UZAVŘENO: Recenze 2018/2019

#15 Ztraceni v kostkách

Autor: Cerna_Ovecka

Recenzent: ainoigih Kancha❤

Cover:

Je opravdu hoodně jednoduchý, ale mně se líbí. Název je čitelný a tak nějak vyjadřuje téma knihy XD... takže v pořádku. Nevím jistě, zda přímo zaujme, ale člověk, který hledá FF na Minecraft, se nad ním jistě pozastaví.

K popisu bych asi neměla námitek, až na tohle:

Víš, já vím, jak je tahle část myšlena, ale působí to krkolomně. Možná bych to nedramatizovala a prostě napsala, že nastala bouřka... ale není to chyba jako taková, takže je to na tobě.

K příběhu: Nejedná se sice o nějaké extra drama, za což nejspíše může způsob psaní, ale není to nudné. Jedná se o knihu oddychovou, kterou si člověk přečte, když nemá náladu na nic depresivního, či složitého. Nebo, a to se mi moc líbilo:

Ano, jako kniha pro děti je to taky skvělé😄

Krom toho se jedná o jednu z mála fanfikcí na youtubery, která je dětem vůbec přístupná a není úchylná.

Já sleduju sice jen Menta, ale moc jsem si to užila.

A teď k tomu stylu psaní:

Je to psané prostě jako pohádka. Z toho důvodu někdy působí i dramatické scény poněkud... nedramaticky.

Příklad:

Z téhle pasáže jsem měla pocit, jakoby se autor snažil o dramatickou scénu, ale moc se mu to nepovedlo. Pochopitelně by to šlo napsat jinak a lépe, například začít informací, že se ze tmy vynořil zombík. Pak popsat zděšení a až nakonec dodat, že si všiml, že má čtyři ruce. Ostatně ani dětem neuškodí trocha toho vzrušení z příběhu a tohle prostě působilo jako komentář v pořadu o vaření.

Tohle provází celou knihu. I přes dramatické události, kdy je honí vlkodlak, si člověk pořád připadá, jako v jednom z těch amatérských Minecraft videíček. Není to nudné, to ne, ale je to pořád takové jednotvárné. Člověk knihu prožívá stejně ve chvíli, kdy těží dřevo a stejně ve chvíli, kdy se je něco pokouší zabít.

Přesto je to pěkné. Líbil se mi začátek, kdy se sice nedělo nic zajímavého, ale hezky to ukázalo klid událostí před tou pohromou a ani to nebylo zas tak zdlouhavé, aby to člověka odradilo. A pak se dostali do Minecraftu a hned první minuty zahřály u srdíčka.

Člověk se v klidu vrátil do časů, kdy byl mládě, hrál Minecraft a opravdu prožíval každého zombíka. (Já osobně se vždy reálně bála, když jsem je zaslechla v potemnělé jeskyni.)
Vzpomněl si na dobu, kdy Kovy natáčel Minecraft a celkově je to kniha, při které se vám tyhle chvilky doslova otevřou před očima.

Vymyšlené je to také hezky (systém těžení apod.) Jen trocha věcí mi přecejen neseděla: Možná by měli začít řešit hlad hned v ten stejný večer. Koneckonců, v Minecraftu to jde rychle a i v reálu by jim už kručelo v břiše.

Bylo tam toho víc, ale jen drobnosti.

Pak se mi tam ještě nelíbilo tohle:

Od toho člověka tam máš dvakrát ve dvou větách. Když si to přečteš nahlas, zní to hrozně. Ostatně stačilo by to napodruhé nahradit zájmenem.

Asi půl kilometru od něj jsem...

Nicméně musím přiznat, že jsem se párkát opravdu zasmála. Nahlas. A to už je něco. Možná za to mohla ta nostalgie, ale místy mi to opravdu přišlo moc vtipné. A takovým tím hezky dětským způsobem.

Gramatika nebyla špatná, rozhodně ne taková, abych na to musela upozorňovat. Překlepy jsem také asi nenašla.

Jen si dej pozor na časy. Ty totiž většinu příběhu píšeš v přítomném čase, ale vždy se ti tam vloudí i čas minulý. Zas tolik by to nevadilo, ale občas se to děje v jednom odstavci, či dokonce větě a to už opravdu bije do očí.

Dej si na to pozor a bude to moc fajn.

Jako drama je to sice nic moc, snad až špatné, ale jako oddychovka či pohádka pro děti pod deset let perfektní, a proto ti dávám 5 bodů. Myslím, že zasloužených.