My savior || •larry stylinson

twenty-seven.

Sedím u okna jak nedočkavá puberťačka na svého crushe a nedočkavě čekám na příjezd Harryho. Večer jsem s ním volal a dle jeho slov by tady měl každou chvíli být. Celý večer jsem uklízel byt a snažil se, aby vypadal co nejlépe. Chci aby se tady Harry cítil dobře a já se necítil jen jako obyčejná vyžírka.

Byl pryč sice jen krátce, i tak mi ale neskutečně moc chyběl. Je zvláštní se cítit takhle... zamilovaně? Nevím jak to správně popsat.
Panebože, připadám si opravdu hloupě. Jak se k němu mám asi zachovat až přijede? Mám ho obejmout nebo? Tím že mě předtím na tom letišti políbil na rozloučenou mi přivodil nespočet otázek a hlavní otázkou je, jak to mezi sebou teď vůbec máme? Je snad možné aby z toho bylo něco víc? Nebo to byl jen obyčejný chvilkový úlet?

,,Lou?" z mých myšlenek mě vyrušil hluboký chraplavý hlas, patřící nikomu jinému než Harrymu. Překvapeně a lehce vyděšeně jsem k němu trhl pohledem. Jak se tady sakra objevil? To jsem byl až tak zabraný do svých myšlenek, že jsem si ani nevšiml jeho příjíždějicího auta? Nejspíš asi jo.

,,Harry.." vydechl jsem a trapně se před něj postavil, kousajíc si nervózně ret. On se tomu jen zasmál a přitáhl si mě do pevného objetí. Na mé tváři se ihned objevil potěšený úsměv a objetí jsem mu šťastně opětoval.

S neustálým úsměvem jsem se od něj odtáhl a celého si ho prohlédl, jako kdybych ho roky neviděl. Nejvíc mě ale zaujal jeho široký úsměv a jiskřičky v jeho smaragdových očích, připadalo mi jako bych ho neviděl roky.

Chtěl jsem ho políbit, tak strašně moc, ale nevěděl jsem jestli si to můžu dovolit. Hlavně mi na to ale chyběla odvaha. Jeho rty pro mě v tuhle byli ale jako magnet a já nevěděl jak odolat.

Nakonec jsem neodolal ani pohledu na jeho plné růžové rty a přerušil tak náš oční kontakt, čehož si samozřejmě všimnul. Jeho zrak taktéž sklouzl na mé rty, na které se několik sekund na to přisál, pevně mě držíc za pás. Potěšeně jsem se usmál do polibku a s radostí se zapojil.

Opět jsem cítil ty motýlky v břiše a ten pocit se mi moc líbil.

,,Jsem rád, že už jsi doma" zčervenal jsem, když jsme se od sebe odtáhli a sklopil zrak.

,,To já taky" pousmál se a několika dlouhými kroky přešel k jedné ze svých tašek, ve které začal něco hledat. ,,Něco jsem ti přivezl" řekl a z tašky vytáhl nějakou krabičku, kterou mi následně podal.

Zkoumavě a hlavně překvapeně jsem si jí prohlédl a zatřásl s ní u ucha, abych odhadl co tam asi tak může být. Harry nad tím jen s úsměvem pokroutil hlavou a pobídl mě, abych jí otevřel. A tak jsem to tedy udělal. Uvnitř se nacházela malá klíčenka s motivem NY a menší sáček pralinek.

,,Páni to je krásné, děkuju moc" vydechl jsem a bez uvážování mu skočil do objetí, div jsme nespadli na zem. Tomu se on ale jen zasmál a objetí mi opětoval.

Harry mi vyprávěl, jak je celý New York už naladěný do vánoční nálady a všude jsou samé ozdoby. V ten moment mi došlo, že vlastně za necelý měsíc jsou Vánoce a vlastně tak i moje narozeniny. Jak jsem na to mohl zapomenout?!

To bude určitě kvůli toho všeho, co se za poslední dobu událo. Vždy jsem měl dárky nakoupené klidně i v listopadu. A teď?

Jak to tak vypadá, tak budu muset jít co nejdřív na nákup.

.
.
.
Může mi někdo prosím pěkně říct, proč mám teď takový blok? Nápady by i byli, ale dostat je z hlavy na papír (wattpad) je až nadlidský úkol pro mě🥵 snad se to co nejdřív zlepší...

Tak snad jsem vás potěšila alespoň touto asi ne moc záživnou částí❤️

Jinak už jen 3 dny❤️❤️

~good night

Veronica.