsem se ten den měla a co jsem dělala. Já zase chtěla vědět, zda už se vrátil Zerel s Gerlem. Nebylo po nich zatím ale ani vidu ani slechu. Anita se o Gerlovi před Terrou nezmiňovala. Nevypadalo to, že by ho její sestra měla zrovna dvakrát v lásce. I přes veškeré rozhovory mezi námi panovalo napětí hraničící se zběsilou potřebou z toho dusna okolo odejít. Ani jeden z nás neprojevil sebemenší touhu po tom onu napjatou nit přetrhnout, nebo k tomu jenom neměl kuráž.

Po pár prvních nevinných dnech začal Ardel narážet na okolnosti smrti Emer. Byly to nepatrné zmínky a narážky a pokaždé mi to spíš více ublížilo, než že bych byla ochotna o tom mluvit. Viděla jsem zmatenost v jeho výrazu. Nevěděl si rady s tím, jak se vůbec mohlo stát, že mi ta krutá bytost přirostla tolik k srdci. Sežehla jsem kvůli ní žalář a popálila jejího otce. Kdyby tam zůstali ostatní, spálila bych na popel i je. Neovládala jsem to. To ono ovládalo mě.

Emer se stala symbolem něčeho, co mě mělo posunout se alespoň trochu kupředu. Během dnů proležených v posteli jsem přemýšlela nad tím, jestli zrovna ona nebyla konáním bohů, aby mě přiměli padnout na úplné dno zatracení a poté povstat jako někdo úplně jiný. Kdysi bych nebyla schopna připustit možnost, že bych i já sama byla součástí války, ale nyní... Věděla jsem, že budu v jejím středu, že budu bojovat a starat se o to, aby vyhráli všichni, které mám ráda a na kterých mi záleží. Musela jsem si ale ustanovit, pro koho chci bojovat - na čí straně stát ať už to bude jakkoliv špatné.