Možná přijde i láska

45. Pohádkové začátky

Návrat z Itálie byl pro Sid tak trochu smutný, ale zároveň tak jiný. Když před několika měsíci odjížděla, předpokládala, že jí v Čechách nic šťastného nečeká. Měla strach jak dopadne vztah s Adamem, měla strach z práce na jednom místě a hlavně jí trápila situace v její rodině. Jenže to všechno už byla minulost, protože ona si žila svojí a Adamovu pohádku. Čekaly je další pracovní cesty, některé zvlášť, ale některé i dohromady. Nakonec i její rodina jí byla velkou oporou. Nejvíc jí, ale těšila změna u Adama. Všimli si toho jeho kamarádi z armády i kolegové v práci. Zrovna včera jí Alena říkala, že si pořád zvyká na to, že dělá vtipy a směje se. Měla pravdu, jako by všechno špatné skončilo a už bylo jen dobře. Minulost se nedá změnit, jen se člověk může zaměřit na přítomnost a budoucnost. Teď se Sid posunula v koruně kaštanu, aby měla lepší výhled na výběh žiraf. Měli dva krásné nové přírůstky a ona si je chtěla nafotit. Nikoho z kolegů už nešokovalo, že jí pravidelně nacházeli na stromech, nebo budovách pavilonů. Teď zahlédla Sáru jak se rozhlíží a tak na ní zavolala a počkala až dojde pod ní. "Ahoj, promiň, že tě ruším, ale potřebovala bych ty nové fotky mláďat do odpoledne, myslíš si, že to půjde?" "Určitě jo, ještě něco nafotím, upravím to a hodím ti to do kanceláře." "Skvělé moc děkuju." Sid se vrátila k focení, ale musela uznat, že Sára byla fajn posila, díky novinářské praxi měla spoustu kontaktů a po Albertovi to dala všechno rychle dokupy.

Adama šel k večeru směrem ke svému pavilonu a uvažoval, jak asi Sid zareaguje. Byl už v Itálii rozhodnutý tenhle krok učinit, ale pořád měl trochu strach. Miloval Sid opravdu hodně a už si nedokázal představit svůj život bez ní. Teď se sešel s Alenou, která na něj čekala u rozcestí u lemurů. "Tak hlásím, že máš všechno připravené. Sára jí zaměstnala těmi fotkami a tak na to byl čas. Mám z tebe fakt radost." "Díky moc Álo, poděkuj i Sáře, chci prostě, aby to bylo dokonalé." "Neboj se, bude to dokonalé. Vy dva k sobě patříte a milujete se." Adam se na kamarádku usmál a vydal se do pavilonu. Alena chvilku stála na místě a uvažovala, že je moc šťastná. Ne kvůli sobě, ale kvůli Adamovi. Našel úžasnou ženu, která ho milovala a podporovala, začal díky ní znovu žít. Včera je poprosil o pomoc, takže dneska po obědě byly u nich doma a trochu si hrály. Růže, plátky růží, čajové svíčky a šampaňské. Všechno bylo připravené na dnešní večer, až budou skoro doma z večeře ony jen zapálí svíčky a zmizí. Ještě se ohlédla za Adamem a pak se s úsměvem vydala za Sárou.

Sid si dala sprchu v zázemí u Elišky a převlékla se do šatů. Dnes jí Adam pozval na večeři. Měla ráda, když spolu někam chodili. Milovala jeho přítomnost a jejich život už nemohl být lepší. Teď jí ještě zastihla Eliška. "Tedy tobě to, ale moc sluší." "Díky Eli, vzpomínám jak se máma rozčilovala, že nenosím šaty. Já je nosila, ale vlastně jen když jsem byla s Adamem." "No celkem chápu Adama, že tě má v šatech rád, jsi jako princezna, tak si hezky užijte večer." Sid si uhladila šaty, měla tmavě modré šaty, které měly lodičkový výstřih a tylovou sukni do půlky lýtek. Adam jí totiž pozval do nové italské restaurace u náměstí, kterou měli kousek od bytu. Prý tam vařili skvěle, takže se tam moc těšila. Adam si oblékl sako a radši si nevšímal Boba, který byl v absolutním šoku z toho, že má oblek. Pak zkontroloval malou krabičku, kterou měl v kapse. Prstýnek hledal asi tři týdny, chtěl najít ten pravý. Byl to kroužek z platiny a jako středový kámen byl použitý tyrkysový opál. Měl barvu jako moře na pobřeží Amalfi. Se Sid měli sraz venku u rozcestí, když se blížila zatajil se mu dech, byla nádherná.

Sid si užívala večer, restaurace byla krásná a útulná, kuchař z Itálie pocházel a bylo na jídle opravdu znát. Skvělé jídlo, víno a vlastně to je takový malý kousek Itálie i tady doma. Po večeři se vydali pomalu domů, všimla si, že je Adam trochu nervózní. Adam při odchodu z restaurace napsal Aleně, že už je čas. Za pár minut dostal zprávu, že už můžou domů. Teď přecházeli k jejich domu a všiml si holek na konci ulice, usmál se na ně a pak se se Sid vydali k nim do bytu. Sid byla šťastná, ale jakmile vešli do bytu strnula. Všude byly až do obýváku poházené plátky růží a hořely tu svíčky. Podívala se na Adama, ale ten jí jen dovedl do obýváku a pak si s krabičkou, kterou měl v ruce kleknul. "Sid miluju tě, jsi láska mého života. Vezmeš si mě?" Sid začaly téct slzy štěstí. "Ano, vezmu si tě. Miluju tě." Adam jí nasadil prstýnek a pak už jí jen líbal. Tohle bylo to co si ze srdce přál, budoucnost se Sid. "Jak se ti podařilo tohle všechno?" "Holky moc rády pomohly, myslím si, že hlavně Sára si to opravdu užila." Sid se usmála, mohlo jí to napadnout. Později ležela v Adamově objetí, před tím dali všem vědět co se stalo a užívali si jejich pozitivní reakce. Hlavně rodiny a kamarádky se zajímali kdy bude svatba. Adam už spal a ona se teď dívala na svůj prstýnek, byl dokonalý. Adam ho vybral, aby jí kámen pořád připomínal moře v Amalfi. Tak moc ho milovala možná pořád víc a víc. Teď měli svoje další pohádkové začátky.