Možná přijde i láska

18. Varování před lovcem

Sid seděla s Luborem a poslouchala co jí říká. "Víte Sid úplně se do toho nechci plést, ale Albert měl dopoledne hloupé řeči na vaši adresu. Chce vás sbalit za každou cenu a bohužel jsem přesvědčený, že ví o tom jaké máte rodinné zázemí. Já to sice vím, ale zastávám názor, že je to jen vaše soukromá věc." "Děkuju za varování, myslela jsem si to. Řekněme, že jsem pochopila o co mu jde už v pátek a teď se to jen potvrdilo. Víte já nemám důvod rodinu tajit, ale ani to nechci nějak rozhlašovat." "To chápu a myslím, že o tom uvažujete zcela správně. Prostě si jen dejte pozor, Albert si rád dovoluje na zaměstnance. Slyšel jsem, že u vás neuspěl, ale rozhodně to nevzdá tak si prosím dejte pozor." "Budu opatrná a ještě jednou děkuji za varování." "Mimochodem jak jste na ten strom vylezla?" "Praxe a taky zkušenosti, lezu i po skalách." Lubor se na ní usmál a po rozloučení jí sledoval jak jde dál pracovat. Rozhodně to byla fajn holka, která byla navíc fakt skvělá v tom co dělala. Znal dost dobře její práci a tak to dokázal ocenit. Byla vyhledávaná fotografka evropských zoo, hodně často si jí najimali a určitě byla i finančně za vodou.

Sid došla k budově vedení a pak se rozhodla skočit za Anežkou na kávu. Chtěla se s ní hlavně domluvit na možnosti být při vakcinaci stáda žiraf. Anežka si ráda udělala pauzu a sedly si u ní před pavilon i s kávou. "Určitě v tom nebude problém, víš vážně bude fajn mít konečně i fotky naší práce. Vždycky jsem to záviděla veterinářům v jiných zoo, hlavně to jak je jejich práce prezentována." "Já vím a chápu to, proto jsem to vlastně navrhla. Zastávám názor, že žádná práce v zoo není pořádná, hlavně ta tvoje." V tom si všimla, že k nim přišla Eliška a sedla si na jednu z volných židlí. "Takže amazonko co ti chtěl Lubor, je všechno v pořádku?" "Amazonko? Tady asi něco nechápu." "Po tom odchytu jsme s Adamem potkali Lubora a hledal tady Sid. Myslela jsem, že tam nebyla, ale to byla chyba. Adam hodil sišku do koruny stromů kousek od výběhu a za chvíli už byla Sid u nás." Anežka se zasmála, že není jediná kdo ji našel ve stromě. "Páni ty máš ty stromy vážně ráda." "Jo vyhovuje mi z nich fotit a Lubor mě varoval před Albertem."

Eliška viděla Sid jít k mámě tak se tam taky vypravila, byla zvědavá co jí Lubor chtěl. Taky jí vrtalo hlavou, že fakt s Adamem vychází. "Takže takové varování před lovcem?" "Přesně tak víš, jde o mojí rodinu a asi je to hlavní důvod Albertovi snahy o mě." Eliška si nechala vysvětlit jak to má Sid s rodinou, byla ohromená. S Novotnými se tu občas potkala, přeci jen to byli největší sponzoři zoo. "No tak to ten jeho zájem fakt dává smysl. Opravdu si na něj dej pozor, protože on je prvotřídní zmetek." "Neboj Eli dám si pozor, já to tady nechci nějak moc rozhlašovat a Lubor to chápal a tak mě přišel varovat osobně." "On dřív byl hodně jako Albert, ale vztah s účetní Monikou ho změnil a teď je fajn." "Nikdy není pozdě na to se změnit, člověka utváří život a věci co prožije. Ať jsou ty zkušenosti dobré nebo zlé, vždycky tě ovlivní." Anežka poslouchala Sid se zájmem, byla na svůj mladý věk hodně moudrá. Zřejmě mluvila i z vlastní zkušenosti. Nakonec se Sid omluvila a nechala ty dvě samotné. Zamířila k nově budované expozici pro tučňáky, byla to krásná velká průchozí expozice. Paní ředitelka jí poprosila o fotky, které dají na sociální sítě ohledně toho jak stavba pokračuje.

Eliška byla ráda, že má s mámou čas si promluvit. "Víš co je zvláštní, že Adam o ní na tom stromě musel vědět celou dobu. Říkala, že už se párkrát potkali a on už jí po stromech lézt viděl. Tak snad je to dobré znamení, že spolu budou vycházet, má teď u něj v pavilonech dost práce." "Ano říkala mi to, že se už potkali a zatím jsou v pohodě. On říká, že její fotky potřebujeme a uvědomuje si to. Takže snad to bude ok i když bude fotit u něj v zázemí a hlavně u nádrží." "Mami a je to rozumné? Mě nevadí Adamovi jizvy, už jsem si za ty roky zvykla tak jako ty, ale ona by se vážně mohla leknout." "Taky mě to už napadlo, zkusím o tom promluvit s Josefem, aby tam v tu dobu byl." Eliška pak zamířila zpátky k sobě do pavilonu a byla za rozmluvu ráda. Adam měl hodně jizev, všeobecně se to tady vědělo. Ona sama měla možnost je jednou vidět asi dva měsíce po jeho příchodu. Pomáhali tehdy u něj v pavilonu při přesunu ryb z poškozeného akvária. Musela si přiznat, že i jí to tehdy vyděsilo. Měl je z Afghánistánu, ale jak k nim přišel to tu nevěděl nikdo. Za ty roky už byly méně vyditelné, ale i tak na levé ruce vidět byly, když neměl dlouhé rukávy. Část jich ještě navíc zakrývalo tetování, které měl na levém předloktí. Adam byl fajn chlap, ale dost záhadný. Neměl rád společnost kolegů, ale i přesto byl vždy první kdo nabídl pomoc. Ona sama si ho za to opravdu vážila, no snad to Sid ustojí. Byla to fajn holka a hodně si jí za těch pár dní oblíbila.