Možná přijde i láska

2. Konečně doma

Alice Novotná čekala v letištní hale na dceru, teď bude konečně doma. Byla ráda, že Eduardův infarkt jí pomohl přesvědčit. On byl zdravotně už úplně v pořádku, to ji těšilo moc, ale ještě víc, že bude Sid tady. Dala si jedinou podmínku, nebude bydlet ve vile. Trochu jí to mrzelo, ale musela na to přistoupit. Tak nějak doufala, že když bude u nich ve vile domluví jí ohledně toho jak žije. Opravdu se tedy nereda smířila s tím, že bude mít vlastní byt. Upřímně peněz na něj měla dost, protože jako fotografka byla opravdu úspěšná. Takže jí nakonec s Eduardem našli podle jejích kritérií krásný byt nedaleko zoo. Měl větší kombinovaný obytný prostor a dva pokoje, což byla její hlavní podmínka. Tvrdila, že pracovna je pro ni nutnost, v čemž měla asi pravdu. Jediné co jí přidělávalo starosti byl její osobní život, protože absolutně žádný neměla. Nechápala to, Sid byla krásná dívka, ale z nějakého důvodu si držela muže od těla. Určitě musela mít nápadníky, měla tmavě blond vlasy pod lopatky a krásně modré oči. Udržovala si štíhlou postavu a věděla o ní, že běhá a pravidelně cvičí. Jenže tohle všechno bylo na nic. Už tolik let byla sama a jí to opravdu dělalo starosti, možná by jí mohla tady někoho odhodit. Teď jí zahlédla a běžela jí obejmout.

"Sid zlatíčko jsem tak ráda, že už jsi konečně doma. Jaký byl let, je všechno v pořádku?" "Ahoj mami, jo všechno je fajn a let byl klidný, ale těším se na sprchu a do postele." "Budeš, ale alespoň pár dní u nás ne? U tebe to ještě není zařízené a ani vybalené." "Mami já chci být už u sebe, mě stačí karimatka a spacák. Zítra všechno vybalím a pozítří určitě přijdu, ale dneska bych chtěla vidět svůj byt a zůstat tam." "No tak dobře, sice se mi to nelíbí, ale snad víš co dáš." "Neboj mami, já budu v pohodě, jsem zvyklá spát i v přípravnách zvířat." Sid viděla, že je matka zklamaná, ale ona dnes neměla na babičku náladu. Tohle bylo něco co máma ani táta nechápali, proč s babičkou skoro nemluví. Nikdy jim neřekla, že se několikrát pokusila poškodit její kariéru, aby jí donutila k návratu domů. Myslela si, že by jí pak přiměla pracovat v rodinné firmě. Naštěstí se jí to nikdy nepovedlo, ale párkrát málem přišla o dobrý kšeft. Anonymní udání do některých zoo, mělo zamezit, aby tam mohla pracovat. Naštěstí měla skvělé reference a postupem let spoustu známých a tak to ustála. Tohle věděl jen jeden člověk a toho jediného tady taky chtěla opravdu vidět. Zároveň věděla, že si zadělává na problémy. Pokud byli od sebe daleko, bylo kamarádství s výhodami skvělé, ale jak to bude teď? To bylo něco, co nevěděla, tak jako co má dělat se svými city. Prostě tu byly a to už delší čas, možná to v následujících měsících zjistí. Takže teď s máminou pomocí naložily její dva kufry do auta a vydaly se směrem do Dvora Králové.

Když přijely k jejímu bytu byla trochu nervózní, viděla ho na fotkách i videích, ale teď ho uvidí poprvé naživo. "Tak jak se ti to líbí?" "Je to perfektní mami, jsem rád, že všechny krabice dorazily včas a já tak budu moct vybalovat." "Holčičko opravdu nechceš, alespoň k nám na večeři?" "Opravdu ne, neboj pozítří na oběd přijdu. Prostě si tak nějak potřebuju zvyknout, že jsem zase tady." "Tak hlavně pak alespoň zavolej tátovi, aby věděl, že jsi v pořádku. Sid opravdu jsem ráda, že jsi tady. Byla bych jen radši, kdyby jsi bydlela u nás." "Mami no tak, to už jsme probíraly, já jsem ráda svou vlastní paní, neboj všechno bude fajn." Nakonec jí tedy máma nechala být a odjela. Alice se rozloučila s dcerou, ale nebyla ráda. Pořád tajně doufala, že jí přemluví k bydlení u nich. Taky by si s ní chtěla promluvit o jejím oblečení. Chodila oblékaná jako kluk, většinou měla na sobě kapsáčové kalhoty a volná trička. Nechápala proč tak chodí oblečená i mimo práci, tam to chápala, ale proč třeba nenosila šaty když měla volno jí unikalo. No pozítří si s ní promluví.

Sid stála ve svém novém bytě a přemýšlela co má udělat jako první. Nakonec napsala zprávu a byla ráda za odpověď, která jí potěšila. Byt byl krásný a máma zajistila jeho uklizení. Nábytek, který si vybrala už tu byl také a stál složený na svém místě. Taky tu už byly krabice s jejími věcmi. Ty nechala poslat předem a teď byly úhledně vyrovnané v menším pokoji a v obýváku. Její ložnice byla krásná místnost s vlastní koupelnou. Druhý pokoj, který bude její pracovnou měl taky svoji malou koupelnu. Obývák s kuchyní byl moderní a minimalisticky zařízený, k němu přiléhala terasa. Neměla ráda kolem sebe moc nábytku, důležitá pro ní byla jen velká knihovna. Teď si vybalila jen kufry co si přivezla, měla tam to nejnutnější. Nakonec si objednala večeři a šla si dát sprchu. K večeři si sedla na pohovku a pustila si film, potřebovala trochu zaměstnat hlavu od všech těch vzpomínek. Potom si v obýváku rozložila karimatku a spacák. Spávala tak často, když jezdila za prací. Pokud fotila někde vzácné zvíře v zoo, nebo v nějakém safari parku, bylo občas potřeba tam přespat. Za ty roky si na to prostě zvykla. Taky si všimla, že se asi mámě nelíbilo její oblečení. Nosila kalhoty ráda, ale občas měla ráda i šaty a sukně. Jenže musela mít důvod si je vzít a teď je možná opravdu bude nosit častěji.