Možná přijde i láska

9. Noční promluva

Sid seděla venku na zahradě a byla smutná, odpolední rozepře s mámou se teď odpoledne ještě prohloubila. Sakra proč nemohla akceptovat její život a její rozhodnutí. Měla dokonce pocit, že je naočkovaná od babičky. Ta byla dneska během dne relativně v pohodě, ale teď před večeří zase měla jedovaté poznámky. Vůbec se jí dovnitř na večeři nechtělo. Ed radši zmizel s tím, že má moc věcí do školy a bude u kamaráda. Teď slyšela jak jí máma volá ke stolu, takže se zvedla vydala se dovnitř. Alice opravdu přemýšlela co se Sid dělo, ten pobyt v Itálii jí rozhodně neprospěl. Hlavně tak poslední dva roky, byla víc uzavřená a navíc jak dneska zjistila začala být sarkastická. Musí s tím něco udělat a začne s tím, že si s ní zkusí znovu promluvit. Teď přišla ke stolu a zdálo se, že je vysloveně otrávená z toho, že tady musí být. Malovala si na růžovo jak bude skvělé, když bude zpátky, ale zatím jí do všech jejích plánu, Sid házela vidle.

"Sid chci s tebou mluvit o tom jak to bude, až začneš pracovat. Budeš doufám pravidelně chodit sem na večeři nebo oběd?" "Mami já nevím jak to ze začátku bude, podle toho co jsem si domluvila s ředitelkou budu mít asi dost práce." "Nechápu co je za práci udělat pár hloupých fotek" Sid se na babičku naštvaně podívala. "Protože jsi se nikdy ani nesnažila moji práci pochopit tak to nemůžeš vědět. Jsou za tím hodiny práce a příprav, někdy fotka která je dokonalá zabere i pár dní, ale to tě vlastně nezajímá. Takže pokud nemáš co říct k mojí práci smysluplného, tak buď zticha." Sid sledoval jak po tomhle jejím prohlášení všichni ztuhli. "Co si to sakra dovoluješ, se mnou takhle mluvit nebudeš. Jsem tvoje babička a i kvůli věku ke mě musíš mít úctu." "Úctu si musíš zasloužit, nedá se vynutit a ty si jí rozhodně nezasloužíš. Nemysli si, že nevím o co jsi se pokoušela. Vím to až zatraceně dobře, takže se přestaň míchat do mého života a dej mi pokoj." S tím prudce vstala ze židle o utekla z domu.

Eduard seděl u stolu a definitivně mu došlo, že měl opravdu pravdu. To mezi Sid a jeho matkou bylo mnohem vážnější, než si myslel. "Můžeš mi mami laskavě říct co tím Sid myslela?" "Co já vím, maximálně jsem se jí snažila přesvědčit, aby se vrátila, když vy oba jste na to rezignovali. Nakonec mi drze ani neodpovídala na emaily." S tím odešla z jídelny. "Jsem si absolutně jistý, že lže, protože Sid by takhle nevyletěla jen kvůli přemlouvání. Alice slíbila jsi mi, že na ní ohledně rodiny a návratu sem nebudeš tlačit." "Jen sjem chtěla, aby byla tady, co je na tom špatného. Ty se jí pořád jen zastáváš, ale v něčem má Sidonie pravdu. Sid se hrozně změnila, je úplně jiná než bývala." "Samozřejmě, že se změnila, už není malá holka, je dospělá žena s vlastní úspěšnou kariérou. To jen ty se k ní pořád chováš, jako k malému dítěti." Alice nakonec zůstala u stolu s nedojdenou večeří sedět sama. Sid se asi prostě rozhodla, že jim znepříjemní život a dá jim takto najevo jak tu nechce být. Jenže pořád nevěděla proč, protože pochybovala, že má nějaký rozumný důvod.

Sid byla se vydala projít k blízkému lesu. Měla toho všeho dost, máma byla asi ztracený případ, ale všimla si, že táta jí bedlivě pozoroval. Takže možná si vezme k srdci Adamovu radu a pokusí se s ním promluvit. Neměla v úmyslu tuhle hádku vyvolat, ale babička jí vysloveně vyprovokovala. Teď vzala telefon a zavolala Adamovi. "Páni, takže čekám, že doma to moc dobře nevypadá." "Fakt jsem se snažila, ale babička zase urážela mojí práci a já vystartovala." "Sid na tom přeci není nic špatného, miluješ svoji práci. Jsi v ní opravdu dobrá a tak je logický, že ti vadí, když jí někdo promlouvá." "Máš pravdu, jinak přemýšlím o tom co jsi mi řekl o tátovi." "Myslíš to, že by jsi měla zvážit říct mu pravdu?" "Přesně tak, původně jsem nechtěla, ale teď o tom uvažuju." "Tak to zkus, třeba mu zatím řekni jenom část a až bude vhodná chvíle tak mu řekni zbytek." "Asi to tak udělám děkuju, že jsi mě vyslechl." "Sid to je v pohodě, ty si tu pro mě taky v době kdy mám noční můry a budím tě." "Od toho tu jsme jeden pro druhého, tak já zkusím s tátou promluvit a zítra se uvidíme."

Eduard seděl v obývacím pokoji a čekal až se Sid vrátí, byla pryč už tři hodiny. Máma šla už spát a Alice taky, té řekl že na Sid počká. Nakonec před chvilkou dorazila, domluvili se, že si dá sprchu a přijde. Uvařil jim oběma čaj, čekala ho teď noční promluva s dcerou. Sid přišla s vypadala sklesle. "Sid uvařil jsem nám čaj, opravdu myslím, že bychom si měli promluvit." "Já vím tati, jenže jsem nechtěla, protože ty by jsi se měl šetřit." Sid si nakonec vedle něj sedla a řekla mu o tom jak babička posílala emaily do zoo kde měla pracovat. Nebylo totiž nic složitého je vystopovat a tak o tom celé ty roky věděla. "Víš tati tohle mě opravdu trápilo nejvíc, kdyby prostě jen nesouhlasila s mojí prací. Jenže ona mě chcete poškodit a zničit mi můj sen." Eduard jí pozorně poslouchal a pak Sid objal. Tak takhle to bylo a to si teď byl jistý ještě tím, že mu Sid neřekla úplně všechno.