37. - BENJAMIN

1.7K 106 10
                                    

 „There are plenty of ways to die, but only love can kill and keep you alive to feel it."
- Leo Christopher

Někdo mi buší do hlavy.

Nebo spíš zvoní u hlavy?

Rozlepím víčka a zjistím, že někdo zvoní na zvonek. Přelehnu si na druhý bok a zakryju si hlavu polštářem, abych ten příšerný zvuk neslyšel. V ten moment mě napadne, že by mohla zvonit Kayla.

Bez přemýšlení vystřelím z postele, proběhnu chodbou až k hlavním dveřím a když je otevřu, něco se ve mně zlomí.

„Dobré ránko," pozdraví mě Lily zvesela. „Kdybych tušila, že mě uvítáš takhle, vzala bych si toho na sebe míň," mrkne na mě.

Shlédnu od ní ke svému tělu, abych zjistil, že mám na sobě jen boxerky. Včera v noci bylo takové vedro, že se v ničem jiném spát nedalo.

„Co chceš, Lily?"

„Přinesla jsem ti kafe." Napřáhne ke mně levačku, ve které svírá kelímek s víčkem. Vezmu si ho od ní, ale jen ho položím na zem vedle sebe.

„Ještě něco?"

„Ale no tak, brouku. To mě nepozveš dál?"

V tom za sebou zaslechnu kroky. Ohlédnu se a spatřím Maddie, jak se Šmoulinkou v náručí kráčí ke mně. „Jdi si lehnout, Mads."

Lily se protáhne kolem mě a klekne si před Maddie, která při tom pohybu o krok ucouvne. „Ahoj, maličká. Já jsem Lily, určitě jsi o mně už slyšela," pronese přeslazeně.

„Neslyšela," odsekne Maddie a přitáhne si Šmoulinku ještě blíž k hrudi.

„Měla bys jít Lily. Musím Maddie připravit do školky."

Lily se s nespokojeným výrazem zvedne. „Tak se uvidíme ve škole, brouku." Projde kolem mě na vysokých podpatcích, ve kterých je skoro stejně vysoká jako já. Pošle mi vzdušný polibek než za ní zabouchnu.

Obrátím se k Maddie, která se tváří zmateně. „Kdo to byl, Bene?"

„Spolužačka," odvětím krátce.

„Kde je Kayla?"

Sevře se mi srdce při tom tónu, kterým se zeptá. Je to sice jen pár dní, kdy se neviděly, ale poznám, že jí chybí. Stejně jako mně.

„Kayla má teď hodně práce, víš?"

„Kecáš." S tím se otočí a zmizí v koupelně. Vím, že bych mohl jít za ní a pokusit se jí to nějak vysvětlit, ale co bych jí tak mohl říct, abych nelhal? To kvůli mně tu teď Kayla není.

To kvůli mně tu už ani nebude.

Dneska je úterý – den, který začíná přednáškou z kreslení. Minulý týden nám profesor řekl, že dneska budeme kreslit portréty. Měli jsme se rozdělit do dvojic a já se spojil s Kaylou, což znamená, že dneska budu kreslit její portrét.

A fakt si nejsem jistej, jestli to zvládnu.

Když dorazím na parkoviště a vylezu z auta, rozhlédnu se po ní. Všude jsou skupinky studentů, které znám jen od vidění, ale nikde ji mezi nimi nenajdu.

Možná tu ani není?

Srdce se mi rozbuší, když spatřím její auto, jak vjíždí na parkoviště. Zaparkuje na druhém konci než já, takže si mě nevšimne. Vystoupí i s Addy, která vypadá klidněji než minulý týden. Asi měla jen nějaké špatné období, které muselo nějak souviset s Cameronem, se kterým jsem ji ani jednou neviděl. Nevím, možná mají nějaké problémy nebo tak něco.

Pozoruju ji, jak kráčí svižným krokem ke škole. Tmavé vlasy jí vlají ve větru a já si vybavím jejich vůni. Ten večer, kdy jsem ji poprvé políbil, voněly po kokosu. A možná i čokoládě. Jednoduše voněly sladce, stejně jako ona.

Jakmile vejde dovnitř, všimnu si, že si to ke mně štráduje Lily. Na tváři má široký úsměv – vypadá, jako by nemohla být šťastnější, že mě vidí. Mně se oproti tomu zvedá žaludek při představě, že s ní budu muset mluvit. Že budu muset předstírat zájem.

„Nazdar, kámo," pozdraví mě z ničeho nic Flinn, který se ke mně přiřítí z pravé strany, aby mě zachránil. Obejme mě a poplácá mě po zádech.

„Myslím, že jsem tě nikdy neviděl radši," pošeptám mu, než se ode mě odtáhne.

Flinn na mě mrkne, jako že to ví, a odtáhne mě do budovy.

Když jsme koukali na hvězdyWhere stories live. Discover now