Možná přijde i láska

7. Třeba jednou

Sid seděla na posteli a měla na sobě Adamovo tričko on měl na sobě jen boxerky. Masírovala mu levé rameno, pomoc s vybalováním a hlavně nošení krabic mu dalo trochu zabrat. Zároveň si tuhle jejich blízkost užívala, nikdy to neměli tak, že by po milování prostě jeden nebo druhý odešel. Popovídali si klidně v posteli, nebo se jen tak dívali na film, popřípadě na nějaký dokument. Většina lidí by je považovala za normální pár, ale to oni nebyli, protože o citech nikdy nemluvili. Byla to jejich hlavní podmínka a oba ji dodržovali, ale poslední tak půlrok měla Sid pocit, že i z Adamovi strany je jejich vztah jiný. No teď budou mít dostatek času a prostoru zjistit co a jak. "Víš moc dobře, že by jsi si to rameno měl šetřit, kdyby jsi mi řekl, že tě bolelo už včera nenechala bych tě žádné krabice tahat." "To bych, ale přišel o tuhle masáž, navíc ráno to bylo dobré, prostě zase musím přežít tohle období." Sid se na něj usmála, takhle na začátku jara ho to staré zranění trápilo mnohem víc, mělo to možná co dočinění s počasím. Opatrně mu přejela po jizvách co na rameni měl. Vzpomněla si jak si dělal starosti, že jí ty jizvy vadí. Ona ho ujistila, že rozhodně ne. Nikdy to nebrala nějak špatně, ano měl hodně jizev, ale byly znakem toho, že přežil. Mohl tehdy při tom útoku zemřít, ale on přežil a jizvy byly teď jeho součástí. Nikdy se neptala kolik bolesti musel vytrpět, ale představu měla, protože párkrát jí vzbudily Adamovi noční můry. Teď se vrátila k tématu, které ji opravdu trápilo.

"Musím říct, že se na zítřek moc netěším. Pořád jsem jí nezapomněla jak se mě snažila zničit." "Já vím Sid, bylo to od ní hnusný, nepřemýšlela jsi to zkusit říct tátovi? Ten by možná spíš než tvoje máma pochopil jak se věci mají." "Nechci mu teď moc nakládat, sice to byl lehký infarkt, ale pořád to infarkt byl." "Za ty roky co se známe si myslím, že klidně na vině mohla být i tvoje babička a ta její neustálá touha ovládat rodinu." "Máš samozřejmě pravdu, to jak jí po tom infarktu vpálil, že se vídá s Raulem a bude i dál, jí šokovalo. Myslím si, že mu to tam prospívá, když už tam nemusí jezdit na zapřenou." Adam věděl jaké vztahy v rodině Sid panují, bratr její babičky platil za černou ovci a všichni měli zakázáno se s ním stýkat. Eduard to nikdy nedodržel a bral tam později i děti. "Hlavní je, že teď už mu ve firmě pomáhá Ed, jeho to baví chce to dělat. Určitě mu pobyt v klidu u rybníka s prutem prospívá. Má tam klid, pohodu a to mu určitě zdravotně bude prospívat i dál. Jednou i tvoje babička bude muset pochopit, že tvoje práce je jinde a navíc jsi v ní sakra úspěšná. Mimochodem vím o té nové ceně."

Sid se na něj usmála, uměl v ní skvěle číst a i v jejich rodinný vztazích se orientovat líp než třeba její rodiče. Ona taky věděla jak to má s dědou, protože o tomhle všem spolu vždycky mluvili zcela otevřeně. Teď jí potěšilo, že ví o vítězství v Czech Nature Photo, vyhrála hlavní kategorii a dvě vedlejší. "Sakra jak to víš, výsledky nám řekli teprve včera a vyhlášení bude oficiálně až za měsíc." "Mám prostě svoje tajné zdroje." Adam se na ní usmál, bylo vidět jak je nadšená. Vyhrávala podobné soutěže často a nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Loni získala ocenění Wold Press Foto za dlouhodobý projekt. Tři roky v Itálii dokumentovala následky a obnovu přírody po tamním silném zemětřesení. Jak se na daném místě vzpamatovala fauna a flóra. Když dávala loni celé portfolio dohromady strašně ho to tehdy zaujalo. "Dobře stejně vím, že mi je neprozradíš, ale mám z toho fakt radost. Já chápu, že babičku to nezajímá, mamka to moc nechápe, ale táta se fakt snaží zajímat. U tebe vím, že to opravdu chápeš a i víš jak jsou která ocenění důležitá." Adam si pak ještě přitáhl Sid do náručí a užili si spolu další vášnivou chvilku.

Adam se nakonec se Sid rozloučil, ale ještě před tím jí pomhl převzít nákup co jí dovezli, aby měla z čeho vařit a co jíst. Těšil se na její vaření, protože ona byla znamenitá kuchařka. Pak se teprve vydal pomalu domů, bydleli od sebe opravdu jen pět minut. Dnešek si strašně užil z mnoha důvodů. Měl rád její společnost a v posledních měsících kdy se neviděli si víc uvědomoval jak moc. Sice tu byla kolem tátova infarktu, ale on byl zrovna pracovně v Dánsku, takže se minuli. Teď tu bude nastálo a on pořád nevěděl jak s tím naložit. Jestli ona k němu necítí nic tak to nechá jak to je teď a uvidí se třeba časem. Zároveň, ale začínal věřit, že třeba jednou by si mohli vyřešit svoje city. Nikdy o nich nemluvili to bylo pravidlo. Taky na ní oceňoval to, že jí nikdy neodrazovali jeho jizvy. Kdysi se jí na to zeptal a ona byla spíš zděšená, že někoho můžou odrazovat, když ví čím si prošel. Ona je prostě brala jako jeho součást. Neměl jich jen pár a bohužel i Bob s nimi nebyl v pohodě, když se převlékal do neoprenu v práci. Poprvé se ho dokonce lekl, to byly jizvy ještě hodně vidět. Sid to, ale bylo jedno a on si toho strašně cenil.