My savior || •larry stylinson

fifty.

Než jsem stihl nějak postřehnout co se děje, tak mi na tváři přistála facka. Ihned jsem se překvapeně chytil za bolavou tvář, ale než jsem na to stačil nějak zareagovat, tak jsem byl těmi muži táhnut někde pryč.

Snažil jsem se dostat z jejich sevření. Kopal jsem, trhal s sebou a dokonce i kousal, byli na mě ale až moc silní. Táhli mě na druhou stranu, než byl pokoj, kterém jsem byl předtím, a tak jsem byl ještě víc zmatený.

,,Pusťte mě" vykřikl jsem už po několikáté, ale byl jsem zcela ignorován.

Nakonec jsem skončil v nějakém sklepě, kde mě zamkli a já tak zůstal sám.

Nevěřil jsem tomu, že mi doopravdy dala facku. Cítil jsem se tak zostuzeně, zmateně, ale hlavně taky naštvaně. Celá tahle situace mi přišla tak absurdní, bylo to úplně jako z nějakého podělaného filmu. Přesně z takového akčního filmu, který z celého srdce nesnáším. Byl jsem zmatený, naštvaný a mísily se ve mně snad všechny možné pocity.

Chlad začal pomalu postupovat mým tělem a já věděl jak moc jsem v háji. Byla tam opravdu zima a já si nebyl jistý jak dlouho to tam asi tak vydržím. Obával jsem se toho, co bude následovat dál.

Rozhlédl jsem po tmavé místnosti a s povzdechem se posadil na studenou špinavou zem. Kde jsem se to dostal...? Přes tmu jsem skoro nic neviděl a jen doufal, že se zde nenacházelo nic jiného než já.

Nevím jak dlouho už tady jsem, po chvilce jsem úplně ztratil pojem o čase a jen se užíral ve vlastních myšlenkách. Jak moc se tohle všechno pokazilo a jak moc bych chtěl svůj život zpět.

Chtěl bych, aby to bylo jako na začátku, kdy jsem se k Harrymu přistěhoval a všechno bylo tak nové a hlavně bez nynějších komplikací. Moc mi Harry chybí a tak moc lituju toho, že jsem s ním nezůstal a musel se tak naštvat a odejít.

Musel jsem se pousmát nad vzpomínkou, kdy jsem Harryho vlastně viděl poprvé.

(druhá část)
Očima jsem zkoumal každičký detail parku, až můj pohled padl na nějakého muže procházejícího okolo mě. Zaujal mě hned na první pohled a já z něj nemohl spustit oči. Delší lehce se vlnící kaštanově hnědé vlasy, které měl vyčesané nahoru a každou chvíli si je kvůli větru upravoval, mě přivedly do úžasu. Svýma smaragdově zelenýma očima, které na tu dálku svítily až ke mně, mě téměř propaloval pohledem. Na tváři měl neutrální výraz, když si ale všiml, že ho pozoruju, tak lehce zvedl jeden koutek jeho úst a pokračoval dál v cestě.
Když byl ke mě zády, tak jsem si prohlédl jeho outfit. Musel jsem se pousmát nad výběrem jeho oblečení, protože bylo vážně originální. Hořčicově žluté volnější kalhoty. Elegantní červná košile s květinkama a přes to přehozený dlouhý elegantní kabát a na nohou elegantní černé boty.
Opravdu mě svým stylem zaujal.
Neznám totiž nikoho, kdo by si toto oblékl.
Líbilo se mi to.

Když už nebyl v dosahu mých očí, tak jsem svůj pohled konečně obrátil jinde. Bože...

V tu chvíli jsem ještě neměl ani ponětí o tom, že k tomuhle muži se později nastěhuju a zamiluju se do něj. Že přesně s tím mužem budu chtít strávit zbytek svého života...

S povzdechem jsem si setřel slzy z tváře a tváře si složil do dlaní.

,,Ať jsi kde jsi Hazz, prosím přijď si pro mě..."

.
.
.
Po mé menší pauze tady od wattpadu opět zdravím s další kratší částí!😻

doufám, že jste rádi, že jsem zpět😝

měla jsem toho moc a nestíhala jsem, a taky mě hlavně nějak opustila inspirace. Už jsem ale zpět a v plné síle!

hned tak na začátek mám pro vás ale asi špatnou zprávu, jako vše, tak i tenhle příběh se blíží ke konci. Už nás čekají jen asi 2 kapitolky:((
už teď ale předepisuju další příběh, takže žádný strach a pokud budete chtít, tak mu můžete dát šanci❤️

~have a nice lovely day✨

Veronica.