47. - KAYLA

1.7K 109 13
                                    

 „And when we're apart, and I'm missing you, I close my eyes and all I see is you."
- New West

„A co že to je za týpka? Není to nějakej úchylák?" ptá se mě Wade už asi posté, zatímco nás obtloustlý taxikář veze na adresu, kterou mi Cole poslal před pár hodinami do zprávy.

„Ne, není," ujistím ho. „Říkal, ať si klidně někoho přivedu, což by asi neříkal, kdyby mě chtěl znásilnit."

„Jsi strašně naivní, Kaylo," zavrtí Wade hlavou a vyhlédne z okýnka. Vím, že má možná pravdu. Znám toho kluka sotva deset minut, ale věřím svého instinktu, který říká, že se nemám čeho bát.

Taxikář zastaví před moderní budovou z cihel. Pod mohutným nápisem Sunset paradise club se tvoří dlouhá fronta natěšených mladých lidí. Dívky jsou oděné ve třpytivým mini šatech, jako by to byl nějaký dresscode. Shlédnu na své krátké černé šaty a přepadne mě špatný pocit, že jsem nevhodně oblečená. Wadovi v černé košili a kalhotách je to zjevně úplně fuk.

Vzduch je horký, ale než se začnu potit, dostaneme se dovnitř, kde je to zamořeno lidmi ve třpytivém oblečení. „Vypadá to, že jsme nevhodně oblečení," šeptnu Wadovi do ucha, ale ten nad tím jen pokrčí rameny. „A není to fuk? Pojď si dát radši něco k pití, než tu zdechnu." Chytne mě za ruku a začne mě davem tlačit k baru. Dokonce i barmani mají třpytivé košile. Jeden z nich na nás začne mluvit řecky, ale rychle pochopí, že nejsme místní.

„Mluvíte anglicky?"

Rychle přikývnu. „Jsme z Kanady."

„A co si dáte, panenko z Kanady?"

Wade se vedle mě napne a probodne ho nenávistným pohledem. „Není to žádná panenka, úchyle."

Barman se stáhne. „Dala bych si nějaký koktejl, jestli máte."

Začne vyjmenovávat všechny koktejly tak rychle, že když zaznamenám Piña Coladu, rychle si ji objednám. Wade si dá Negroni a když si ve tmavé tekutině poprvé smočí rty, rozzáří se mu úsměv na tváři.

„Chceš ochutnat nebo budeš pít jen to svoje holčičí pitíčko?"

„Prej holčičí pitíčko," ušklíbnu se. Cucnu si z vysoké sklenice zrovna ve chvíli kde na pódium vstoupí vysoký černoch s mikrofonem v ruce. Dav se roztleská a vzápětí zase utichne.

„Dobrý večer, dámy a pánové," přivítá nás v angličtině. „Jsem rád, že jsme se tu shromáždili v takhle hojném počtu a rád bych si za to převzal zásluhy, ale všichni víme, kvůli čemu jsme se tady dnes večer sešli. Skupina, která za pár vteřin vstoupí na pódium, se proslavila hlavně na YouTube, kde jejich skladby získávají denně tisíce nových shlédnutí a komentářů. Jejich nejznámější singl – I'd give my heart to you – už má více jak dva miliony shlédnutí a já věřím, že ho každý z vás zná. A teď už bez dalšího okecávání přivítejte na pódiu Cola Archibalda a jeho kapelu Třpytiví jednorožci!"

Chlapík s mikrofonem zmizí z pódia stejně rychle jako se na něm objeví kapela skládající se ze čtyř kluků v čele s Colem. Překvapeně zamrkám, když mě vyhledá v davu a mrkne na mě.

„No to si děláš prdel!" zaburácí vedle mě Wade s jiskřičkami v očích.

„Co se děje? Je něco s tím drinkem?"

Zavrtí hlavou. „Tohle jsou Třpytiví jednorožci! Copak ty je neznáš?"

„V životě jsem hloupější název kapely neslyšela."

„A v tom právě tkví jejich kouzlo! Vedle skvělých songů mají trhlej název, no není to geniální? Na ně nikdo nezapomene!"

Cole si stoupne k mikrofonu a kývne na kluky, že můžou začít. Svižnou melodii, kterou začnou vydávat, jsem nikdy v životě neslyšela, ale je tak chytlavá, že nemůžu přestat klepat nohou do rytmu. „Kurva fix, pojď mezi lidi!" Wade mě bez čekání strhne ze židle, až se zakymácím, a zatáhne mě do davu hopsajících fanoušků. V tuhle chvíli děkuju bohu, že jsem se rozhodla pro boty bez podpatku.

Špatná nálada po pěti písničkách Wada kompletně opustí. Hopsá vedle mě nadšeně s ostatními a mně nezbývá nic než se k němu se širokým úsměvem přidat.

Když Cole, který má mimochodem naprosto výjimečný hlas, dozpívá pátou písničku, publikum utichne, jako by bedlivě čekalo na to, co přijde dál. „Wau, jste skvělí!" křikne Cole nadšeně, zatímco všichni kolem mě tleskají. „Před námi je poslední písnička a jsem si jistý, že všichni víte která. Na téhle skladbě jsem pracoval asi nejkratší dobu a to jen proto, že mě v té době políbila múza. Ta se ale pár dní před vydáním téhle písničky rozhodla líbat někoho jinýho, takže mi nezbylo nic než ty vzpomínky, které jsem do ní vložil. Říkal jsem si, jestli by nebylo lepší, aby ta slova nikdy nevyšla na světlo. Nezasloužila si, aby je slyšela. Na druhou stranu si nezaslouží to, abych si ji kvůli ní nechal jen pro sebe. Takže jsem se dnes večer tuhle skladbu rozhodl věnovat dívce, která si ode mě dneska koupila preclík a ovoce. Nebo ho vlastně tak nějak ukradla," zasměje se. „Přesto dneska přišla a já jsem jí za to vděčný." S tím se otočí na kluky za sebou a když se otočí zpátky, vyhledá mě pohledem, jako by se chtěl ujistit, že tu opravdu jsem. Usměje se na mě a já mu úsměv opětuju.

Kluk za klavírem začne hrát pomalou skladbu. Cole sevře mikrofon v dlaních ještě pevněji a zhluboka se nadechne, než začne zpívat.

Když jsme koukali na hvězdyWhere stories live. Discover now