Možná přijde i láska

1. Návrat bolí

Sidonie Anna Novotná seděla na neapolském letišti a čekala na spoj, který jí dopraví domů. Během posledních šesti let tam byla mnohokrát, ale vždy jen na omezenou dobu. Její rodina vlastnila obrovské a velice úspěšně sklárny, sklo vyváželi i do zahraničí. Bohatá dědička sklářského impéria, to jí od malička hlavně babička vtloukala do hlavy, jenže jí nikdy tohle označení nevonělo. Musela studovat na obchodní akademii a pak měla pokračovat na vysokou školu a studovat marketing a obchod. Tehdy se, ale vzepřela a odmítla babičku poslechnout. Naštěstí rodiče jí podpořili a tak s jejich požehnáním odjela do Španělska. Tam začala pracovat v Zoo parku Cabarceno, nejprve u zvířat jako pomocná chovatelka a pak se začala věnovat své dlouholeté vášni a to bylofotografování. Jejich fotograf je úžasný a strašně fajn chlap, který poznal, že má talent a baví jí to. S Manuel Ortizem a jeho ženou Leticií, která tam pracuje jako hlavní chovatelka žiraf se přátelila stále. Během toho roku si je hodně oblíbila a i s jejich dcerou byli u ní v Itálii několikrát na návštěvě. Stejně tak, když jí práce zavedla do Španělska jezdila ona k nim.

Bylo to zvláštní jak se život může někdy změnit. Po roce ve Španělsku dostala nabídku pracovat v Itálii a tady už zůstala. Našla si úžasné místo, které jí přirostlo k srdci. Pobřeží Amalfi bylo rájem na zemi, pro každého, kdo tam zavítal. Strmá pobřeží, azurové moře a háje citrónovníků. Našla si tu svůj domov, kam se vždy s láskou vracela. Během let pracovala na mnoha místech, byla někdy pryč i pár měsíců, ale vždycky se sem vrátila. V městečku Amalfi si koupila krásný domek, její oázu bezpečí. Ráda běhala a kolem citrusových hájů vedly nádherné stezky. Mohla vyběhnout až nahoru nad město a kochat se výhledem na moře a východ slunce. Tyto východy slunce jí budou chybět asi nejvíc. Máma jí mockrát lákala zpátky, ale ona nechtěla. I po mnoha letech cítila babičky nesouhlas s jejím životem. Její bratr Ed už částečně pracoval rodinné firmě, on sklo miloval. Naštěstí on i táta chápali její potřebu mít svobodu. Jedinou věc jí matka pořád vyčítala a to že je sama.

Sid přešla blíž k oknu a sledovala letadla, její život byl plný odletů a příletů. To vždy říkala mámě, proč nikoho nemá. Ještě ve Španělsku si našla přítele, ale po pár měsících vzal vztah za své, když jí podvedl. Navíc, aby to bylo ještě horší ho u nevěry přímo nachytala. Manuel ho tehdy dost důrazně potrestal, Leticii pak plakala v náručí několik dní. Nikdo z rodiny tohle nevěděl, neměla potřebu se svěřit. Byla si jistá, že hlavně babička by to použila proti ní. Tehdy si umínila, že už se nikdy znovu nezamiluje. Pár jejích kamarádek tady v Itálii jí radilo ať si najde kamaráda s výhodami. Dokonce byly ochotné jí takového muže dohodit. Jí to, ale vždy přišlo jako šílený nápad, jenže pak zasáhl osud. Před třemi lety byla pracovně v Německu a někoho potkala. Ona nehledala vztah a on taky žádný nechtěl, ale měli společně zájmy a tak se začali přátelit. Během dalšího roku zůstali v kontaktu, občas měli možnost se i vidět, když se pracovně sešli ve stejné zoo, ale cíleně se nesetkávali.

Letištní hlášení jí vytrhlo z myšlenek a ona zamířila na palabu letadla. Pak měla možnost dál vzpomínat. Před dvěma lety byla doma na oslavě tatových narozenin a tehdy se jejich vztah změnil. Ona se zase ocitla pod tlakem babičky, že zahazuje svůj život kvůli fotografování. Bylo a stále jí je jedno jak úspěšná v tom je a kolik ocenění její fotky získaly. Takže hledala útěchu u jediného člověka, který tohle všechno věděl a hlavně jí v práci podporoval. Otevřeli si víno a oba ztratili svoje sebeovládání. Byla to nejúžasnější noc jakou kdy do té doby zažila. Oběma bylo ráno trapně, ona nevěděla jestli jí to nebude dávat za vinu a on se bál, že zničil jejich přátelství. Nakonec se oba domluvili, že na to prostě zapomenou. Jenže o měsíc později, byl on pracovně v Itálii a tehdy si uvědomili, že to budou muset nějak vyřešit. Tak vzniklo tohle jejich přátelství s výhodami. Taky si teď uvědomila, že návrat bolí a možná to ani není dobrý nápad, vrátit se domů.

Sid čekala na zavazadla na pražském letišti. Pořád nebyla ráda, že je doma, ale neměla na výběr. Její táta měl před měsícem malý infarkt a tak do ní máma hučela ať se konečně vrátí domů. Byla tu pět dní, aby mu byla nablízku a i on vypadal, že by ho její návrat těšil. Taky o tom mluvila s Raulem, babičky bratr byl černou ovcí rodiny, protože nechtěl dělat sklo. Táta se s ním, ale vídal tajně celé roky a nakonec tam začal brát i jí a Eda. Má Raula ráda a když i on jí řekl, že by třeba na dva roky mohla přijet, souhlasila. Navíc dvorská zoo hledala fotografa, takže i práci by měla zajištěnou. Nakonec se tedy rozhodla opravdu vrátit, ale pod podmínkou, že si ponechá určitou svobodu a bude občas jezdit do ciziny. Paní ředitelka Roklová jí mileráda vyšla vstříc, jejich původní fotograf skončil a oni už rok marně hledali náhradu, vždy našli někoho jen na pár měsíců. Navíc viděla jaké fotky zoo prezentuje a dobré opravdu nebyly. Taky jí paní ředitelka řekla, že budou potřebovat fotky na nové brožury a průvodce. Dvorská zoo byla skvělá, měli několik úspěšných chovů a několik mezinárodních záchranných projektů pro ohrožené druhy zvířat. Snad to opravdu půjde, ale už teď si uvědomovala jak jí Itálie chybí.