Možná přijde i láska

23. Co ke mě cítíš?

Adam stál naproti Sid, díval se na ní a přitom jí pořád držel v náručí. Nakonec to dlouhé ticho prolomila ona. "Adame co ke mě cítíš? Chci od tebe, ale slyšet pravdu." Zatajila dech a čekala na jeho odpověď. Adam se na ní díval a doufal, že tahle pohádka opravdu bude mít šťastný konec. "Miluju tě." Díval se jak se usmála a v očích se jí zaleskly slzy. "Taky tě miluju." Pak už Adam na nic nečekal a políbil jí. Stáli tam tak opravdu hodně dlouho. Nakonec chytil Sid do náručí a odnesl jí do ložnice, kde ji opatrně položil na postel. "Bál jsem se ti to říct, nechtěl jsem zničit to co jsme měli. Od doby co jsi se vrátila, se ale moc věcí změnilo." "Já to chápu, taky jsem nechtěla zničit náš vztah. Jenže ty city byly pořád silnější a teď jsem ta nejšťastnější ženská pod sluncem." Sid si ho přitáhla k polibku a pak už dali průchod svojí lásce a vášni.

Adam se probudil brzo ráno, zrovna začalo svítat. Sid mu spala v náručí s hlavou položenou na jeho hrudi a ruku měla položenou na jeho levém boku. Pořád si uvědomoval jaké má štěstí, že jí jeho jizvy nevadí. Když se v noci odvážil říct popravdě co k ní cítí, jako by už všechno bylo mnohem snazší. Ten úžasný pocit, že i ona miluje jeho byl nepopsatelný. Když začali s přátelstvím s výhodami, byl za to rád. Byl to druh vztahu, který mu vyhovoval a zároveň mu hodně dával. Teď si zpětně uvědomil, že vlastně už pár posledních měsíců byli spíš pár než jen přátelé. Trávili spolu čas, když mohli a pravidelně byli v kontaktu. Zároveň si musel přiznat, že nejvíc si na ní cenil toho, že jí mohl říct cokoliv. Byla tu pro něj když měl horší dny kolem výročí útoku a uklidňovala ho když měl noční můry. Když jí poprvé jeho můry vzbudily, bylo to zvláštní, myslel si, že jí to odradí, ale ona měla jen opravdovou upřímnou starost. Donutila ho tehdy slíbit, že i když nebudou spolu tak jí klidně ve dvě ráno zavolá. Díky tomu věděl, že už na to nikdy nebude sám. Teď cítil jak se mu Sid jemně pohnula v náručí, budila se.

Sid se probudila a uvědomila si, že i když se v Adamově náručí vzbudila už mockrát, tentokrát je to jiné. Cítila jak jí jemně hladí po zádech, tak se zvedla na lokti, aby na něj viděla. On si jí potom přitáhl k dlouhému polibku. "Krásné ráno miláčku." Sid se nad tím oslovení musela usmát, bylo to tak krásné. "Dneska je nejúžasnější ráno, lásko." Sid si uvědomila, že nikdy nebyla šťastnější. Vědomí toho, že si v noci dokázali přiznat co k sobě cítí, jí dávalo křídla. "Sice se mi nechce vstávat, ale mám hlad a tak půjdu udělat snídani." "Myslím si, že máme štěstí, že nemusíme dneska ani jeden do práce. Já si tě totiž hodlám dneska užít a to by v práci nešlo." Sid se začala smát, ale Adam jí umlčel polibky. Nakonec šel snídani dělat Adam až za více než hodinu. Sid musela ještě sebrat oblečení, které v noci skončilo na zemi. Nakonec všechno uklidila a pověsila na ramínka, dokonce se jí podařilo najít i Adamovi manžetové knoflíčky. Nakonec si tak jako Adam před chvilkou dopřála sprchu. Teď na sobě měla jedno z jeho triček, měla ho spíš jak šaty a sledovala Adama v kuchyni. Měl na sobě jen teplákové kraťasy a tak mohla obdivovat jeho postavu, vždycky jí vzrušoval, ale zároveň si musela přiznat, že ho opravdu možná milovala od začátku. Pořád přesně nevěděla, kdy přesně se jejich vztah začal měnit, ale to už bylo jedno, protože byli spolu a nic nebylo důležitější.

Došla k němu a objala ho. "Předem upozorňuji, že jestli si nedáš pozor tak tu snídani ještě odložíme." "Nabídka je to lákavá, ale já už mám fakt hrozný hlad." Adam jí políbil s pak si sedli ke snídani. Věděl, že by si měli promluvit jak a komu to o nich řeknou. Taky tu bylo to, že minimálně rodina se bude zajímat o detaily. "Sid jak a kdy to o nás chceš všem říct?" "Adame tohle asi nechám na tobě, ani jeden nemáme důvod to tajit, ale myslím, že rodina a pár lidí v zoo bude v šoku. Možná budou chtít zjistit jak k tomu mezi námi došlo." "Dívám se na to stejně, vím jistě, že děda bude nadšený, ale bude mu to určitě vrtat hlavou. Trochu se bojím jak to vezmou tvoji rodiče." "Ti budou šťastní, že mám báječného chlapa. Nejvíc nadšená bude asi máma." Sid si všimla, že Adam trochu zvážněl a bylo jí jasné proč. Takže se zvedla a sedla si mu na klín, aby na něj dobře viděla a vzala jeho tvář do dlaní. "Adame nech toho, moc tě prosím. Netrap se tím, nemělo by to vadit komukoliv." Adam se na ní díval a věděl, že má pravdu, ale měl strach jak ho její rodiče přijmou. "Sid promiň já vím, že tobě to nikdy nevadilo, ale vím jak lidé na moje jizvy reagují." "Tak zaprvé, pokud máš delší rukávy neví o nich nikdo, ty pod tetováním mám problém najít i já. Zadruhé patří k tobě a jsou znakem jak strašné věci jsi prožil a přežil je. Mohl jsi tam tehdy umřít, ale ty jsi bojoval a uzdravil se." Adam si jí přitáhl k polibku, musí jí v tomhle věřit a snad to bude dobré. Věděl teď jistě jednu věc, s její láskou už zvládne cokoliv.