Queen & Freddie: Fakty versus mýty

10. Gay kluby/Paul Prenter

Původně jsem tuhle kapitolu chtěla věnovat Freddieho známým láskám na jednu noc/kratším románkům, v podstatě takovému nahánění kluků po barech. Ale jak jsem to začala sepisovat, došlo mi, že bude lepší, když si prvně budete umět představit, jak Freddieho noční život přibližně vypadal. Toto původně krátké úvodní povídání se mi poněkud protáhlo, takže jsem nakonec obsah kapitoly závěrem trochu překopala. Dneska to bude taková Freddieho gay klub párty etiketa, na další konkrétní kluky z jeho života se můžete těšit zase příště. V druhé půlce ještě proberu, jakou roli měl ve Freddieho životě Paul Prenter. Původně jsem mu chtěla věnovat samostatnou kapitolu, ale ono to není až tak dlouhé povídání a sem se to nakonec i vcelku hodí.

●●●

Freddie se minimálně v dospělosti seznamoval zásadně po gay klubech. Od Davida Minnse počínaje, Jimem Huttonem konče, alespoň já nevím o jediném klukovi, kterého by objevil někde jinde než večer v baru. Na druhou stranu se mu ale nemůžeme divit, vzhledem k tomu, jak byla homosexualita tehdy veřejností vnímána, sloužily gay podniky v podstatě jako taková univerzální seznamka pro sex a více.

V Londýně mezi Freddieho oblíbená loviště patřily podniky jako The Coleherne, Maunckberry's Club, The Embassy Club, nebo třeba Legends. Co jsem pochopila z Peterovy knížky, The Coleherne bylo spíš takový pajzl nevalné pověsti, takže Freddie brzy začal dávat přednost jiným alternativám, jeho pravidelným lokálem se nakonec stalo The Copacabana, protože měl tenhle podnik těsně u domu, vydalo by to cca na deset minut pěšky. Čistě hypoteticky, Freddie tuto cestu po svých nikdy neabsolvoval.

Freddieho lovící strategie se různila podle toho, v které zemi se zrovna nacházel. Konkrétně v domovské Anglii byli Queen tak známí, že si Freddie dával sakra majzla, aby na sebe nepoutal příliš mnoho pozornosti. Sice se nechával ke klubu dovézt v limuzíně, ale schválně nechal řidiče zaparkovat třeba za rohem, nebo o ulici dál, prostě aby hned všichni nezírali: "Hele, Freddie Mercury jde do gay klubu!" Stejně ho ale v londýnských klubech většinou všichni poznali, takže se nerozpakoval předběhnout frontu, která se tvořila na vstup, a také jeho útrata bývala většinou psaná na účet podniku.

V Londýně si Freddie na veřejnosti nedovoloval žádné velké divočení. Jeho obvyklou balící strategii jsem vám vlastně popsala už u Davida Minnse. Freddie se svou skupinkou (nikdy nechodil do barů sám) zabral strategické místo s dobrým výhledem u nějakého ze stolků a vybíral si, případně čas od času pověřil Petera, ať zajde k baru a přinese rundu pití pro všechny. Jeho oblíbený drink byla velká vodka s tonicem- všechny drinky, které si Freddie objednával, byly zásadně velké a také se nikdy nezastavil jen u jednoho. Když si Freddie v klubu našel favorita, bylo většinou úlohou Paula Prentera zahrát si na dohazovačku, jít fešáka oslovit a přivést ho k jejich stolku, kde už se mu Freddie věnoval sám. Zajímavé bylo, že podle Petera se jen málokdo cizí přišel k nim bavit, aniž by předem dostal přes Paula doručené Freddieho pozvání. Přítomnost slavné hvězdy v gay komunitě asi prostě budila respekt.

Zato v Americe se pařilo zpravidla o něco divočeji. Takovým rituálem bývalo, že přibližně v devět se Freddie s Peterem (obvykle jen oni dva) vydali na večeři do Freddieho oblíbené restaurace Clyde's. Následně se sešla parta, v New Yorku skládající se z The New York Daughters, Paula + dalších přátel a mohlo se vyrazit na průzkum terénu. Thor v rozhovoru pro Freddie's Loves vypráví, že častokrát se do klubu přišlo jen nakouknout, a když se jim zdejší výběr nezdál dost dobrý, vyrazilo se pátrat po sexy klucích na jinou adresu. Takhle prostřídali třeba klidně čtyři, pět barů za noc. V Americe byly Freddieho oblíbenými párty místy již zde zmiňované The Works, Uncle Charlie's, The Eagle... Ve své knížce Peter zmiňuje, že Freddie jednou navštívil i podnik s názvem The Gloryhole, což, pokud tušíte, co to slovo znamená, dává poměrně jasnou představu o tom, co se uvnitř asi odehrávalo. Ale Freddie se žádných veřejných sexuálních radovánek nikdy nezúčastňoval, byl moc známá osobnost, aby si něco takového mohl dovolit. Když už došlo na nějaké orgie, tak hezky v soukromí doma, nebo na hotelovém pokoji. Stejně tak Freddie velice rád navštěvoval tak zvané leather bary, jako byl třeba The Spike. Kdo ví, co v angličtině znamená leather asi pochopil, že se v těch barech prostě chodilo v koženém oblečení. Freddieho obvyklý outfit na párty- tenisky, džíny, tílko/tričko, kožená bunda tam docela zapadl. Samozřejmě, že se v The Spike vyskytovali i daleko odvážněji oháklí kluci, oblečky evokující BDSM nebyly výjimkou, ale Freddie sám sadomasu nikdy neholdoval, jenom se mu líbílo, jak to vypadá. Každou středu se chodilo do The Roxy, což byl bar, kde se na parketu místo tancování jezdilo na kolečkových bruslích. Freddie se vždycky vzorně přezul do bruslí, dřepl si na lavičku a ani se odtamtud nehnul, dokud nenastal čas odejít/přesunout se jinam. Takže těžko říct, co na těhle návštěvách viděl (odpověď asi nezní co, ale koho). Skoro každý den se závěrem noci končilo v Anvilu, což byl podobně jako The Coleherne takový pajzlík nevalné pověsti, ale Freddiemu a spol se v něm líbilo a hlavně tam mohli propařit celou noc až do svítání.