Možná přijde i láska

46. Jsi láska mého života

O rok později

Sid seděla v kantýně a povídala si holkama. Chodila na snídaně ráda a opravdu si přítomnost všech užívala. Anežka se zrovna rozplývala nad novými přírůstky u tučňáků. "Je to fantastické kolik máme mláďat. Sid ty fotky jsou vážně úžasné, ale měla by jsi se šetřit." "Neboj se, já se přeci šetřím, jako by mi Adam dovolil se přepínat." Tomu se začaly všechny smát. Sid se potom omluvila a vydala se za Adamem. Zastavila se u lemurů a pohladila si bříško, byla aktuálně na začátku devátého měsíce a naštěstí po celou dobu netrpěla ani na nevolnosti. Po tom co jí Adam požádal o ruku se rozhodli, že se svatbou nebudou čekat a vezmou se co nejdřív. Takže se vzali jednoho krásného zářijového dne. Svatbu měli večer přímo v zoo, byl to nezapomenutelný zážitek. Všude měli natažené řetězy světýlek a tím celé místo získalo pohádkovou atmosféru. Byla tak strašně dojatá, když jí táta vedl uličkou k Adamovi. Byl to den kdy spojili svoje životy, den kdy si řekli ano. Byli tu s nimi všichni přátelé a kolegové. Ze Španělska přiletěla i Leticie s manželem, aby tu mohli být s nimi. Uvědomovala si i teď zpětně kolik ten den pro ní znamená. Řekla ano muži, kterého bezmezně milovala a teď už se oba moc těšili na příchod jejich dítěte.

Adam seděl v zázemí a zařizoval vše potřebné pro následující týdny, přeci jen chtěl být připravený. Podíval se nad stůl, kde měl svatební fotografii, Sid na ní byla tak krásná. Když kráčela zavěšená do Eduarda uličkou brala mu dech. Měla nádherné dlouhé šaty ve kterých vypadala jako skutečná princezna z pohádky. Vzpomněl si na večer, kdy si vyznali lásku. Popelka a voják teď měli svoji skutečnou pohádku, kde láska byla jen začátkem šťastného života. Teď zaslechl z chodby dědu jak na něj volá. "Adame, jsi tu?" "Ano dědo jsem." Josef přišel do zázemí a sedl si k vnukovi. "Jen jsem se chtěl domluvit na víkend. Sidonie si ten oběd nenechala vymluvit, byl bych radši kdyby se Sid šetřila." "Nedělej si starosti, zatím jí je dobře a včerejší kontrola taky dopadla na jedničku. Navíc i kdyby se něco stalo do nemocnice to máme z vily stejně daleko jako od nás nebo tady ze zoo." "Tak dobře, já jsem moc rád, že je všechno v pořádku." Adam se po dědove odchodu usmál. Pořád nemohl uvěřit, že za pár týdnů z něj bude táta. Naštěstí Sid snášela těhotenství skvěle a to mu dělalo radost.

Josef si všiml Sid, která mířila směrem k němu. Vypadala úžasně, úplně zářila štěstím, ale to vlastně i Adam. Byl moc rád, když se zadnoubili a to, že se svatbou nechtěli otálet bylo ještě lepší. Tvořili úžasný pár, hluboce se milovali a on si už konečně nemusel o Adama dělat starosti. Na vánoce se celá rodina sešla ve vile a oni jim u zářícího stromečku oznámili, že čekají miminko. Byl to ten nejkrásnější dárek jaký mohl dostat. "Sid holčičko, jak se máš? Doufám, že se moc nenamaháš." "Neboj dědo, je mi skvěle a opravdu se šetřím. Doma bych se nudila jsem radši tady, navíc na mě všichni dávají pozor." Josef se usmál, vlastně měla pravdu. Tady jí měli všichni pod dohledem, nejen rodina, ale i kolegové se na to malé strašně těšili. "Tak dobře, kdyby cokoliv hlavně si o pomoc řekni." Sid se usmála objala ho a šla za Adamem. Bylo to občas až legrační jak jí všichni hlídali. Adam jí nosil na rukou a to většinu času doslova. Oba se na to malé strašně těšili. Narozdíl od ostatních věděli, že budou mít holčičku. Teď došla do zázemí a nechala se obejmout.

Adam si užíval, že Sid ještě chodí do práce, vlastně byl i rád. Měl jí tu pod dohledem a tak nemá šanci se přepínat. "Lásko chyběla jsi mi." "Ty mě taky, potkala jsem dědu. Víš ta vaše starostlivost je fakt úžasná." "Já tě miluju a všichni tě tady mají rádi, tak chceme, aby jsi byla v pořádku." "Adme jsem těhotná ne nemocná, ale jsem ráda jak se o nás staráš." "Jsi láska mého života a náš společný život je naše skutečná pohádka." "Máš pravdu, jinak na sobotní oběd ve vile se těším. Možná to bude poslední kdy tam pojedeme ve dvou." "Já vím, teď si tu hezky sedni a odpočivej, já skočím zkontrolovat expozici a pak pojedeme domů." Sid si nechala dát pusu a sedla si ke stolu. Ostatním to neřekli, ale po kontrole věděli, že se možná miminko narodí dřív. Všechno bylo v naprostém pořádku, malá měla krásný odhad váhy i délky a tak nebylo proč si dělat starosti. Její lékařka říkala, že za deset dní se na kontrole už možná neuvidí, protože porod vypadá na spadnutí, ale zároveň se ani ty tři týdny co zbývají ještě nemusí nic stát.

Později doma stála v ložnici, která prošla proměnou. Přibyla tu postýlka a přebalovací komoda. Naštěstí ložnice byla dost velká a tak se sem všechno pohodlně vešlo. Zároveň si taky tady užijí poslední měsíce, protože jejich nový dům už se dokončoval. Koupili si krásný pozemek kousek za městem, blízko k zoo a na něm si nechali postavit jejich dům snů. Byl to krásný částečný dvojdomek, protože chtěli mít Adamova dědu u sebe. Spodní část domu byla rozdělená na dvě samostatné prostorné jednotky a celé vrchní patro bylo jen jejich. Taky měli krásnou zahradu a prostornou terasu. Děda sice chvilku protestoval, ale nakonec byl moc rád. Pak si došla sednout do obýváku a pozorovala Adama jak vaří. Teď nadešel čas čekání na jejich malou princeznu.