Když jsme koukali na hvězdy

24. - KAYLA

 „Be careful who you trust. Salt and sugar look the same."
- Unknown

Jakmile dorazíme na parkoviště, Addy se beze slova sebere a odkráčí pevným krokem ke škole. Až teď si všimnu, že má na sobě místo obvyklé roztleskávačské uniformy jen svou šedou teplákovku.

Přehodím si batoh přes jedno rameno, zamknu auto a přejdu zaplněné parkoviště. Zastavím se až u svojí skříňky, abych si vzala učebnice na první přednášku.

Skříňka vedle té mé zaduní, jak se o ní opře Nate se svůdným úsměvem. Prohlíží si zrovna skupinku holek, co prochází kolem. Na hlavě má zas tu příšernou kšiltovku.

„Bože, ta je sexy," procedí mezi zubama s pohledem na blondýnku, co na něj s úsměvem mrkne.

„Taky tě ráda vidím, příteli." Nate se od ní konečně odvrátí a uculí se na mě.

„Promiň, Kay, nějak jsem zapomněl na své dobré vychování, protože-"

Dvoukřídlé vchodové dveře se rozletí a za nimi se objeví Benjamin. Na sobě má černé kraťasy po kolena a šedé tílko, co mi obepíná vysportovanou hruď. Na hlavě má kšiltovku v černé barvě, kšiltem dozadu. Rozhlíží se kolem, jako by někoho hledal. A když mě zahlédne, srdce mi poskočí. Rty se mu roztáhnou do úsměvu a on přestane hledat.

Pevným krokem si razí cestu davem. Holky, kolem kterých projde, se za ním otočí, ale on má oči jenom pro mě. Stejně jako já pro něho.

„Kayla Jacobsová," pronese se sebejistým úsměvem a zastaví se jen kousek přede mnou. Vypadá tak úchvatně, že pro mě najednou všichni a všechno kolem zmizí. Jako bychom byli na světě jen my dva.

„Benjamin Howard," vyderu ze sebe. Ben si sundá batoh ze zad, rozepne ho a vyndá z něj moje růžové kraťasy. Podá mi je a batoh zase zapne.

„Díky za půjčení."

„Rádo se stalo," odvětím upřímně. „Už ti uschlo tvoje oblečení?"

„Proč se ptáš? Máš snad v batohu další kraťasy, co bys mi chtěla půjčit?"

„A ty máš snad další oblečení, ve kterém by sis chtěl zaplavat?"

To ho uzemní a nezbude mu nic než se křenit, stejně jako mně.

„Rád jsem tě viděl, Kaylo." S tím se otočí a zamíří pryč.

Když mi zmizí z dohledu, konečně se vzpamatuju z toho transu, do kterého jsem se ponořila. Otočím se na Nata, který se tváří naprosto šokovaně. „Tak tohle mi budeš muset vysvětlit, holčičko."

Díky bohu mám dnes jen dvě přednášky, které utečou jako lusknutím prstu. Addy jsem od rána nepotkala, takže předpokládám, že si ji odchytily její vyfešákované kámošky nebo Cameron. Nate se věnoval svým přednáškám, po kterých vzal tu blondýnu z rána na oběd.

Já si zrovna dobalím věci v učebně angličtiny, když mi cinkne zpráva. Vytáhnu si z kapsy od kraťasů telefon a mimoděk se uculím, když zjistím, že je od Benjamina.

Ben: Mads mě pořád uhání kvůli Šmoulince. Myslíš, že bys mohla domluvit setkání u Georgii?

Už už mu začnu odepisovat, když se ve dveřích objeví Cameron.

„Kaylo? Co tu děláš?"

„Promiň, trochu jsem se tu zdržela, ale už padám."

Cameron seběhne tři schůdky, než se ocitne v mojí řadě. „V pohodě, já jsem tu zase moc brzo. Přednáška začíná až za deset minut."

„No já už mám padla, takže asi vyrazím domů."

„Když už jsme u toho, neviděla jsi dneska svou sestru? Celý den mi neodpovídá." Jeho tón – a nepříjemná blízkost – mě vyděsí. Odstoupím o krok dozadu, načež on se o jeden přiblíží.

„Myslím, že se ti ozve, až bude mít čas," odpovím mu neurčitě. Přiblíží se ke mně ještě blíž, takže teď už cítím na kůži jeho horký dech. Sklání se ke mně se zaťatými čelistmi a vztekem, jež se mu odráží v očích. „Nech mě být, Camerone," řeknu tišeji, než jsem zamýšlela. Pokusím se od něj odstoupit, ale on mě chytí tak pevně za ruku, až syknu bolestí.

„Proč mě tolik nesnášíš, Kaylo? Všechny holky mě zbožňují, ale jenom ty ne. Jenom ty se na mě díváš s despektem."

„Nemám důvod, abych tě měla ráda. Chováš se jako kretén od doby, co tě znám. A k Addy se chováš jako k loutce, co ti patří. Nezasloužíš si ji," pronesu sebejistě. S ním to ale ani nehne. Rty se mu zkřiví do podivně zvráceného úsměvu.

„Neřekla jsi jí nic, viď? Jako třeba aby se mi vyhýbala."

Zavrtím hlavou. „Ne." Udělám další krok dozadu, ale tentokrát už narazím do zdi. Cameron si stoupne těsně přede mě, tyčí se nade mnou jako vrah nad svou obětí těsně před tím, než ji dorazí.

„Tak svojí sestřičce vyřiď, že pokud se mi rychle neozve, možná vyměním ségry."

Bezmyšlenkovitě mi vystřelí dlaň proti jeho tváři, až to pleskne. Camerona ta rána naštěstí překvapí, takže ho stihnu odstrčit a co nejrychleji se rozeběhnu pryč z místnosti – i ze školy.

Běžím dlouhou chodbou plnou lidí, srdce mi bije rychleji než kdy dřív. Proběhnu hlavními dveřmi ven na vzduch a i když bych měla běžet rovnou k autu, zastavím se, abych se rozhlédla po parkovišti. A když ho spatřím, jak se u auta baví s Flinnem, rozeběhnu se k němu. Kličkuju mezi auty, pohání mě pocit bezpečí, který vím, že u něj najdu.

Zastavím se těsně před ním, celá udýchaná. Okamžitě se odpojí od Flinna a vyděšeně mě pozoruje. „Kaylo? Co se-" Nestihne to dokončit, protože mu vběhnu do náruče.

Několik málo vteřin je to objetí jednostranné, než konečně ucítím jeho teplé ruce na zádech. Obejme mě pevně a mě okamžitě zaplaví pocit bezpečí, který jsem tolik potřebovala.

Když otevřu oči, mám perfektní výhled na školu. A na Camerona, který se se samolibým úsměvem opírá o zeď se založenýma rukama na prsou. A jeho pohled říká jediný – ještě jsme spolu neskončili.