Možná přijde i láska

43. Kouzlo lásky

Sid seděla u holek v zázemí u žiraf a u kávy si povídaly o událostech posledních dní. Od Albertovi postupy se toho stalo opravdu hodně. Ten blbec prostě neunesl to ponížení, nejen tady v zoo, ale hlavně v novinách a dal výpověď. Podle informací, které Adam získal se teď snažil uchytit jinde, ale všude narážel na odpor. Musela uznal, že tohle se jí hodně líbilo a Anežka byla stejného názoru. "Sid víš něco nového, protože doufám, že ten zmetek pořád marně shání práci." "Pokouší se uchytit v jiné zoo, ale u českých má útrum a u těch v Polsku a Německu má taky smůlu." "Tam ho taky nechtějí? Páni tak to musí být na prášky." "Víš Eli, uznávám, že jsme s Adamem trochu využili svoje kontakty a upozornili je na něj." Holky se začaly smát a Eliška vypadala moc spokojeně. "Tak to je super, navíc co mi říkal Břéťa tak policie si teď došlápla na jeho otce." "Jo víme o tom od babičky, té to donesla nějaká kamarádka, která se zná s Albertovou matkou." "Tak hlavní je, že se všechno vyřešilo a sem přijmeme někoho nového a spolehlivého. Mimochodem mluvila jsme s Josefem a Adam mu říkal, že chcete jet společně do Itálie." "Jo je to tak uvidíme ještě kdy, ale dřív než budou mláďata hroznýšů na světě to nebude. Pak si chceme, ale dopřát klid a pohodu v Amalfi, oba se tam těšíme."

Anežka se po odchodu z kávy vracela cestou kolem výběhů k sobě do ordinace a měla čas přemýšlet. S Josefem mluvila i o tom jak to mezi Sid a Adamem budeme dál jestli třeba neuvažují o společném bydlení. Byla ráda, když jí řekl, že ano. Adamovi ten vztah vysloveně prospíval, najednou s ním byla větší zábava a přestal se tolik stranit kolegů, což jí dělalo velkou radost. Po všem co zažil si zasloužil lásku a štěstí. Navíc po té Albertově potupě všichni tak nějak vzali v potaz, že to zařídil Adam. On se k tomu sice veřejně nepřiznal, ale zasvěcení věděli svoje. Taky Bob a Franta začali oba sekat latinu, jako by jim události posledních týdnů uštědřili životní lekci. Možná za to všechno co se v zoo dělo mohlo kouzlo lásky, protože ze Sid a Adama byla ta láska a vzájemná oddanost cítit všude kde se objevili. Josef mířil za Adamem se zeptat jak to vypadá u hadů a taky doufal, že si s ním bude moct chvilku promluvit. Jakmile došel k přípravně plazů zaposlouchat se do hovoru Sid s jeho vnukem.

Sid měla hotovou dopolední práci a šla Adama vyzvednout, aby si společně zašli na oběd. Byla teď opravdu šťastná a spokojenější než kdy dřív. "Lásko jak to vypadá s mláďaty?" "Myslím si, že už to bude tu chtít dneska zůstat u první samice už je to naspadnutí. Odpoledne bych nám zajel pro věci." "To bude super moc se na to těším." Adam byl rád, že tu Sid bude s ním. Udělá krásné fotky, ale hlavně jí bude mít u sebe a to se mu moc zamlouvalo. Taky s ní chtěl něco probrat. "Sid chtěl jsem s tebou mluvit ohledně bydlení, protože už to začíná být opravdu nepraktické." "Já vím, to přebírání mezi našimi byty už je vážně šílené. Nechci tě do ničeho nutit, ale asi bych byla ráda, aby jsi se ke mně přestěhoval." "Sid miluju tě a nic si nepřeju víc než bydlet s tebou, jsi láska mého života. Víš mluvil jsem s Alenou a se Sárou by se chtěli přestěhovat sem do města." "To bude super, obě jsou moc fajn a tvůj byt by pro ně byl absolutně ideální." "Tak nějak jsem doufal, že to budeš vnímat stejně." "Adame miluju tě a jediné co chci je být s tebou. Navíc to, že tu holky budou bude fajn. Tak se s nimi domluv a přestěhuješ se ke mně co nejdřív." "Dobře jen až tu bude Leticie s manželem měli bydlet u mě." "To neřeš, buď jim najdeme nějaký hezký penzion, nebo můžou bydlet u našich." Adam se usmál a přitáhl si jí do náručí.

Josef se opatrně vzdálil a vydal se směrem k budově vedení. Teď už s Adamem mluvit nepotřeboval. Bylo úžasné jak na sebe ti dva byli napojení. Poslední dny o tom hodně přemýšlel a došlo mu, že je to díky vztahu který měli už roky. Byla mezi nimi absolutní důvěra a to ho těšilo nejvíc. Uvědomil si, že nejvíc ho těší fakt, že Adam má s kým mluvit o tom co zažil v Afghánistánu. Jemu řekl jen absolutní minimum, ale od Sid věděl, že zná všechny podrobnosti. No rozhodně je za oba moc šťastný, ale vidět vnuka spokojeného a veselého bylo stále trochu nezvyklé. Později k večeru přinesl mladým večeři, protože tu opravdu zůstávali přes noc. Bylo skvělé, že budou mít fotky, ale hlavně Adam byl nadšený, že se mu snad konečně podaří tento velice vzácný odchov. Druhý den ráno seděla Sid v zázemí pavilonu a sledovala pět krásných nových hroznýšů, byl to úžasný pohled. Adam byl na vrcholu blaha. "Jsem tak nadšený, konečně po čtyřech letech tu máme hmatatelné výsledky mého snažení." "Úplně tě chápu, navíc jsou fakt krásní. Teď ještě počkat na druhá mláďata a pak už si jen užijeme naší malou dovolenou." "Na tu se moc těším a hlavně na to, že tě budu mít jen pro sebe." Sid se na něj usmála a pak už jen začali usměrňovat návštěvy zaměstnanců, kteří se v hojné míře chtěli na nové přírůstky podívat.