Možná přijde i láska

47. Možná přijde i láska

Alice si užívala rodinnou atmosférou ve vile, dnes tu byli úplně všichni. Konečně měla to po čem vždy toužila, jen na to šla kdysi špatně, velkou šťastnou rodinu. Sid doslova zářila štěstím a těhotenství jí moc svědčilo. Teď se k ní přidala v kuchyni Sidonie. "Alice opravdu nechceš s něčím pomoct?" "Opravdu ne, nedělej si starosti, všechno už mám hotové. Mluvila jsi se Sid ohledně bydlení?" Alice byla zvědavá jak pokračuje stavba jejich domu. "Mluvila jsem s Adamem, vše jde podle plánu a za takové čtyři měsíce už se budou moct nastěhovat. Teď se dokončuje interiér a pak přijde na řadu nábytek." "Skvělé, vím dobře, že nemají kam spěchat, ale bude hezké až budou v domě." "To určitě, ale byt jim teď stačí a hlavně Sid je v klidu a to je hlavní." Sinodine se na Alici usmála a vzala alespoň mísu se salátem na stůl. Mohla o tohle všechno přijít, ale naštěstí už je to pryč a ona se teď mohla těšit na první pravnouče. Tolik jí toho za poslední roky uteklo, ale snažila se všechno dohnat. Všimla si jak si Raul rozumí s Josefem a byla za to moc ráda. Rodina držela při sobě a to bylo hlavní. Zahlédla Adama jak pomohl opatrně Sid vstát. Bylo to legrační v práci i tady se čertila, když jí chtěl někdo pomáhat, ale u něj to bylo jiné. Doslova z nich byla cítit ta hluboká láska, kterou k sobě chovali.

Adam pomohl Sid ke stolu, protože si všiml, že je teď víc unavená než ráno. Alice se jako vždycky překonala, miloval tyhle rodinné sešlosti. Sid do jeho života přinesla spoustu věcí, ale nejvíc ho krom jejich lásky těšilo právě tohle. Teď si jen Alice dělala starosti kvůli práci Sid. "Drahoušku, opravdu se budeš chtít vrátit tak brzo do práce?" "Mami klid tak brzo to nebude, ale ano chci se vrátit. Miminko si můžu brát sebou a bude to tak na jeden den v týdnu." Adam se do hovoru vložil. "Alice nedělej si opravdu žádné starosti, děvčata v práci už si pomalu dělají plánovací kalendář kdo kdy bude vozit kočárek" Tomu se všichni zasmáli a Josef to potvrdil. "Adam má pravdu, myslím si dokonce, že Anežka s tím už začala. Všichni si přejí, aby Sid mohla pracovat, protože její fotky jsou prostě úžasné." "Tak dobře já si taky vnouče na procházkách moc ráda užiju." Sid se usmívala a byla opravdu šťastná. Ohledně práce to řešila už s paní ředitelkou před pár týdny. Jednou týdně si zajde do zoo fotit a mezitím si malou užijí kamarádi a přátelé.

Po obědě už si Sid byla jistá, že na kávu se nedrží. Slabé kontrakce, které začaly, byly jasný signál, že miminko už chce na svět. Takže si teď vzala Adama stranou v chodbě. "Lásko co se děje? Od oběda mi připadáš unavená." "Miláčku všechno je v pořádku, jen musíme ostatním nějak šetrně sdělit, že odjíždíme do porodnice." Sid se dívala na Adama a doufala, že nezačne panikařit. Naštěstí on byl opravdu její oporou ve všem. "Dobře chceš se jít ještě rozloučit nebo tě mám vzít rovnou do auta." "Rovnou do auta prosím." Adam pomohl Sid do auta a pak se vrátil do vily oznámit, že musí odjet. Naštěstí tašku s věcmi pro jistotu vezli sebou. Všichni v poklidu ještě seděli u stolu. "Omlouváme se, ale my už se na kávu neudržíme, Raule můžeš prosím potom hodit dědu domů?" Raul mu přikývl, že s tím počítá a Alice se hned ptala co se děje. "Adame kde je Sid?" "Už čeká v autě, začaly jí kontrakce. Než si začnete dělat starosti máme sebou věci, protože jsme to po kontrole v týdnu čekali už každým dnem." Sidonie sledovala jak se už jen Adam otočil a vyběhl k autu, aby mohli jet. "Proč nic neřekli, mohli být v klidu doma." "Mami myslím, že je jedno jestli byli tady nebo doma, jak jsi slyšela tak připravení byli." Alice si trochu dělala starosti, ale snad bude porod rychlý a všechno bude v pořádku. Nakonec si všichni sedli v obýváku a čekali na zprávy.

Sid seděla na nemocniční posteli a v náručí držela nádhernou světlovlasou holčičku. Porod byl rychlý a Adam jí byl velkou oporou. Adam seděl na křesle vedle ní a v jeho pohledu byla Láska. "Jsem tak strašně šťastný Sid, miluju vás obě hrozně moc. Ona je tak krásná, stejně jako ty." "Je to naše štěstí a díky naší lásce mám všechno co jsem si kdy vysnila." Adam jí políbil a pohladil malou po hlavičce. Byla krásná, měla světlé vlásky a pokud budou věřit sestřičkám tak bude mít hnědé oči po něm, protože už teď byli hnědo šedé a takové se barví právě do hněda. Hned jak to šlo tak informovali rodinu a kamarády. Všichni posílali gratulace a moc jim to přáli. Vidět Sid s jejich malou v náručí bylo dokonalé štěstí. O jménu se rozhodli už dávno, oběma se jim líbilo jméno Martina to také malé dali. Kdysi je svedla dohromady náhoda a pak si naštěstí včas uvědomili, že se milují a chtějí být spolu. Sid se dívala na spící Martinku v postýlce a nechala se objímat od Adama. "Víš kdysi jsem se bála návratu domů, nevěděla jsem co čekat od našeho vztahu. Doufala jsem, že třeba máme šanci a pak už bylo všechno tak lehké." "Já vidím lásko, bál jsem se úplně stejně, ale říkal jsem si, že máme čas zjistit jak to bude dál a pak možná přijde i láska." Sid se na něj usmála a políbila ho. Teď už měli úplně všechno, krásnou dceru, lásku, rodinu a hlavně jeden druhého.

KONEC