Možná přijde i láska

44. Ráj v Amalfi

Adam seděl na terase domu a sledoval moře. Rybáři se zrovna začali vracet s úlovkem ryb a trh v přístavu za chvilku ožije čilým ruchem. Už byli v Amalfi dva dny a on si užíval tenhle ničím a nikým nerušený klid. Nakonec se jejich odjezd ještě odložil, ale jim už to nevadilo. V zoo bylo všechno v nejlepším pořádku a jako zázrakem se Albertovým odchodem vyčistil vzduch. Taky ve městě v jeho bytě už bydlela Alena se Sárou. Všichni přátelé mu pomohli zabalit jeho věci a přestěhovat terária. U Sid si vybudovali opravdový domov, teď už jejich společný domov. Před týdnem byli ve dvoře na návštěvě Ortizovi, nakonec tak jak Sid předpokládala bydleli opravdu ve vile Novotných. Bylo to vtipné jak Sidonie ihned tuhle možnost nabídla. Prostě všechno teď bylo správně a on si uvědomil, že návrat Sid domů změnil úplně všechno. Její láska mu vždycky dávala tolik, ale v posledních týdnech si čím dál častěji uvědomoval, že chce ještě víc. Kdysi ho děsila budoucnost a všechno s ní spojené, prostě se jen snažil přežít. Pak zasáhl osud a přivedl mu do života Sid a jejich přátelství, které nakonec bylo ještě něčím víc. Uvědomil si jak se jejího návratu do rodného města bál, že nevěděl co to pro ně bude znamenat. Teď už to věděl lásku, štěstí a jasnou budoucnost.

Sid sešla potichu dolů do obytného prostoru a všimla Adama jak sedí na terase. Vypadalo to, že přemýšlí. Už tu byli dva úžasné dny a dalších pět je ještě čekalo. Sice museli odjet později, než původně chtěli, ale díky tomu tu teď byli na celý týden dovolené, který stráví jen spolu. Tolik se toho stalo od jejího návratu domů a ona nakonec musela uznat, že návrat domů sice nebyl snadný, ale teď byla absolutně šťastná. Vítr jemně hnul záclonami ve dveřích směrem na terasu a kuchyň se naplnila vůní moře a citrusů. Tohle místo jí bylo dlouho domovem, útočištěm kde se cítila v bezpečí. Teď takové místo bylo všude, kde byl Adam. Už u ní bydlel a jí to činilo strašně šťastnou. Jeho byt nechal Aleně a Sáře, která nakonec nastoupila na místo po Albertovi. Alena pro změnu nastoupila k nim do zoo k ostraze a byla moc spokojená. Hlavní pro ní bylo, že byla s Adamem, protože to pro ní opravdu znamenalo moc. Teď došla k němu a sedla si mu na klín. "Krásné ráno miláčku." "Tobě taky lásko, promiň nechtěl jsem tě budit. Krásně jsi odpočívala a spát jsme šli taky hrozně pozdě."

Sid se na něj usmála a políbila ho. Měl pravdu vrátili se až těsně před půlnocí, protože byli na oslavě narozenin jednoho z jejích sousedů. "To je pravda, ale byl to skvělý večer. Pro mě je vlastně takový každý, když jsme spolu." "Mám to úplně stejně jsi pro mě vším Sid, nikdy jsme nedoufal, že tohle zažiju. Jsem moc vděčný, za to jak to všechno dopadlo, tvoje láska je pro mě pořád jako zázrak." Nakonec pomalu šli směrem k náměstí do kavárny na snídani. Potom se stavili na trhu v přístavu a nakoupili si na dnešní vaření. Přátelé které si tu za ty roky získala jí strašně přáli štěstí. Říkali, že celá doslova září. Adam se procházel se Sid městem a mířili zpátky k nim do domu. Tohle místo ho nabíjelo energií, bylo rušné, ale zároveň mělo svoje klidné kouzlo v místech kam turisté nechodili. Jakoby tady mohl skutečně svobodně žít a uvědomil si, že tady vlastně nikdy nikdo nekomentoval jeho jizvy. Všichni věděli od Sid, že je bývalý voják a to jim stačilo. Vždycky se sem bude rád vracet, bude to jejich přístav pohody a bezpečí. "Víš Adame jsem ráda, že jsem si tu dům nechala. Pořád je to místo, které bylo dlouho mým domovem." "Taky jsem rád, tohle místo je kouzelné. Vždycky mi připomínalo tebe, krásné, zářivé a plné energie. Je to náš soukromý ráj v Amalfi." Sid se na něj láskyplně podívala a pak se nechala obejmout a líbat, bylo jim úplně jedno kolik známých nebo sousedů je uvidí.

Koncem týdne seděli spolu na terase a sledovali západ slunce, moře se barvilo posledními paprsky slunce a i město začínalo mít poklidnější atmosféru. "Musím říct, že se teď vlastně ani moc netěším domů." "Mám to stejně, ale můžeme sem přijet kdykoliv a přeci jen oba máme dost práce. Ty pojedeš za čtrnáct dní do Kodaně na focení a já mám v Praze tu konferenci." "Nojo realita a práce se neptá, naštěstí máme jeden druhého. Navíc teď máme společný domov kam se můžeme spokojeně vracet." "Taky rodinu, která je šťastná, že jsme spolu a milujeme se." Sid se usmála měl samozřejmě pravdu, teď když držela rodina pohromadě jim už ke štěstí nechybělo absolutně nic. Adam si jí přitáhl na klín a a začal jí líbat pak i s ní v náručí vyšel nahoru do ložnice. Později mu odpočívala v náručí a on si byl jistý, že až se vrátí domů a přijde ten správný čas posune jejich vztah. Sid byla žena se kterou chce strávit zbytek života. Jeho přátelé jí doslova zbožňovali, díky tomu jak ho činila šťastným. Věděl moc dobře, že všechny těší, že už není sám a má báječnou přítelkyni. Alena teď pracovala u nich u ostrahy a před odjezdem mu říkala, jak moc se změnil. Měla v tom pravdu, ale on se měnil už více než dva roky. V tu dobu to jen nikdo nevěděl, protože svoje přátelství drželi v tajnosti. Láska k Sid byla pořád silnější, až se vrátí začne hledat ten pravý prstýnek.