Možná přijde i láska

17. Amazonka na stromě

Josef stál s Anežkou na rozcestí u lemurů a povídali si. "Takže oni se znají? Zajímavé, že se nezmínila, to že se nezmínil Adam mě ani nepřekvapuje." "No rozhodně se párkrát potkali a asi to bylo v rámci možností v pohodě tak snad to tak bude i tady. Mimochodem ráno naprosto ukázkově setřela Alberta." "Už jsem to slyšel od Lady, je z toho nový drb číslo jedna. Snad si tak v nejhorším poradí i s Adamem. Mám ho rád, ale občas se chová jako blbec." "Já vím Josefe, ale ono by prostě stačilo, kdy chodil třeba s kolegy ven. Jenže on je buď v práci, v bytě, nebo někde na cestách. Prostě je samotář a myslím, že mu to nesvědčí." "Já vím Anežko, jenže on mě v tom vůbec neposlouchá. Doufal jsem, že když se vrátí sem tak se to změní. Nevím co s ním, dělá mi to opravdu starosti." Josef se nakonec rozhodl, že si musí s Adam promluvit. Bylo zvláštní, že se nezmínil, že Sid zná. No jenže on spíš bere její přítomnost tady, jen jako možnost mít krásné fotky pavilonu a zvířat. Pavilon byl a je jeho chloubou, za ty roky co ho vede ho pozvedl na mezinárodní úroveň. Teď se rozhodl, že si s ním půjde promluvit po další provedené skupině. Anežka zatím mířila k sobě a doufala, že se opravdu Adam bude snažit se Sid vycházet. Ona byla skvělá a opravdu jí tu potřebovali.

Sid byla v pavilonu Madagaskar a čekala na Adama. Dneska chtěla fotit tady a byla ráda, že už je Adam v práci. Když se otočila všimla si Adama, který stál u vchodu do zázemí a tak k němu došla. "Vypadáš jako by jsi si něco dal." "No rozhodně vím co bych rád, ale to bychom nesměli být v práci." Sid se na něj zašklebila a jemně ho plácla přes ruku. Tyhle jejich dvojsmyslné poznámky. "No místo by tu bylo, ale asi by nás brzo někdo hledal. Teď vážně, před chvilkou jsem viděla tvého dědu s Anežkou." "No hurá můžu dneska čekat druhou přednášku o tom jak se mám k tobě hezky chovat, nemám tě děsit a mám omezit svůj sarkasmus." "Zbytečná práce, ale kdo jsme my abychom to posoudili, protože já si na tvoje chování nikdy nestěžovala." Pak se šli věnovat práci, Adam jí řekl co by potřeboval nafotit určitě. Taky jí řekl kam může a kam ne a rád by pak měl fotky želv při krmení co bude za hodinu. Sid s tím souhlasila a pak nechala jít Adama pracovat a ona se vrhla do focení. Madagaskar byl úžasný pavilon a bylo znát jak dokonale byl projektovaný.

Odpoledne byla Sid venku u výběhu a fotila. S Adamem si ukradli takovou malou vášnivou chvilku u něj v zázemí, když šel Bob na oběd. Vážně měla pocit, že bude těžké si udržet jejich tajemství, ale na druhou stranu to bylo vzrušující. Byla teď opravdu spokojená s tím jak to měli, jediné co jí dělalo starosti byla čtvrteční večeře s rodiči. Naštěstí táta si prosadil restauraci a večer bude bez babičky. No snad zvládne máminy řeči, ale jistá si tím moc nebyla. Teď vylezla na nejbližší strom a usadila ve spodní koruně. Tyhle fotky, kdy část záběrů rámovaly listy a ještě tam byl jasný záblesk slunečních parsků, byly hodně populární a hlavně efektní. Taky odtud měla výhled na výběh vodušek, kde zrovna probíhal odchyt dvou samic. Bylo tam dost lidí, Eliška s Anežkou a pomáhal jim Franta s Adamem. Když byla práce hotová všimla si jak se Adam zadíval jejím směrem a usmál se. Bylo to zvláštní jak dokázal bezpečně určit kde je. Kdysi jí vyprávěl, že to je něco co se naučil v Afghánistánu, zahlédnout i skryté postavy. Teď se on a Eliška oddělili a vraceli se cestou k pavilonu, šli směrem k ní. Taky si teď všimla, že dole pod ní na cestě je Lubor Brázda a asi na ně čeká.

Lubor stál u výběhu vodušek a rozhlížel se. Franta mu řekl, že Sid viděl jít směrem sem, že chtěla ten odchyt samic fotit. Nikde jí však neviděl a tak čekal na Elišku a Adama, až dojdou k němu a on se jich bude moc zeptat. "Lubore, co tě vylákalo z kanceláře? Budu hádat nesneseš dneska Albertovu přítomnost." "Moc vtipné Adame, ale vlastně máš tak trochu pravdu, jde o něj. Neviděl jeden z Vás Sid, prý měla být tady." "Tvrdila to, ale nikde jsem jí tu neviděla. Prostě jí asi něco jiného zaujalo víc a zůstala tam. Zkusila bych Frantu, ten o ní určitě bude mít přehled." Eliška si všimla jak se Adam usmál a ohnul se pro šišku co ležela u cesty. V příštím okamžiku jí hodil směrem ke stromu kousek od nich. "Stačí líp hledat a co se pak objeví? Amazonka na stromě." Eliška a Lubor zmateně poslouchali Adama a nechápali ho, ale jen do okamžiku kdy ze stromu seskočila Sid. "Lubor s tebou potřebuje mluvit a já musím jít krmit, tak se tu mějte." Eliška i Lubor se za ním nechápavě dívali a pak se otočili k Sid. "Tak tohle nechápu, jak o tobě věděl?" "Lezu na stromy běžně, mám tak lepší výhled a díky tomu lepší fotky. Adam mě tak párkrát vidět v Lipsku, nebo posledně myslím, že to bylo v Kodani." "Aha tak vy už jste se pracovně potkali, to je fajn. Sid omlouvám se, ale opravdu s Vámi musím mluvit. " Sid přikývla a šla si s ním sednout na lavičku, zatímco Eliška odešla připravovat krmení.