Možná přijde i láska

20. Jizvy na těle a jizvy na duši

Josef šel do pavilonu plazů, bylo krátce po sedmé ráno. Předpokládal, že tam už Adam bude a on s ním bude moct mluvit. Po tom včerejším výbuchu se mu Adam zbytek dne prostě vyhýbal a pak dokonce odešel o hodinu dřív z práce. Trochu váhal jak s Adamem promluvit, ten jeho včerejší výbuch ho trápil. Chápal jak je na tohle téma citlivý, ale on jen chtěl aby si dával trochu pozor. Když vešel do zázemí tak tu Adam nebyl, ale měl tu věci a co bylo ještě divnější všiml si batohu a bundy co nosila Sid. Šel tedy směrem do zázemí akvárií, když byl akorát na konci dlouhé chodby, která tam vedla, tak si všiml Sid. Ta už byla oblečená v neoprenu a připravovala si vybavení. "Dobré ráno Sid, vy jste tedy ranní ptáče." "Dobré ráno pane doktore, chci toho nafotit hodně a taky je lepší to dělat pokud tu nejsou návštěvníci. Včera jsem se tak s Adamem domluvila." Josef chtěl ještě něco poznamenat, ale v tom přišel Adam. Přesně jak tušil, držel se svého zvyku mít neopren jen do pasu a doobléct se až u akvária. Tím byly jeho jizvy opravdu viditelné, hlavně ty na boku. Ovšem jak sledoval Sid tak ta ani nemrkla a byla úplně v pohodě.

Adam viděl, že si na něj děda přivstal, ale to měl smůlu, se Sid tu už byli hodinu. Rozhodně celou dobu nepracovali, ale tak nějak si užívali jeden druhého u snídaně co Sid přinesla. Teď bylo jasné, že je překvapený jak jí jeho jizvy netrápí. "Páni jsi tu brzo, kdo by to byl jen čekal." "Moc vtipné Adame, chtěl jsem s tebou mluvit." "Klidně si promluvte, já budu u akvárií." Josef sledoval Sid jak odešla k nádržím. "Je mi úplně jasné, proč jsi přišel, ale jak vidíš tak úplně zbytečně." "Chtěl jsem se ti za ten včerejšek omluvit a vidím, že jsem Sid špatně odhadl." "Omluva se přijímá, ale prosím nech to být, umím si s názory lidí na moje jizvy poradit sám." Josef sledoval jak si Adam dooblékl neopren a šel za Sid. Upřímně ho opravdu překvapila i Bob měl s Adamovými jizvami problém a to už s ním pracoval přes pět let. Nakonec se rozhodl, že půjde do expozice a bude chvilku sledovat Sid při práci. Bylo úžasné jak si věděla rady a bylo vidět, že se nepotápí poprvé. Fotografie od ní budou rozhodně úžasné. Teď si taky všiml Anežky, která přišla a postavila se k němu.

"Dobré ráno, teda ti jsou tu brzo, stihl jsi s ním mluvit?" "Ne nestihl, už tu oba byli, když jsem v sedm přišel. Anežko asi jsme jí špatně odhadli všichni, nebo možná my vnímáme Adamovi jizvy hůř než ostatní? Upřímně já už nevím, ona ho viděla a vůbec nic se nestalo." Anežka se na Josefa nedůvěřivě podívala. "Jako viděla jizvy a ani to s ní nehlo? Tak to zírám, protože ani já nejsem vždy úplně v pohodě, ale možná máš s tím vnímáním pravdu. Hlavní je, že tu bude všechno v pohodě a budeme mít skvělé fotky." Oba pak prošli expozicí pryč za bedlivého dohledu Adama, který ač byl potopený v nádrži, tak je sledoval. Teď se Sid seděli na hraně nádrže. "Všimla jsem si, že i Anežka nás přišla zkontrolovat." "Je to tak, no máme štěstí, že děda nepřišel ráno o půl hodiny dřív." Adam se na Sid usmál a ona mu úsměv oplatila. Pak se došli převléknout, Sid bude ještě fotit u krokodýlů a expozici jako takovou. Teď stála Sid před akvárii a fotila, všimla si, že přišel Franta asi s úmyslem jí balit. Za ním, ale zahlédla i Adamova dědu, takže byla v klidu.

"Ahoj Sid, jen jsem se chtěl zeptat jestli třeba nepotřebuješ s něčím pomoct." "Ne díky pokud budu potřebovat poprosím Adama, tak jako při focení v akváriích." "Počkej ty jsi se s ním jako potápěla a tobě to nevadilo." Sid přestala fotit a otočila se naštvaně na Frantu. "Nechápu co by mi mělo vadit, ale je mi to fuk. Jestli dovolíš já mám práci a ty mě rušíš." Pak už jen sledovala jak Franta naštvaně odešel. "Víte Sid takových reakcí možná bude víc." "To mi došlo a přestože vím proč, tak mě ten jejich postoj spíš uráží." Josef jí bedlivě pozoroval a byl překvapený, jak se Adama zastala, to dělalo v zoo jen málo lidí. "Většině lidí tady prostě vadí Adamovi jizvy to je prostý fakt, upřímně se divím a promiňte mi mojí otevřenost, že vám to nevadilo." "Nevnímám to, protože jizvy značí, že člověk prošel něčím velmi bolestivým a jsou spíš vyznamenáním přežití, než čímkoliv jiným." Josef se na ní usmál a nechal jí dál pracovat.

V poledne v kantýně seděla Sid s Anežkou a Eliškou a byla tu i Adélka s Romanem a Stáňa . Taky akorát přišel Franta s Bobem a něco si šeptali. Sid bylo absolutně jasné o čem si ti dva povídají. Teď se na ní Bob otočil. "Teda já zírám, že jsi se ráno s Adamem potápěla sama a nevadilo ti ty jeho jizvy." Sid naznačila Anežce ať nic neříká, protože ona sama toho měla zrovna dost. "Nevidím jediný důvod proč by mělo a to z mnoha důvodů. Jizvy na těle a jizvy na duši, mají stejnou hloubku jen ty jedny jsou vidět a druhé ne. To že člověk nemá jizvy na těle neznamená, že je nemá na duši. Pokud vy dva dokážete jen pomlouvat a vadí vám, že má Adam jizvy tak to svědčí jen o tom, že jste oba naprostí ubožáci." Oba na ní zůstali zírat, ale nic neřekli a otočili se. Za to ostatní u stolu se na ní usmívali.