Možná přijde i láska

24. Pohádka plná lásky

Sid věděla, že si s tím bude dál dělat starosti dokud ho její rodiče nepřímou, ale byla si jistá úspěchem. "Možná to nevíš, ale táta i máma si hodně rozumí s tvým dědou. Vždycky když mají v zoo jednání tak s ním pak jdou na kávu." "Jednou jsem je viděl, ale myslel jsem, že měli jednání." "Ne, povídají si s ním o cestování a jeho knihách. Navíc od táty vím, že mluvili i o tobě. Když jsem tu byla po jeho infarktu a nakonec souhlasila, že se vrátím, tak mi o zoo vyprávěl. Říkal mi, že s tvým dědou toho vždy hodně proberu a dostali se i k tvým úspěchům v práci. Taky mi říkal, že hlavní chovatel plazů byl v armádě a je to válečný hrdina." Adam se na Sid díval s vděčností, nevěděl o tom, děda mu to nikdy neřekl. "Děda mi to nikdy neřekl, ale dává to smysl, protože nevěděl, že by měl. Tak snad to bude dobré, snad dokážou přijmout to co jsem si z války přinesl." "Jsem si jistá, že táta to přejde bez mrknutí oka, možná mamce to bude chvilku trvat, ale není to nic s čím by jsi si měl dělat starosti. Navíc táta už ty jizvy na ruce musel vidět ne? Vždyť jste spolu párkrát jednali, když přispíval na stavbu Madagaskaru." "Máš pravdu, ale nevím jestli je zaznamenal, nebo ne." Nakonec dojedli snídani a chystali se, sednout si v obýváku, když je vyrušilo zvonění telefonu Sid.

Sid zjistila, že jí volá táta. "Ahoj tati co potřebuješ?" "Ahoj Sid, měli jsme s mámou pracovní snídani na náměstí a tak nás napadlo, že bychom se u tebe stavili." Sid se podívala na Adama, byla rozhodnutá odmítnout, ale on kývl hlavou, že je to v pořádku. "Tak dobře, vlastně se to hodí, stejně jsem vám oběma něco potřebovala říct." "Tak za deset minut jsme u tebe, zatím pa." Sid položila telefon a dívala se na Adama. "Opravdu jsi si jistý, protože se nemusíš do tohoto nutit." "Sid miluju tě a takhle je to správné. Můžeme to oddalovat, ale ničemu by to stejně neprospělo, když jsi tu se mnou nebojím se ničeho." "Miluju tě Adame a budu tě vždycky bránit proti všem. Jsem si, ale naprosto jistá, že to bude v pořádku. Tohle je naše pohádka plná lásky a já nikomu nedovolím jí ohrozit." Nakonec si šel vzít Adam ještě tričko a Sid se převlékla do pohodlných teplakových šatů. Opravdu doufala, že to dopadne dobře. Adam se opřel o linku v kuchyni a snažil se trochu uklidnit. Bál se toho jak rodiče Sid zareagují. Měl jen kraťasy takže jizva od spáleniny byla na noze patrná a i tričko s krátkým rukávem odkrylo většinu jizev na jeho levé ruce. Musel v tomhle, ale Sid věřit. Z myšlenek ho vytrhl zvuk zvonku.

Sid došla do předsíně a pustila rodiče dál. Byla nervózní, ale ne kvůli sobě, dělala si starosti o Adama. Od doby co se poznali a ona zjistila co všechno si prožil, měla tendenci ho chránit, stejně tak jako on byl odhodlaný vždycky chránit jí. "Ahoj, ráda vás oba vidím." "My tebe taky, doufali jsme, že už budeš vzhůru, asi jsi se vrátila včera dost pozdě. Alice si dělala starosti, že jsi v noci řídila takovou dálku." "Tak to nemusela, já po cestě odpočívala, řídil někdo jiný." Sid si všimla jak se její rodiče nejdřív podívali po sobě a pak znovu na ní. "Holčičko tomu asi s tátou úplně nerozumíme, vždyť si doprovod neměla." "Já vím mami, no nemá cenu to nějak protahovat. Tak pojďte dál." Eduard se nechápavě podíval na ženu, ale ta byla stejně zmatená jako on. Následovali tedy Sid do obýváku a pak zůstali v šoku. Sid přešla k muži který tam stál a nechala se obejmout. Tím mužem nebyl nikdo jiný než doktor Adam Hruška. Adam objal Sid a teď se díval jak zůstali její rodiče v šoku, že tu je. No asi je čeká zajímavý rozhovor. Nakonec se přivítali a všichni si sedli v obýváku na pohovku.

Eduard byl moc spokojený, zatím nevěděl jak k tomu došlo, ale Sid doslova zářila štěstím. "Dobře tak tohle jsme s tátou nečekali, proč jsi mi to včera neřekla?" Alice byla zmatená, proč jí to Sid neřekla, ale zároveň byla moc spokojená. Znala Adama z vyprávění jeho dědy a věděla, že je to poctivý a čestný muž. "Mami já ti to říct nemohla, nebo mohla, ale to by jste ty ani táta asi úplně nepochopili." "Jsem asi stejně zmatený jako tvoje matka, ale to není nic proti vám Adame, to v žádném případě. Takže jste spolu od včerejška?" "Ano je to tak, včera jsme si se Sid konečně přiznali co k sobě cítíme, ale je to celé mnohem komplikovanější." Alice poslouchala ty dva a bylo jí jasné, že jim všem zřejmě něco dlouho unikalo a teď tedy doufala, že se to dozví. Zároveň si všimla jizev na Adamově ruce, které se Sid držela. Věděla od jeho dědy, že byl v armádě a asi to spolu souviselo. Eduard si vzpomněl na to, co mu říkal Raul ohledně návštěvy Sid u něj. Vztahy jsou prý komplikované a někdy je třeba přátelství s výhodami skvělé řešení. Raul sám pár takových vztahů měl i mu o nich kdysi vyprávěl. Teď si byl téměř jistý, že Sid a Adam se znají možná i hodně dlouho a třeba takový vztah do teď měli. "No možná by jste vy dva mohli začít tím jak dlouho se znáte, protože pochybuji, že to je od doby co jsi se vrátila domů." "Máš pravdu tati, Adam a já jsme se poprvé setkali už před třemi lety." To Eduarda opravdu překvapilo a jak viděl tak Alici taky.