Když jsme koukali na hvězdy

38. - BENJAMIN

 „Sometimes, all you can do is lie in bed and hope to fall asleep before you fall apart."
- William C. Hannan

Posadím se na svoje místo do k plátnu úplně vzadu a pohledem uteču k plátnu vedle sebe. Židle před ním je prázdná, na rozdíl od všech ostatních, které už jsou zaplněné zbývajícími šesti studenty.

Až doteď mi nedošlo, jak jsou všichni ostatní studenti na téhle hodině jiní než já. Je tu holka s krvavě rudými vlasy a s brýlemi tlustšími než moje hlava. Kluk s pihatou tváří, který vždycky pokukuje po Kayle – myslím, že se jmenuje Colin. Pak je tu další emo kluk, co něco vykládá emo holce před ním, potetovaná blondýna, co sedí vedle Colina, a jako poslední holka, co si pořád něco maluje do sešitu.

Všichni jsou tak jiní, že by člověka nenapadlo, že můžou mít společnou zálibu. Ale tenhle koníček by nikdo nečekal ani u nadutého sportovce jako jsem já. Proto nesnáším lidi, co soudí podle pohledu.

Minutu před zazvoněním dovnitř vejde Kayla. Srdce se mi rozbuší neuvěřitelnou rychlostí. Projde kolem katedry, aniž by jen mrkla ke mně. Dojde ke Colinovi, který překvapeně zamrká, když se na něj usměje. Skloní se k jeho uchu a něco mu pošeptá. On celý zrudne, ale přikývne. Pak se nakloní k potetované blondýně vedle sebe, ta se zazubí a bez většího pobízení se zvedne a udělá přesně to, čeho jsem se bál – zamíří ke mně.

„Ahoj," pozdraví mě s úsměvem, ale já nejsem schopnej odtrhnout pohled od Kayly, která se uvelebuje vedle Colina. Tmavé vlasy má stažené v culíku, na sobě jednoduché šaty v barvě oceánu. Vypadá nádherně a mě zabíjí fakt, že jí to nemůžu říct.

„Bene?" ozve se blondýna, což mě konečně přivede z transu. Obrátím se k ní a přinutím se k úsměvu.

„Jo, promiň, cože?"

„Říkala jsem, že budu tvůj novej parťák, pokud nejsi proti."

„Aha, dobře."

Blondýna se posadí k vedlejšímu plátnu, položí svou maskáčovou tašku na zem vedle sebe a napřáhne ke mně pravačku. „Já jsem Zoe."

„Ben," odvětím nepřítomně. Zírám na Colina, jak se zubí na Kaylu, která si něco kreslí do sešitu. Vypadá stejně jako vypadala předtím, než jsme se spolu začali bavit. Vždycky seděla vedle mě, kreslila si něco do sešitu a vůbec nevnímala realitu kolem sebe. Byla ve svém vlastním světě.

Světě, který jsem na moment sdílel s ní.

Když po dvou úmorných hodinách konečně zazvoní, zvednu se ze židle tak rychle, až pode mnou zapraská. Přehodím si přes rameno batoh a i když jsem původně chtěl hodně rychle vypadnout, pohledem opět ulpím na Kayle, jak se snaží Colinovi vysvětlit, že ji nemusí doprovázet na další přednášku.

„Ale mně to fakt nevadí, rád s tebou půjdu," snaží se Colin dál.

„To je v pohodě, já fakt chci jít sama, Coline."

Vím, že bych neměl, ale nemůžu si pomoct a vydám se jejich směrem.

„Dej si odchod," zabručím. Kayla se ke mně ohlédne a na moment vypadá, že se jí ulevilo. Pak zase že by nejradši chytla Colina a utekla s ním přede mnou pryč. Nakonec prostě jen zůstane stát.

„Já se ale zrovna bavím s-"

Napřímím se do celé své výšky 191 centimetrů a zamračím se, což ho spolehlivě vyděsí. Rychle si vezme svoje věci, omluví se a vystřelí z učebny stejně rychle, jako jsem to měl původně v plánu já.

„Co to do háje mělo být?!"

„Co jako? Otravoval tě, tak jsem ti chtěl pomoct."

„Vůbec mě neotravoval! To ty mě teď otravuješ, Benjamine!"

Je zvrácený, že se mi líbí, že tu na mě řve?

„Měli bychom si promluvit, Kaylo. Prosím."

Myslím, že jsem prostě jen vděčnej, že se mnou mluví. Aspoň nějak.

„Nemáme o čem mluvit. Co se mezi náma stalo byla chyba. Táhni zpátky za svou přítelkyní a nech už mě na pokoji."

S tím se otočí na podpatku a uteče pryč. Pryč ode mě.

Tak jak se Vám příběh zatím líbí? <3