#11 Poslední cesta světla - 1.díl

158 11 2
                                    


Název: Poslední cesta světla - 1.díl

Autor: Grennyx

Recenzent:  Žirafice

Žánr: Fantasy

Délka: 25 kapitol, včetně prologu, epilogu a poděkování. Dokončené

Cover:

Cover se mi líbí, nemám připomínek

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Cover se mi líbí, nemám připomínek

Anotace:

Narodila se, aby naplnila osud. Její cesta jí byla určena dřív, než spatřila denní světlo a hvězdy nad hlavou. Nemohla si vybírat a přesto se nevzdala. Na své výpravě zažije boj dobra proti zlu, naděje proti bezradnosti, chytré mysli proti hrubé síle a všechny zkoušky bude muset vyřešit dřív, než se mírumilovný svět propadne do temnoty postihující lidskou mysl...

Anotace je stručná, jasná, neodradí a celkem jasně naznačí, o čem příběh bude, aniž by prozradila příliš. Jediné, co bych nedělala, jsou ty tři tečky na konci. Možná bylo jejich účelem vyvolat očekávání věcí budoucích, ale to je koneckonců cílem celé anotace. Větu bych tedy naopak ukončila naprosto obyčejnou tečkou.

Příběh:

V úvodu je napsáno, že příběh prochází úpravami. Aby tedy nedošlo k případným omylům, předesílám, že já ho četla v době, kdy prošel úpravou Prolog a 1. kapitola.

Nyní již tedy k příběhu jako takovému.

Podstatou příběhu je stručně řečeno výprava za záchranou světa. Klasika, ale co by ne. Fantasy světy se koneckonců do různých likvidačních průšvihů dostávají zhruba každý druhý týden a něco se v příběhu řešit musí, protože problém, co si dá hlavní hrdina k večeři na třicet kapitol opravdu nevystačí.

Ne, vážně, proti zápletce jako takové nemám námitek. A po přečtení prologu jsem se na vlastní příběh docela těšila. Bohužel možná až moc. Ono napětí a náboj tajemna, který se v prologu podařilo tak hezky připravit se totiž ve vlastním příběhu poněkud rozpustily.

Hlavní a vlastně jedinou podstatnou hrdinkou příběhu je Arjeen, v době, kdy se příběh odehrává mladá dívka, tipuji okolo patnácti, šestnácti let. Jde ale pouze o můj odhad, ve skutečnosti její aktuální věk nikde zmíněn není.

Arjeen, tou dobou poměrně čerstvě pasovaná, nicméně velmi schopná, lovkyně kmene Frostbow, který se jí jako malé ujal, je podle všeho velice nadaná, samostatná, rychle se učí. Skvělé vlastnosti pro hrdinu, ale budiž jí přáno. Koneckonců je vyvolená. A jako taková samozřejmě ve chvíli, kdy se objeví tajemné nebezpečí, vyráží pro radu za místním mudrcem. Zde ovšem její cesta, jak se dalo očekávat, zdaleka nekončí, spíše naopak. Postupně pak poznává různé lidi, i když až na jednu výjimku se v příběhu jen tak mihnou, aby mohly naší hrdince poskytnout radu či pomoc. Také se jí do cesty staví všelijaké překážky, které bohužel, působí povětšinou trochu papundeklově.

Podobně je to bohužel i se zmiňovanými postavami. Všechno vůkol na mě tak nějak působí jen jako kulisa, ve které Arjeen odehrává svou roli zachránkyně. K žádné z postav, dokonce ani k Arjeen, nebo k jejímu společníkovi, který se k ní časem přidá, jsem si nedokázala vytvořit jakýkoliv vztah, ať už kladný nebo záporný. Ani ten hlavní zloun, který se ke konci objeví mě nedokázal pořádně naštvat nebo vyděsit, i když popis souboje s ním je popravdě jeden z nejlepších. Ale i ten postrádá nějaké větší napětí.

Příběh sám o sobě běží od začátku ke konci, bez velkých zádrhelů či překvapení. Překážky tak nějak nenápadně mizí samy. Pár příkladů, na které si tak vzpomínám - bacha, spoilery:

- Potřebujeme přeplout část cesty a všechny lodě nám ujely? Kde se vzal, tu se vzal, je tu ochotný kapitán, svolný naše poutníky nabrat a ještě je obdaruje slušnou částkou peněz na rozloučenou.

- Arjeen nutně potřebuje navštívit víceméně posvátné elfí místo, ale elfí král si postaví hlavu, že tam jako člověk nemá co dělat. Ok, tetelím se blahem, jak bude muset Arjeen hledat jiné cesty, trochu se snažit, ale sotva se stačí zamyšleně podrbat na hlavě (trošku přeháním, ale o moc víc toho nezvládla) a už jí král volá zpátky, protože jednoho z elfích starostů poněkud přizabili. Nemohl to být alespoň někdo z královy rodiny? Milovaný syn třeba?

A podobných věcí se tam vyskytuje víc, ba přímo mnoho, což je škoda, protože vlastní nápad rozhodně není špatný a čeština svědčí o tom, že už jsi něco napsal. Žádné děsivé chyby nebo něco takového se nevyskytují. Pokud jsem na něco narazila, tak spíš na občasný překlep. V celku dobrá je i stylistika, i když se sem tam vyskytne až příliš krkolomná věta.

Doporučuji zvolit jednu z následujícíh možností:

* přidat tomu odpich – víc se třeba zabývat emocemi a pocity hrdinů, trošku víc jim zkomplikovat život, přimět je třeba změnit směr, nechat je chvíli důvěřovat někomu, kdo je pak podrazí, ...

* příběh zkrátit – potřebují za vodu? Ok, přepluli vodu a jede se dál, žádné složité popisy a soustředit se na hlavní body. Trochu jako bys vyprávěl legendu. - I putovali naši hrdinové dlouho a mnoho nástrah a těžkostí se jim postavilo do cesty, ale spojenými silami vše překonali a šťastně dorazili do elfích zemí. (Ukázku ber samozřejmě s rezervou, tímhle bych skrouhla několik kapitol do jedné věty)

V každém případě je ale potřeba dát hrdinům větší hloubku. Postarat se, aby si člověk upřímně zaslzel, pokud někoho cestou ztratí, ukázat, že hlavní padouch je opravdu padouch, který se neštítí, co já vím, vypálit vesnici, která hrdince pomohla a tak.

Všeobecné připomínky:

Jedna drobná: V první kapitole se ti víceméně opakuje odstavec začínající Když dorazila do Gorshadu ... Pravděpodobně důsledek prováděných změn.

K logice příběhu:

Vyvolená: My samozřejmě víme, že Arjeen je vyvolená a je to ona, kdo bude muset svět zachránit, ale předpokládám, že lidé, kteří se jí ujali to netuší, takže mě zaráží skutečnost, že se k ní způsobem – Kdo, když ne ty – chová i starší jejího kmene, který ji ve chvíli, kdy se objeví tajemné nebezpečí, bez zaváhání vyšle za místním mudrcem, aby zjistila víc. Nějak se na tu cestu samozřejmě dostat musela, ale možná to šlo navléknout jinak, nebo se s ní alespoň nemusel loučit se slovy Hodně štěstí, pokud to nezvládneš ty, tak už nikdo.

Cestování: Občas mi nesedí rychlost cestování. Hned při cestě za mudrcem třeba se u prvního průsmyku smráká, ale i tak dokáže až na vrcholek dorazit ještě ten samý den. Obdobně rychle se pak přemístí do údolí na druhé straně hor. Cestování horami, byť koňmo není nic rychlého, zvlášť pokud je část zasněžená. Není nutné přímo vypisovat jak putovala, tábořila a jí nevím co ještě. Ba naopak. Dá se prostě zmínit, že - cesta byla dlouhá a složitá, ale Arjeen se nenechala odradit. Za svou vytrvalost byla po únavném cestování konečně odměněna výhledem na cíl své cesty.

Bodové hodnocení: 4/10

Pro lepší představu, co toto hodnocení znamená se můžete podívat do samostatné kapitoly - Řebříček hodnocení - Žirafice


UZAVŘENO: Recenze 2018/2019Where stories live. Discover now