Možná přijde i láska

6. Oni by to nepochopili

Sid seděla ráno v obýváku a přemýšlela o dalších dnech. Nespala moc dobře a tak měla už část věcí vybalenou. Vlastně její ložnice už opravdu byla ložnice, zvládla vybalit oblečení i další věci. Taky si povlékla peřiny a ustlala. V pracovně už tak teď zbyly jen krabice, které tam patřily. Hlavní bylo, že ještě včera večer uklidila fotografické vybavení. Taky začala vybalovat kuchyň, když před dvěma týdny tohle všechno balila, tak si dala hodně záležet na rozdělení a třídění. Díky tomu to teď bylo všechno snazší. Hlavně si dávala pozor na sklo a porcelán. Všechno měla z Itálie a většina toho byly dárky o které by nerada přišla. Teď bylo kolem půl osmé a ona věděla, že Adam tu za chvíli bude se snídaní. Těšila se na něho a zároveň se toho bála. Teď se zase dva měsíce neviděli, ale i tak si psali a volali pravidelně. Začalo to jako přátelství, pak přidali výhody, ale ona si až moc dobře uvědomovala, že k němu něco cítí. No další týdny a měsíce ukážou jak to mezi nimi bude dál. To jak to měli bylo jejich tajemství a rozhodně to tak ještě nějakou dobu zůstane. Z úvah jí následně vyrušil zvuk zvonku.

Adam se stavil v pekárně a koupil kávu a snídani. Věděl přesně co má Sid ráda i jakou kávu pije. Měla ráda slané snídaně tak jako on, takže vzal plněné briošky a na svačinu pár koláčů. Za ty roky se opravdu poznali a on si jejich přátelství hodně cenil. Teď zamířil k Sid domů, koupila si hezký byt nedaleko zoo tak jako on. Viděl jeho fotky, které mu poslala. Vyšel ke dveřím bytu a když ho pustila dál všiml si spousty srovnaných rozložených krabic v předsíni. "Ahoj amazonko, snídaně k tvojí plné spokojenosti." Sid se usmála, protože tuhle přezdívku jí dal už dávno, když jí poprvé viděl lézt na stromy kvůli focení. "Ahoj Adame, jsi skvělý a za to kafe máš plusové body." Adam se zasmál, ona a káva to bylo nerozdělitelné spojení. "Koukám, že jsi se už činila." "Jsem od tří vzhůru, nemohla jsem spát." Nakonec si sedli ke stolu v kuchyni a pustili se do snídaně. "Tvoje máma asi nebyla nadšená, že jsi zůstala tady?" "No je asi dost naštvaná, ale mluvila jsme včera s tátou a ten to chápe. Víš myslím si, že tak nějak tuší, že s babičkou máme pořád spory." "No rozhodně to asi víc vnímá a víc si toho všímá. Mám dneska volno takže ti můžu s vybalováním pomoct." "Jo s vybalováním jo?" Adam se na ni podíval a oba se začali smát. Miloval tohle jejich škádlení, měli to tak už před tím, když přidali do vztahu výhody, jen se ty poznámky staly víc dvojsmyslnné.

Během dopoledne zvládli vybalit celou pracovnu a zapojit počítač s ostatní elektroniku. Sid byla ráda, Adam se v tom hodně vyznal a tak si to vzal na starost. Teď dokončovali obývák a kuchyň. Adam si uvědomil, že Sid měla skoro stejně knih jako on, většinu jich tvořili odborné knihy nebo cestopisy. Taky měla velké množství odborných časopisů. Jak sama říkala pro její práci to bylo důležité a on to rozhodně musel uznat. Na fotografku měla totiž sakra slušné znalosti i o práci v zoo a o chovech zvířat. Její práce ve Španělsku jí k tomu taky dala slušný základ. Teď akorát vybalil knihy, které napsal jeho děda. Vlastnila všechny co napsal, dokonce i ty kde byl spoluautorem. "Teď když mi přišly do ruky, tak děda už má aktuální knížku hotovou, měla by už jít během pár dní do tisku." "Tak to je super, na tu se fakt těším, záchrana nosorožců je úžasné téma a podpůrný program zdejší zoo je skvělý, navíc má velký mezinárodní kredit." "Uvědomuješ si, že asi někomu v zoo bude divné jaké máš na fotografku znalosti?" "Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela, ale máš pravdu, v branži to není zcela běžné. No já se stejně budu většinu času, alespoň že začátku někde schovávat." "Jak tě znám tak nejlíp někde na stromech." Tomu se oba zasmáli a nakonec vše doklidili a objednali si oběd.

Sid si dala sprchu v koupelně u svojí ložnice a Adam použil tu u druhého pokoje. Nakonec si v klidu sedli k obědu a měli čas si promluvit o tom jak to bude v práci. "Sid jak chceš náš vztah v práci prezentovat?" Sid si všimla, že je Adam trochu nervózní a chápala to. Kolegové v zoo by jejich současný vztah asi nepřijali, stejně tak jako jejich rodiny. "Adame tohle je věc ve které se pořídím tomu co navrhneš ty, nechci totiž, aby jsi se cítil špatně a musel něco někomu zbytečně vysvětlovat. To jak to máme je jen čistě naše soukromá věc, oni by to nepochopili." Adam se na ní usmál a byl rád jak to bere, přesně to totiž trefila. "Takže zůstaneme u toho, že se známe, protože už jsme se při práci párkrát potkali? Prostě jako kolegové co spolu pracovně vychází." "Absolutně s tím takhle souhlasím, já znám tvoji práci a ty moji na tom není nic divného. Oba hodně cestujeme a tak to, že jsme se pravidelně potkávali podezřelé nikomu nebude. Jen si budeš muset dávat pozor na ruce." Adam sledoval jak se při té poslední větě škodolibě usmála a tak po ní skočil a za společného smíchu si jí hodil přes pravé rameno a odnesl jí do ložnice.