Otec mě vyhodil z domu a já neměl jinou možnost, než jít pracovat na to otřesné místo. Alespoň jsem si ale našel kamaráda a taky poznal JEHO...
Harry Styles... to on mě zachránil.
ff
[czech]
,,Počkej" zastavím ho zoufale. ,,Proč tohle s Lukem děláte, co jsem vám udělal?" zeptám se naléhavě a on se rychle porozhlédne okolo sebe, než se ke mně přiblíží blíž.
,,Kdyby jsi věděl všechny okolnosti, tak by jsi to pochopil. Je to složité a- teď už se raději fakt připrav" pokroutí hlavou a odejde. Já se s povzdechem posadím na postel a frustrovaně si prohrábnu vlasy.
Od té doby, co jsem se přiznal svému otci, nebo-li spíše muži co mě vychovával, tak se můj život obrátil doslova vzhůru nohama. Našel jsem si práci, o které bych si nikdy nemyslel, že bych ji vykonával. Našel si skvělého přítele, který je totálně nad mojí úroveň a postupně se v mém životě objevují mí šílení příbuzní. A aby toho nebylo málo, tak mě jeden z nich právě unesl, opět.
Nejdřív jsem nehodlal se nijak převlékat a už vůbec jít na nějakou večeři, jen jsem tak seděl na posteli a neustále přemýšlel o tom, jak se odsud dostat. Nakonec jsem si ale řekl, že přece jen bude lepší když nebudu moc odporovat a třeba tak budu mít větší šanci na útěk. Přeci jen ve filmech je vždy vidět, že když oběť svého únosce poslouchá, tak se ji v hodně případech podaří utéct.
Ve skříni jsem kupodivu našel nějaké obyčejné černé džíny a triko, do čehož jsem se ihned převlékl. Ve skříni bylo toho oblečení celkem dost a všechno v mé velikosti. Nebudu lhát, dost mě tenhle fakt vyděsil. Jak dlouho tohle asi tak plánovala?
Nakonec jsem se na sebe podíval do menšího zrcadla na zdi a zamračil se, co to vůbec dělám? Nemám se strojit na nějakou stupidní večeři, ale snažit se odsud dostat pryč.
S povzdechem jsem se chtěl opět posadit na postel, v tom mi ale zabránilo klepání na dveře, ve kterých sw ihned objevil Michael.
,,Vidím, že jsi hotov, tak jdeme" nechá mě z pokoje odejít první, asi aby mě měl neustále na očích a cestou mě navigoval, kde mám jít, až jsme došli do prostorné jídelny.
V čele stolu seděla Johannah a na stole bylo spoustu jídla, které vypadalo opravdu chutně, momentálně nemám na jídlo ale ani pomyšlení.
Všiml jsem si nějakých svalnatých mužů u dveří a nepříjemně se ošil. Nuceně jsem se posadil na jednu ze židlí poblíž Johannah a nervózně se rozhlédl okolo sebe.
,,Nevěděla jsem ma co máš chuť, tak jsem Jeffa pověřila, aby udělal více druhů jídla" usměje se a já mám tak neskutečnou chuť ji vpálit do obličeje vše co si myslím, nakonec jsem to ale neudělal a s přikývnutím se rozhlédl po stole.
Žaludek jsem měl nervozitou tak stažený, že jsem si naložil jen pár zapekaných brambor a až po chvilce přemýšlení, jestli nejsou náhodou otrávené, jsem se do nich pomalu pustil.
,,Svůj pokoj si budeš moct zařídit jak budeš chtít, stačí jen říct a-" promluví opět po chvilce, já ji ale zaraženě zastavím.
,,Žádný pokoj si zařizovat nebudu, nechápu jak vás vůbec mohlo napadnout, že bych tady zůstal. To nechápete, že jste mě unesla? Chci okamžitě pryč, za Harrym!" vykřiknu a na konci se musím zasmát vlastní blbosti. Jasně, že to chápe, nemocnému člověku se ale nedá pomoci.
,,Takhle se svou matkou mluvit nebudeš Louisi!" naštvaně se postaví a já si všimnu těch dvou svalnatých mužů, jak jdou pomalu ke mně.
A jsem v háji.
. . . Dnes kratší část na večer😋
Budu ráda, když si přečtete můj nový příběh na novém účtu @storiesbyveronika , který sice není Larry, ale je s Harrym❤️
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
