Když jsme koukali na hvězdy

25. - BENJAMIN

 „She's a falling star burning in the night, she's the shimmer on the water in a river of moonlight."
- Christy Ann Martine

Několik minut se mi jen choulí v náručí, jako by to bylo to jediné, co jí v tuhle chvíli udrží naživu. A já jsem víc než ochotný jí to poskytnout. Upřímně, dal bych jí cokoli, co by ji potěšilo.

Jenže tohle objetí v sobě skrývá víc než jen potřebu cítit něčí blízkost. A já musím zjistit co.

Napříč všemu, po čem toužím, ji od sebe odtáhnu. Vzhlédne ke mně s bolestí v očích, ale nic neřekne. „Co se stalo, Kaylo?"

Pohlédne někam za mě, ale když se tím pohledem podívám, nespatřím nic než spoustu skupinek studentů, kteří míří na oběd.

„Všechno v pohodě, já... nevím, co to do mě vjelo, promiň." Zavrtí hlavou, aby se zvnějšku dala do pořádku, prohrábne si vlasy a nasadí falešný úsměv. „Jsem v pohodě."

Nevěřím jí ani nos mezi očima, ale prozatím to nechám být.

„Neodpověděla jsi mi na zprávu," zkonstatuju a pokusím se o úsměv.

„Aha, jasně, promiň, nějak jsem na to zapomněla. Já zavolám Georgie a domluvím to s ní na zítra, co ty na to?"

„Myslel jsem, že k ní chodíš jen o víkendu."

„To sice jo, ale sem tam se u ní zastavím i přes týden. Navíc je zítra pátek, takže je prakticky už víkend. Hele já už musím domů za Addy, ráno jí nebylo moc dobře, ale napíšu ti, dobře? A ještě jednou promiň, že jsem se na tebe tak vrhla, nevím, co to do mě vjelo." Směje se a u toho pomalu couvá směrem ke svému autu. Já se mračím, protože cítím, že i když tvrdí, že je všechno v pohodě, není v pohodě vůbec nic.

Když dorazím domů, okamžitě se na mě vrhne Maddie. „Mluvil jsi s ní? Kdy můžeme za Šmoulinkou?"

Obejmu ji kolem pasu a zvednu ji ze země, takže se teď ona tyčí nade mnou. „Zítra ji uvidíš, prcku," zazubím se na ni. Mads začne tleskat svýma drobnýma ručičkama a když ji položím zpátky na zem, běhá kolem dokola.

„Máš dneska trénink?" zeptá se mě máma, která akorát krájí maso na večeři.

Zavrtím hlavou. „Až zítra ráno, proč?"

„Musela jsem vzít za jednu kolegyni noční, takže potřebuju, abys pohlídal Maddie, pokud ti to nevadí. Jestli už máš plány, dám ji k sousedce, ale-"

„Jasně, že ji pohlídám, mami." Vděčně se na mě usměje a pak už se skloní zpátky k masu. Seberu si věci a zavřu se v pokoji, kde se rovnou svalím do postele. Založím si ruce za hlavou a vzhlédnu ke stropu. V myšlenkách se vrátím k tomu, jak mě Kayla objala. Vím, že bych se měl zaobírat hlavně tím, co se jí asi stalo, ale když zavřu oči, vybavím si jen její vůni. Při té vzpomínce se culím jako zamilovaný teenager, ale je mi to úplně fuk.

V ten moment mi cinkne telefon s příchozí zprávou. Rychle se pro něj natáhnu a celý se rozzářím, když zjistím, že je od Kayly.

Kayla: Nemáš večer čas? Já vím, že nejsme žádní velcí kámoši, ale Nate má rande a Addy se chová divně a já nevím, asi prostě potřebuju společnost.

O vteřinu později přijde další.

Kayla: Ale ty máš určitě plány s klukama, takže to prostě ignoruj. Promiň.

Chvíli čekám, jestli nepřijde další, a když ne, odepíšu jí.

Benjamin: Strašně rád bych šel, ale máma má noční, takže musím hlídat Mads. Ledaže bys chtěla přijet? Mads tě ráda uvidí.

Benjamin: A já taky.

Několik dlouhých, předlouhých minut čekám, než konečně přijde odpověď.

Kayla: V kolik mám přijet?

Benjamin: Máma odchází v osm, tak kdykoli potom.

Kayla: Dobře.

Kayla: A Benjamine?

Benjamin: Ano?

Už jsem říkal, jak jsou ty minuty čekání dlouhý?

Kayla: Děkuju.