Když jsme koukali na hvězdy

42. - BENJAMIN

 „cause life imitates art."
- Lana del Rey

„Krucinál, Bene! Co tohle je? Proč držíš tu hokejku jak horkej brambor? A ten puk patří do brány, jestli jsi to přes noc zapomněl!" sjede mě trenér poté, co už potřetí minu jasnou šanci vstřelit gól. Nejradši bych tou hokejkou po někom mrštil.

A pod tím někom si představte toho hajzla, co ráno líbal Kaylu.

„Děje se něco, Bene? Tohle nejsi ty," zkonstatuje Flinn, který se mi pokusil za ty dvě hodiny už několikrát přihrát a já všechny šance spálil. Sám už brankáře překonal dvakrát. Na rozdíl ode mě má fakt dobrej den.

„Myslím, že pro dnešek už to stačí, už se na to nemůžu dívat," odfrkne si kouč podrážděně. Upraví si svou krvavě rudou kšiltovku, otráveně mávne rukou a sleduje, jak postupně všichni mizíme z ledu.

„Bene? Ty tu chvíli počkej, prosím tě."

Bez přemýšlení ho poslechnu. Kouč Levinson je čtyřicetiletý hokejista, bývalá hvězda NHL. Po celé Kanadě i USA ho mladí hokejisti obdivují a chtějí být jako on. Naše škola má štěstí, že ho získala jako kouče. A my máme štěstí, že se můžeme učit od jednoho z nejlepších.

Trenér počká, až všichni kluci zmizí v šatnách, a pak si mě prohlédne ustaranýma očima. „Hele nikdy jsem nebyl na tyhle povzbudivý kecy, sám jsem to v tvým věku nesnášel, ale k mojí smůle jsem si vás kluky oblíbil. A tebe obzvlášť, Benjamine. Proto mě tak sere, když vidím, jak mrháš svým talentem."

Nadechnu se, abych nějak reagoval, ale on mě předběhne.

„Jestli se s tebou něco děje, můžeš si o tom se mnou promluvit. Sice vypadám jako drsňák, ale taky jsem jenom člověk. Taky jsem neměl jen dobrý období. Vlastně bych řekl, že ty špatný převládali." Změří si mě pohledem. „Jde o tu holku, Lily? Viděl jsem tě s ní včera. Vypadá jako pěkná mrška," zazubí se.

Nemáte ani ponětí.

„Já se dám dohromady, slibuju. Dneska prostě jen nemám den."

Pochopí, že to nechci řešit. „Dobře, jak chceš. Jen chci, abys věděl, že jsem tady, kdybys potřeboval."

Přikývnu a pokusím se zmizet, ale on mě zastaví. „Holky tady budou vždycky, Bene. Kór na škole jich budeš mít desítky, když budeš chtít. Nemá smysl kvůli některý zkazit naději na zářnou kariéru, které můžeš dosáhnout. Máš neskutečnej talent, Bene. Takovej, po kterým touží 95% kluků v celý Kanadě. A ty ho máš. Nepromarni ho."

S tím ustoupí a nechá mě projít.

Cestou do šatny přemýšlím nad jeho slovy. Vím, že má pravdu. Nemá smysl zahodit svůj sen kvůli holce, kterou jsem od sebe sám odehnal.

Před očima se mi znovu objeví ten obrázek – Kayla stojící na špičkách, Wade sklánějící se k její usměvavé tváři, aby ji mohl políbit. Vím, že jsem ho neměl praštit, ale nemohl jsem jinak.

Rozrazím dveře do šatny, odkud se ozývá smích. Tiše přejdu ke svojí skříňce, vyndám si z ní věci a dřepnu si na vrzající lavičku. Flinn po chvilce zaujme místo vedle mě.

„Sjel tě hodně?"

Zavrtím hlavou, což mu jako odpověď stačí.

„Je to kvůli Kayle? To kvůli ní jsi tak mimo?"

Vzhlédnu k němu. „Já to fakt nechci řešit, Flinne."

„Dobře, tak mě nech hádat. Dlouhý měsíce jsi do Kayly blázen. Vrháš po ní dychtivý pohledy, aniž by si jich ona sama všimla. Když jí to konečně přiznáš a ona to začne cítit stejně, odkopneš jí kvůli holce, co je tebou posedlá a kvůli nějakýmu záhadnýmu tajemství tě vydírá. Ty ale celý dny a noci probrečíš kvůli Kayle."

„Já nebrečím, kreténe," vyprsknu.

Flinn se zazubí. „To vykládej holubům. Je mi jasný, že se ti o ní v noci zdá a když se ráno probudíš, chce se ti brečet z toho, že to byl jen sen."

Fajn, možná tak daleko od pravdy není.

„Nemusíš odpovídat, stejně vím, že mám pravdu. Nicméně bychom měli přijít na nějaký rychlý řešení, abys byl ready na příští zápas. S tímhle výkonem tě trenér nastoupit nenechá."

„Žádný řešení není, Flinne. Myslíš, že už jsem se nesnažil nějaký vymyslet? Já... nejsem schopnej na Kaylu zapomenout, prostě to nejde. Ale být s ní nemůžu, dokud tu je Lily."

„Tak nám nezbývá než odpravit z cesty Lily."
„A jak asi? Mám jí zamordovat a zakopat v lese?"

Flinn vypadá, jako by tu možnost reálně zvažoval. Nakonec ale zavrtí hlavou. „Viděl jsem až příliš dílů Mentalisty, aby mi bylo jasný, že by se na to stejně přišlo."

„A to je seriózně jedinej důvod, proč mi to nedoporučuješ?"

Zamyslí se a pak s vážným výrazem přikývne. A mně nezbude než vyprsknout smíchy, což jsem potřeboval víc, než jsem tušil.

S Flinnem z šatny zamíříme rovnou k automatu s chlazeným pitím. Oba si koupíme sprite, který Flinn přejmenoval na zázrak lidstva, a zazdíme to proteinovou sušenkou.

„Tohle je s jahodama, ta je nejlepší," vykládá, zatímco mi pod nos strká čokoládovou tyčinkou. „Včera jsem si jich koupil dvacet, za každej gram proteinu, co v tom je," zazubí se a s chutí se do ní zakousne.

„Jíš ty vůbec něco, co v sobě protein nemá?"

Jeho odpověď už neslyším, protože spatřím Kaylu, jak kráčí přímo k nám. Tře si dlaně, je nervózní. Srdce se mi prudce rozbuší, když se přede mnou zastaví. Vyskočím na nohy.

„Můžeme si na chvíli promluvit?"

„Jasně, kotě, a o čem?" mrkne na ni, aby odlehčil té napjaté atmosféře.

„Někdy jindy, Flinne, díky moc," odvětí příkře, ale věnuje mu úsměv. Bolí mě vědomí, že se usmívá na všechny kromě mě.

A že si za to můžu sám.

„Tak o čem chceš mluvit?" zeptám se nejistě.

„Za deset dní letím s Wadem a Georgiou pryč a chtěla jsem vědět, jestli bys byl ochotnej nechat si u sebe na týden Šmoulinku. Jestli ne, tak v pohodě, zařídím si to jinak."

„To ne, já ji pohlídám," odvětím rychle. Nechci, aby byla jinde.

„Tak jo, díky." Otočí se, aby zmizela, ale já ji chytnu za ruku a otočím zpátky k sobě.

„Počkej, prosím."

Vzhlédne ke mně a oči jí zjihnou. A já se nezmůžu na jediné slovo. Chytím ji za ruku a bez rozmyslu ji zatáhnu na lavičku pod schody. Přitáhnu si ji k sobě a políbím ji.

Vášnivěji, než kdy dřív.

Výjimečně dneska ještě jedna ♥️