Možná přijde i láska

26. Pod šťastnou hvězdou

Později odpoledne si konečně Adam přitáhl Sid na pohovce do náručí. Bylo to náročné dopoledne, ale byl opravdu rád jak její rodiče i děda reagovali na jejich vztah. Alice pak vtipně poznamenala, po tom co je poslouchala jak se navštěvovali a všechno spolu řešili, že byli vlastně pár už hodně dlouho. Měla v tom pravdu a on i Sid si to uvědomovali. Taky šokoval dědu, že byl se Sid včera na galavečeru, to si dokonce nechal potvrdit fotkami které měli. "Lásko o čem přemýšlíš?" "O tom jak moc jsem šťastný, že to takhle dopadlo a tvoji rodiče jsou v pohodě." "Vždycky ti říkám, že to takhle má být a na debilní kecy lidí z práce si ještě došlápnu." "Je mi to jasné a počítám, že si to ještě užiješ. Možná jsem to měl řešit, ale nechtělo se mi do toho." "Já vím Adame, ale teď to bude jiné. Máme jeden druhého a díky tomu jsem moc šťastná." Adam si jí přitáhl k polibku a pak si jí v náručí odnesl do postele. Později když si leželi v náručí si předsevzal, že musí svůj život trochu změnit. Možná začne s tím, že konečně přestane odmítat pozvání bývalých kolegů z armády. Na srazy chodil opravdu sporadicky a poslední dva roky nebyl na žádném.

Raul poslouchal líčení Alice a Eduarda o tom co se dozvěděli. "Páni, tak tohle jsem tedy nečekal. Sid byla vždycky trochu záhadná, ale koukám, že ona tu záhadnost povýšila doslova na sport." "Máš pravdu, nechápu, že to tak dlouho nikdo nevěděl. Vlastně jsme asi ani neměli šanci. On si střeží soukromí a je spíš samotář a Sid byla stovky kilometrů daleko." "Eduard má pravdu, hlavní je, že není sama. Taky teď tolik věcí dává větší smysl. Adamův děda si poslední dva roky myslel, že když měl volno tak jezdil někam na tůry. Místo toho si ti dva dávali srazy po celé Evropě, on létal za ní a ona za ním. Dokonce byl během těch posledních dvou let i párkrát u ní v Amalfi." "Jsem moc rád kvůli Sid, ona si zaslouží být šťastná. Pamatuju si jak o Adamovi Radek často mluví. Sice se nedruží s kolegy, ale vždycky pomůže, když je to potřeba. Jak vlastně Sid snáší ty jeho jizvy. Radek říkal, že jich má docela dost." "Vlastně viditelné jsou jen ty na ruce, ale jí to vůbec nevadí, bere to tak, že jsou znakem toho co prožil a podle mě je vůbec nevnímá." "Eduard má pravdu, já jsem se trochu zarazila, ale je to bývalý voják. Málem zemřel ve službě a tohle je následek toho co se stalo. Hlavní je, že jsou šťastní a zamilovaní." Na to si všichni s chutí připili kávou.

Josef seděl v zázemí u plazů, Bob to tady tu chvilku co byl pryč zvládl sám. Adam měl dneska plánované volno, nikdy by nečekal co se dneska od něj dozví. Pořád byl ještě v šoku, nemohl uvěřit, že to celé ty dva roky, vlastně celkově tři nepostřehl. Jenže možná ani neměl šanci, protože Adam se dost často stránil i jemu. Měl svoji práci a výzkum, jenže teď věděl, že to nebylo všechno. On si celé roky myslel, že si jezdí odpočinout někam do hor a on místo toho jezdil za Sid. Pokud byl on někde pracovně a ona mohla, pro změnu přijela za ním. Od jeho druhé mise se o něj opravdu bál, když poprvé viděl jaké následky na něm ten útok zanechal, zhrozil se a těžko se s tím smiřoval. Teď tu byla Sid a tu to netrápilo vůbec, jako by Adam žádné jizvy neměl. Byla to úžasná mladá žena a nemohl si pro Adama přát lepší životní partnerku. Taky byl v šoku, že s ní byl na tom galavečeru včera, protože absolutně nesnášel takové akce. Pak ho ovšem doslova dorazili, když přiznali, že podobnou akci absolvovali i loni v Paříži. On se kvůli ní dokázal přimět jít i na místa, která mu úplně nebyla příjemná a co víc vzít si oblek. Nenosí ho ani na důležité schůzky. Každopádně tady v zoo to bude zajímavé, protože dost lidí asi bude v šoku. Po dohodě s těmi dvěma to nikomu zatím neřekl a neřekne, tohle nechá na nich.

Sid vařila večeři a Adam jí u toho mile překážel. "Uvědomuješ si, že jestli s tím nepřestaneš tak tu večeři spálím?" "Tak dobře já už budu hodný." Při tom jí políbil na krk a pak si šel poctivě sednout ke stolu. "Mimochodem myslím si, že nejvíc v šoku byl tvůj děda z toho jak jsme se scházeli po Evropě, on si vážně myslel celou dobu, že mizíš někam na tůry?" "Myslel si to a já mu to nevracel, dělal jsem to, než jsme se poznali tak mi přišlo logické u toho, jako u vysvětlení zůstat. O čem s tebou pak mamka mluvila v kuchyni?" "Říkala, že je ráda, že mám konečně šaty." Tomu se Adam začal smát, protože když byli spolu nosila je Sid dost pravidelně. "Asi budu hodný a neřeknu jí, že je nosíš často, ale jen kvůli mě." "Ty jsi, ale namyšlený. No vlastně máš, ale pravdu. Vždycky jsem věděla, že se ti v šatech líbím." "Líbíš se mi ve všem co nosíš, jsi nádherná a já tě miluju." "Taky tě miluju a jsem vděčná za naše první setkání tehdy ráno. Ještě svítila poslední hvězda a sluníčko teprve vycházelo nad obzor." "Setkali jsme se pod šťastnou hvězdou a ta nám přinesla lásku a štěstí." Potom se v klidu navečeřeli a užívali si jeden druhého.