Když jsme koukali na hvězdy

41. - KAYLA

 „But I want to live and not just survive."
- Adele

Probudí mě sluneční paprsky oslňující mou tvář. Rozlepím víčka od sebe a zmateně zamrkám, když nad sebou uvidím oslňující modř. Otočím hlavu doleva, kde spatřím podřimujícího Wada. A v ten moment si vybavím celé včerejší odpoledne a večer.

Do háje.

Zvednu levou ruku, díky čemuž se mi rozsvítí hodinky a já zjistím, že už je půl osmé. Vystřelím z lehátka tak rychle, až pode mnou zapraská, což vzbudí Wada vedle mě.

„Kaylo? Co tu-" Pak zmateně zamrká a i on si vzpomene na včerejšek. „My jsme tu usnuli?!"

„Vypadá to, že jo, a mně za půl hodiny začíná škola! To v životě nemůžu stihnout!"

Wade se začne nemotorně zvedat. „Počkej, já tě odvezu. Mám tu auto."

„Fakt? To bys mi zachránil život!"

Rozeběhneme se k zadní části domu, která funguje jako parkoviště.

„Počkej, nemám klíče!" zanadává Wade a rozeběhne se zpátky k domu. Za pár vteřin se vrátí i s klíčky v dlani. Na dálku auto odemkne, naskočí za volant a já vedle něj.

Za jízdy, která nakonec netrvá ani patnáct minut, nepromluvíme. Wade zaparkuje na první volné místo na parkovišti před univerzitou, které je dneska nevídaně prázdné. Je to tím, že ve středu ráno jsou na škole jen tři přednášky a hokejisti mají trénink.

Vylezu z auta s úlevným úsměvem, že jsem to stihla. Ze začátku roku mám tolik pozdních příchodů, že další by mi nepomohly – jo, na naší univerzitě se docházka hodně řeší.

„Děkuju moc."

Wade na mě jen mrkne a rozevře mi náruč, do které se vděčně schoulím. V ten moment ale zahlédnu Benjamina, jak se sportovní taškou stojí před vchodem na stadion. Automaticky se od něj odtáhnu, jako bych snad dělala něco špatného. Tělem mi projede pocit viny.

Wade pozná, že se něco stalo, a tak se podívá směrem, kterým hledím. Čekám, že řekne něco povzbudivého, jako že mi za to nestojí a ať se kvůli němu netrápím, ale on udělá něco naprosto nečekaného. Otočí se ke mně, chytne mě za krkem a přitáhne si moje rty ke svým. Je to jednoduchý polibek, ale přesto dostatečně výmluvný.

A já při něm vůbec nic necítím.

Wade se ho pokusí prohloubit, ale to už ho ode mě něco – nebo spíš někdo - odtrhne. Vyděšeně otevřu oči a zírám na Benjamina, jak se drží za bolavou pěst, zatímco Wade leží na zemi před ním se zakrváceným nosem.

„Kurva!" zaburácí Benjamin a rozhlédne se kolem – nikde nikdo. A tak se podívá na mě s takovou bolestí v očích, jakou jsem ještě nikdy u nikoho neviděla. Znechuceně a... zlomeně zavrtí hlavou a pevným krokem zamíří pryč.

Až když vejde na stadion, pohlédnu na zmláceného Wada. „Proč jsi to proboha udělal?"

„Včera jsi mi řekla, že si myslíš, že to všechno mezi tebou a jím byla lež. Že tě jenom využil a odkopl, že mu na tobě nezáleží. Chtěl jsem ti dokázat, že to není možné, Kaylo. Každému, komu přijdeš do života, na tobě bude záležet. A tenhle kluk tě miluje a jestli potřebuješ jako důkaz to, že mě ze žárlivosti praští, máš ho mít."

Překvapeně zamrkám. Tuhle odpověď jsem nečekala. Wade si ze zadní kapsy od kalhot vytáhne balíček kapesníků, jeden vyndá a otře si nos od krve. Ten pak zmačká a ponechá v zavřené pěsti. „Hezkej den, kámoško. Uvidíme se v sobotu."

Jeho opět pohodový a klidný tón mě přiměje k úsměvu. „Tobě taky, kámo."

Dívám se za ním, jak odchází. Sleduju jeho pevnou postavu, sexy účes a i když bych mohla něco cítit, necítím nic. Cítím jen lásku k příteli.

Necítím to, co cítím při každém pohledu na Benjamina.

Že se Wade otočil, mi dojde až když promluví. „Jo a ještě něco. Včera dopoledne jsem se bavil s Georgiou o Charlesovi. Asi dvě hodiny jsem ji přemlouval, že by za ním měla letět, a ona nakonec souhlasila."

Překvapeně vykulím oči. „Cože?"

„Slyšíš dobře. Slíbila mi, že když tě přemluvím, abys jela s náma, pojede."

„Počkej, kam jela?"

„No do Řecka."

Zalapám po dechu. „Oni se seznámili v Řecku?"

Wade přitaká. „To jsi nevěděla?"

„Ne," zavrtím hlavou.

„Když jsme to včera řešili, myslel jsem, že bude fakt těžký přinutit tě jet s náma, ale teď si myslím, že by se ti týden u moře v Evropě hodil, co myslíš? Vyčistíš si hlavu, opálíš se a vrátíš se jako nový člověk. A navíc pomůžeš Georgii překonat strach nebo případně bolest, kdyby to nevyšlo."

„Takže mám jet za dva týdny do Řecka?"

Wade si odkašle. „Vlastně už za 10 dní. Co jsem koukal na letenky, ke konci příštího týdne jsou nejlevnější lety."

„Wade, já-"

„Nech si to projít hlavou, dobře? O víkendu to pořešíme," mrkne na mě. Vrátí se zpátky k autu, uvelebí se za volantem a než mi zmizí z dohledu, s úsměvem na mě mávne.

Já zamířím na hodinu s naprostým zmatkem v hlavě.