Možná přijde i láska

33. Voda a sklo

Sid poslouchala druhý den ráno otce jak jí a Adamovi vypráví události předchozího večera. Seděli u Adama v obýváku, prozatím byla úplně zmatená a jen přítomnost Adama jí dodávala sílu. Bylo totiž úplně jasné, za babička se opravdu rozhodla dál škodit. Co bude, ale v důsledku znamenat včerejší výměna názorů, kterou s tátou měli zatím netušila. "Tati moc mě to mrzí, nechtěla jsem, aby jsi se rozčiloval. Máš se šetřit a ne řešit moje spory s babičkou." "Holčičko, tohle už není nějaký spor, tady jde o to, že musí konečně pochopit, že nemůže lidem nařizovat co mají dělat. Navíc si děláš zbytečné starosti, tlak se mi ani nehnul a je mi přímo skvěle. Měl jsem to udělat už dávno a možná bychom tomuhle zabránili rovnou." Adam poslouchal Eduarda a bylo mu jasné, že Sidonie opravdu znovu chtěla Sid zkusit zničit život. Zároveň, ale musel uznat, že Eduard opravdu vypadal naprosto v pohodě, možná ta jejich včerejší výměna názoru měla něco do sebe. "Tak uvidíme jak to celé dopadne, snad se Sidonie konečně smíří s povoláním Sid. Upřímně asi je vážně dobře, že musím do Francie už teď." "Sid v tom má Adam pravdu, užijete si víkend i když částečně pracovní v Lyonu. Teď to nechte být a vůbec si s tím nedělej hlavu, volal jsem Raulovi a ten si myslí, že se to urovnání, tak počkáme a uvidíme."

Po tátově odchodu se Sid ještě nechala obejmout a snažila se všechno zpracovat. "Opravdu si myslíš, že se to urovná? Netušila jsem, jak moc je táta naštvaný na babičku. Nechtěla jsem, aby se do toho moc míchal." "Lásko, on je v pořádku a myslím, že konečně mu došlo jak moc zlé to pro tebe bylo celé ty roky. Teď to necháme být, užijeme si Francii a pak uvidíme kam se to celé vyvine. Třeba až se vrátíme bude tu všechno s babičkou už dobré." "Víš občas bych chtěla mít tvůj optimismus, ale máš pravdu, ten výlet do Lyonu si zkazit nenechám. Opravdu se tam těším, vím samozřejmě, že musíš pracovat, ale i tak to bude čas jen pro nás." Adam si jí ještě přitáhl do náručí a políbil, potom se pomalu vydali do práce.

Sidonie seděla v autě a přemýšlela, nevěděla pořád jestli to co chce udělat je dobře. Jenže včera měla až moc času přemýšlet, ten Eduardův výbuch s ní otřásl. Uvědomila si, že klidně mohl odstartovat další infarkt a tentokrát by to nemuselo dopadnout dobře. Včera nemohla usnout a tak konečně po mnoha letech začala číst články o fotografování. Vyhledala si jaké ceny a kdy Sid získala a došlo jí, jak opravdu dobrá je v tom co dělá. Teď se strašně styděla za to jak k tomu přistupovala a jak se jí snažila škodit. Možná už je, ale na nápravu všeho pozdě. Rozhodla se, že dnes začne s omluvou Eduardovi, jenže ten odjel podivně brzo a Alice byla zavřená v ložnici. Takže se rozhodla to vzít z opačného konce a jako prvního odprosit toho, komu asi ublížila nejvíc. Nebylo těžké vyhledat, kam vlastně všichni jezdí a tak teď seděla na odstavném parkovišti a chystala se navštívit Raula. Byli oba tak jiní, její táta vždy říkal, že jsou jako voda a sklo. Bylo to přesné, on miloval vodu a rybářství pro něj bylo životní vášní, také měl povahu jako voda, klidná na povrchu a dravá ve spod. Ona se věnovala jen sklu a firmě, vždy si myslela, že jí nic nezlomí. Jenže teď si uvědomila, že pokud něco neudělá skončí ona i celá rodina rozbitá jako křehké sklo.

Raul seděl ve srubu a zrovna se rozhodl jít si uvařit kávu. Už byl zkontrolovat nahozené pruty a přemýšlel o tom co mu volal Eduard. Upřímně ho šokoval, ano postavil se Sidonii, ale tohle od něj bylo opravdu překročení vlastního stínu. Teď slyšel u chaty kroky, tiché a opatrné a následně vešel někdo koho opravdu nečekal. Sidonie seděla v Raulově srubu a čekala až jim oběma uvaří kávu. Bylo to tu zařízené hodně obyčejně, ale zároveň pohodlně. Raul vařil kávu a zatím přesně nevěděl co přijde, protože návštěvu sestry vážně nečekal. Přišla s omluvou a prosbou o pomoc. Teď postavil před oba šálek kávy a čekal co má Sidonie na srdci. Sidonie věděla, že Raula překvapila, ale byla odhodlána spolknout svoji hrdost a prosit o pomoc. "Omlouvám se, že jsem nezavolala, ale měla jsem strach, že mě nebudeš chtít vidět." "Uznávám, že jsem překvapený, ale chápu tě. Vím co se včera stalo, Eduard mi to volal."

Sidonie se na něj zmučeně podívala, ale byla ráda, že to ví. "Je to všechno moje vina, klidně mohl dostat další infakr a to jen kvůli mě." Raul sledoval Sidonii jak pláče, takže se zvedl a šel jí obejmout. "Nic se nestalo, je v pořádku tak jako všichni ostatní. Ty jsi si konečně uvědomila co je důležité a pokud budu moct rád ti pomůžu." "Jsem ti moc vděčná, ale já nevím kde začít, je toho tolik co mám napravit." Sidonie byla vděčná za pomoc a podporu, nakonec se dozvěděla jak se to má se Sid. Raul jí nesoudil ani jí nic nevyčítal a tak nakonec zjistila, že má Sid přítele a kdo jím je. "Vlastně jsem ráda, on je čestný chlap, pamatuji si, že jsem párkrát slyšela jak uzemnil Poláka. To ohledně něj mě teď vysloveně vytáčí, ale chápu, že teď asi není čas to řešit." "Ty a Eduard máte práci a před sebou důležité jednání a Sid s Adamem dnes večer odlétají do Francie. Dej tomu čas do příštího týdne a pak se všechno vyřeší." "Tak dobře, pár dní to vydržím." Nakonec Sidonie odjížděla moc šťastná, snad opravdu bude moci všechno napravit.