Když jsme koukali na hvězdy

28. - BENJAMIN

 „Without you, I'm just a sad song."
- We The Kings

Euforie je lékařsky uznaný duševně/emočně stav definován jako subjektivní pocit velké (obvykle přehnané) radosti, štěstí a tělesné či psychické pohody.

Tohle je všeobecně známá definice euforie, kterou jsem si myslel, že jsem za život zažil už několikrát. Většinou jsem ji pocítil při zápase, když jsem dal gól nebo jsme vyhráli nad silným soupeřem.

Naposledy jsem ji zažil v momentě, kdy jsem viděl Kaylu na zápase ve svém dresu. Byl to nepopsatelný pocit, ze kterého mám husí kůži i teď, když si na to vzpomenu.

Ale nic – doslova nic mi nepůsobilo tenhle level euforie, když ji po tolika dlouhých měsících držím v náručí a líbám ji.

Za život jsem zažil hodně polibků. Některé byly s náhodnýma holkama na párty, některé s holkama, se kterýma jsem chvíli chodil. Jo, líbilo se mi to, ale tenhle pocit – tu euforii – jsem nezažil ani při jednom.

Kayla se po chvíli odtáhne, ale jen o kousek. Vzhlédne ke mně zpod svých hustých řas, stále trošku roztřesená. „Já... tohle jsem nečekala."

„Tak to já rozhodně jo," prohlásím sebevědomě, což ji rozesměje. Pohladím ji po zrůžovělé tváři, ona mou dlaň překryje svou. „Nemáš tušení, jak dlouho jsem po tomhle toužil."

„Vážně?"

Přikývnu. „Jsem zvyklej na holčičí pozornost stejně jako každej kluk z týmu. Nevím, jestli je to čistě jen kvůli tomu faktu, že jsem hokejista, nebo proto, že jsem tak neodolatelně přitažlivej."

Kayla se uchechtne, ale nepřeruší mě. „Vím jenom, že jsem nikdy neměl o zájem holek nouzi. Ať už bych prstem ukázal na kteroukoli, každá by šla."

„Okey, Casanovo, chápu to."

„Počkej, nech mě dojít k pointě," zubím se. „Vím, že to bude znít kýčovitě, ale na první dojem jsi mě zaujala právě tím, jak jsi jiná. Tys nikdy netoužila po pozornosti, vyhýbala ses jí. Nechtěla jsi být oblíbená, nepotřebovala jsi zapadnout. Vždycky, když jsem tě viděl, říkal jsem si – kdo je ta holka?"

Kayla zčervená ještě víc.

„Vídal jsem tě sedávat v parku s knížkou v ruce, pozoroval jsem tě, jak zaujatě kreslíš na hodině, cítil jsem z každého tvého pohybu, jak moc jsi srdnatá. Na nikoho ses nikdy nezamračila, nepomlouváš ani netoužíš po dramatu jako ostatní holky. Jsi prostě svá, víš?"

Vrhne se mi kolem krku skoro se stejnou naléhavostí jako ráno před školou. Obejmu ji kolem pasu a hladím ji po zádech. Snažím se jí dát takovou podporu, jakou potřebuje.

„Proč jsi se se mnou nikdy nepokusil bavit?" zeptá se po chvíli.

„Upřímně?"

Přitaká.

„Bál jsem se."

„To nechápu."

„Bál jsem se, že když ti to řeknu, zatáhnu tě do svého světa. Že zničím tvou nevinnost."

Kayla vyprskne smíchy. „Mou nevinnost?"

„Víš, jak to myslím," namítnu, ale směju se s ní. „Uznávám, že to znělo blbě, ale prostě jsem věděl, že ty nemáš ráda večírky, nechodíš na zápasy a nerada se stýkáš s lidma z téhle sféry. Věděl jsem, že kdybych ti řekl, že o tebe mám zájem, buď bys mě odmítla nebo by ses musela změnit."

„To je pravda," uzná. „I tak jsi mi to ale mohl říct."

„Mohl, ale nechtěl. Radši jsem žil s nadějí, že se jednou dočkám tohohle momentu."

Kayla se uculí, když se k ní skloním. Políbím ji na pravou tvář, pak na levou a nakonec na čelo. Než ji stihnu políbit na rty, předběhne mě. Zatlačí na mě, takže skončím vleže na zádech. Ona se položí na mě. Podloží si hlavu na mém hrudníku a s úsměvem si mě prohlíží. „Co bude dál?"

„Chtěl jsem ti dát další pusu," zubím se, ale ona mě šťouchne do ramene.

„Víš, jak to myslím. Co si od toho slibuješ?"

„Dám ti všechno, co budeš chtít, Kaylo," odvětím upřímně. „Pokud na tohle všechno budeš chtít zapomenout, pochopím to. Pokud se chceš jen kamarádit, smířím se s tím." Zastrčím jí uvolněný pramínek vlasů za ucho, otřu se o její rty a do koutku úst jí vtisknu polibek. „A pokud chceš moje srdce, dám ti ho."

Ústa se jí zvlní do širokého úsměvu. „Líbí se mi, jak mluvíš. Je to tak poetický."

„Jsem holt duší umělec," zazubím se. „Jednoduše řečeno, pokud mě chceš, snesu ti modrý z nebe, Kaylo. Toužil jsem po tobě až příliš dlouho, abych si tě nechal tak snadno utéct."

S úsměvem si na mě položí hlavu, která se jí s každým mým nádechem zvedá, s výdechem zase klesá. Položím si hlavu na polštář a uvolněně zavřu oči.

„Chci tvoje srdce, Bene," šeptne těsně než se svět ponoří do tmy.