My savior || •larry stylinson

four.

Už nějakou dobu se jen tak válím v posteli a odhodlávám se vstát. Nějak se mi ale vůbec nechce. Dnes je totiž den D, tudíž dnes jdu poprvé do mé nové práce a extremně se mi tam nechce. Nebo mám spíš strach a mým tělem koluje nervozita.
Hned první den ale nechci přijít pozdě a ještě k tomu, když mi stačí sejít dvě patra a jsem tam, proto jsem raději vstal.

V mém novém bytě jsem si vykonal potřebnou ranní hygienu, která mi naštěstí moc času nezabrala a již oblečený se rozešel dolů do baru.

,,Ahoj Ni" pozdravil jsem blonďáčka za barem, který leštil skleničky a hned se k němu přidel. Dnes budu celou dobu naštěstí jen za barem a neumíte si ani představit jak se mi ulevilo, když mi to pa- Liam řekl.

,,Tak jak se těšíš na první den?" zaculí se a já mám co dělat, abych neprotočí očima.

,,Co myslíš?" zašklebím se.

,,Máš tu mě, takže to bude fajn a hlavně sranda" mrkne na mě a přesně v ten moment mu z ruky vyklouzne panák.
,,Do hajzlu" zakleje a sehne se pro, teď už pár kusů střepů.

,,Pozor na slovník Nialle" ozve se z druhé strany místnosti Liamův hlas a s pokroucení hlavy zaleze do své kanceláře, načež Niall zrudne jako rak.

,,Jo tak to věřím" zasměju se jeho předešlým slovům. Nudit se s ním rozhodně nebudu.

Blonďáček mě poté obeznámil s tím, že i za barem musíme mít nějaké sladěné oblečení, aby jsme nějak vypadali. V našem případě černé možná až moc uplé džíny a bílé průsvitné tílko. A když říkám průsvitné, tal tím myslím vážně průsvitné.

S Niallem jsme měli prvňo na práci nějak uklidit celý podnik a nachystat vše potřebné. Já měl poté na práci pořádně vyčistit a vydenzifikovat tyče a to samé s klecí. Vše muselo být udělané důkladně, a když jsem zrovna byl uvnitř té klece, tak se mě zmocnil jakýsi pocit. Neumím ho popsat, ale projel celým mým tělem. Bylo to opravdu zvláštní.
Raději jsem ji rychle vyčistil a šel co nejdál od ní.

Dával jsem si na tom všem hodně záležet a díky konverzaci s Ninim čas rychle uběhl a dovnitř začali chodit první zákazníci. Mezitím taky přišli dva kluci, kteří údajně mají dnes bavit lidi u tyče. Nijak jsem se s nima nebavil, jelikož nebyl čas a oni měli naspěch. Přípravy prý zaberou hodně času.

,,Dobrý den co si dáte?" zeptám se postaršího upraveného pána, který se celou svou váhou opřel o stůl a zamyšleně pozoroval nápojový lístek.

,,Whiskey s ledem" řekne svým velice hlubokým hlasem a při pohledu na mě si olízne rty, které se následně ztočí do úšklebku. Achjo...

,,Prosím" podal jsem mu jeho objednávku a on si jí s laškovným úsměvem převzal.

,,Díky kotě" mrkne na mě a odejde. Panebože...

,,Takhle to je pokaždé?" otočím se na Nialla, který momentálně míchá nějaký drink. Na takovéhle oslovení totiž nejsem zvyklý a asi si ani jen tak nezvyknu.

,,Jo, si zvykneš" odpoví mi a již připravený drink podá nějakému muži, který mu ne moc nenápadně podstrčí nějaký papírek. Niall si ho s laškovným úsměvem převezme, ale jen co ten chlap odejde, tak ho vyhodí do koše. ,,Klasika" pokroutí nad tím očima a já se jen se smíchem otočím k dalšímu zákazníkovi.

Celý večer utekl až neuvěřitelně rychle a já mám padla. Kupodivu nejsem vůbec unavený, proto jsem se rozhodl jít se na chvíli projít. Oblékl jsem si svou jedinou bundu, kterou mám a v hlavě si udělal poznámku, že si zítra budu muset jít koupit nějaké oblečení. Výplata je sice zatím v nedohledu, ještě mám u sebe ale nějaké své našetřené peníze.

Procházel jsem se různě ulicemi Londýna a přitom si pobrukoval písničku, která v baru hrála téměř pořád. Byl jsem tak zabraný do písničky v mé hlavě, až jsem si nevšiml muže jdoucího naproti mě a plnou silou do něho narazil.
Už jsem čekal tvrdý pád, ten ale nakonec nenastal, díky pohotovému muži, který mě stihl chytit.

,,J-já omlou-vám se" vykoktám a se sklopenou hlavou od něj rychle odstoupím.

,,V pořádku, příště jen, uhm, dávej pozor" protne tmu jeho zvonivý chraplavý hlas, který mě donutí se na něho podívat. Když si pořádně prohlédnu onoho cizince, tak zjistím, že to je ten muž, který mě svým vzhledem tak okouzlil v tom parku. Pozoroval mě s jakýsimi jiskřičkami v očích a neutrálním výrazem ve tváři.

,,A-no budu" promluvím po chvíli, ale to on už se dá bez dalších slov s pohledem upřeným na mé tváři na odchod.

Co to sakra bylo?

.
.
.
Harry opět na scéně 🙊

Louis si v práci zatím vede skvěle, co bude ale, až nebude za barem a bude muset být u tyče? 🙊💜

Have a nice day~

Veronica.