My savior || •larry stylinson

eleven.

,,Tahle mikina je taky moc pěkná" ukáže na tmavě -mikinu se zajimavým potiskem v podobě citátu a menšího obrázku. Moc se mi líbila a Harry to nejspíš poznal, jelikož ji ihned hodil do košíků, který už je zcela plný. ,,Máme vše?" zkoumavě si prohlédné jeho obsah a po mém přikývnutí se rozešel k pokladně.

Už jsem mu několikrát řekl, že nechci, aby za mně tolik utratil, on mě ale vždy odpálkoval tím, že to jsou jeho peníze a může s nimi naložit jak chce. Tak jsem to tedy nechal být a řekl si, že mu to někdy vrátím. I když zplatit takovou částku nebude moc lehké.

,,Kde by jsi chtěl jít na večeři?" zeptá se, když vyjdeme z obchodu ven a přesně v ten moment se na mé tváři objeví obrovský úsměv. ,,Na čínu!" skoro až vykřiknu. Moje oblíbené jídlo.

,,Já myslel spíš nějakou luxusnější restauraci, ale dobře, tak jdeme tedy na čínu" povolí a se mnou za zadkem se vydá do té nejlepší restaurace vůbec. Opravdu tam totiž vaří moc dobře.

Objednal jsem si své oblíbené jídlo v podobě smažených nudlí se zeleninou a kuřecím masem. Harry si dal sushi, nad kterým jsem taky uvažoval, nakonec jsem se ake rozhodl pro ty nudle.

Do pár minut jsme měli jídlo na stole a mohli jsme začít jíst mňam! Několik let zpátky jsme tady s otcem chodili každý týden a mohli se tím jídlem přímo ujíst. Mamka za to byla vždy naštvaná, ale my to tak moc milovali.
Nebudu lhát, chybí mi ty časy a to moc.

,,Co se děje?" zeptá se Harry, když si všimne, že můj úsměv značně poklesl.

,,Ale nic, jen jsem si na něco vzpomněl" mávnu nad tím rukou a konečně se pustím do jídla.

Tak dlouho jsem tohle jídlo neměl, že jsem to do sebe házel, jako kdybych týden nejedl. To Harrymu samozřejmě přišlo strašně vtipné. ,,Všude ti to padá Louisi" podotkne se smíchem, když mi značná část nudlí spadne do klína. Klasika.

,,Nemá to být tak dobré" zamumlám s plnou pusou a to ho rozesměje ještě víc.

Nikdy bych nevěřil, že někdo jako je Harry, může být tak strašně fajn. Prostě někdo tak elegatní se způsoby co chytá záchvaty smíchu v čínské restauraci a utahuje si ze mě.

Jakmile dojím svou porci, tak dostanu strašnou chuť na jeho sushi. Mlsně si prohlížím jeho ještě skoro poloplný talíř a čekám, kdy si toho všimne a dá mi ochutnat. Ano, vím že jsem v tomhle strašný.
,,S lososem nebo s avokádem?" nadzvedne obočí.

,,S lososem prosím" zaculím se a on mi tak k puse přiloží kousek sushi a já si ho bez zaváhání vložím do pusy. Mňam!

(pozn. autorky: proč mi tahle část příjde trošku ehm úchylná?xd)

Po jídle zaplatíme a jedeme k Harrymu domů, teď už tedy i ke mně domů. Jsem z toho nakupovaní tak strašně unavený, že se rozhodnu si na chvíli lehnout. Neuběhne ale ani pár minut a já usínám.

Druhý den musím jít do práce. Opravdu se mi tam moc nechtělo, ale jít jsem prostě musel. Vůbec jsem nevěděl, co mě tam dneska bude čekat a celkem jsem se toho bál. Nakonec jsem ale naštěstí skončil za barem s Niallem. Ani moc lidí zatím nepřišlo, a tak jsme většinou jen stáli a povídali si.

,,To teď vážně budeš bydlet u Harryho?" vykřikne Niall s vykulenýma očima, až ho musím klidnit. Předpokládám, že tady Harryho zná snad každý, a tak nepotřebuju, aby to věděl každý.

,,Nejspíš jo" myknu rameny.

,,Tak to čumím ty jo!" zasměje se a ihned se musí věnovat zákazníkovi.

Postupem času se to tu začníná zaplňovat lidmi, pořád tu ale není tak plno jako vždy. Pomalu jsem se do toho všeho začínal dostávat a nebyl tak zmatený jako doposud.

,, Show me a piece of your heart, a piece of your love
I'm calling you up to getting down, down, down
The way that we touch is never enough
I'm turning you up to getting down, down, down

Da, da, da, uh, uh
Da, da, da, uh, uh..."

Zpíval jsem si ne moc potichu písničku, která hraje snad všude a tady to není samozřejmě vyjímka.

,,Máš moc pěkný hlas Louisi" překvapeně se otočím, když za sebou uslyším hlas Liama.

,,Uhm- děkuju" zčervenám a sklopím zrak.

,,Jinak, všechno v pořádku tady?" opře se o kraj baru a my s Niallem oba přikývneme. Dále se věnuju zákazníkům a snažím se nevnímat Nialla s naším šéfem, kteří se ne moc nenápadně osáhavali.

,,To tu osáhaváš všechny své zaměstnance Payne?" objeví se odněkud nějaký muž, očividně Liamův známý. ,,Hm, taky bych si dal říct" dodal s hladově upřeným pohledem na mé maličkosti.

,,Zaplať a můžeš si ho vzít" zasměje se Liam a já k němu vyděšeně trhnu pohledem.

,,TO ZKUSÍŠ JEN JEDNOU"

.
.
.
Doufám, že Vás pokračovaní zatím moc nezklamalo a příběh se vám líbí🥵

Have a nice day❤️

Veronika.